pondělí 14. května 2018

Smysl života

Ze začátku na prvních řádcích, já nevím co je smyslem života. Tento článek je průvodcem mou myslí. Jak já vlastně přicházím na myšlenky co mě tvoří a co mě formujou. Teď mi blogger podtrhl slovo "formujou" já vím, že by tam mělo být formují, ale prostě takhle je to přirozenější, takhle já mluvím, a tady...tady nemusím být nikdo jinej než já.

Nahromadilo se to zase ve mě. Spoustu myšlenek, že se tomu nemůžu ubránit. Ani v práci ani nikde jinde. Už to zase musí ven, už z toho musím poskládat něco, co mi dává smysl. Den za dnem utíká a já se čím dál tím víc přistihuju jak skoro (a někdy fakt) roním slzu a jeden by řekl že nemám proč. Když čtu nějakej článek, třeba o veřejných lednicích, když vidím pána na maliňáku, jak prodává Novej prostor..každej den...den za dnem..a pak už ho tam nevidím? Kam se poděl? Že by si konečně vydělal dost peněz na to, aby mohl mít jeden den volno?

Ten hluk kolem mě, ohlušující hluk. A přesto ticho. Ale ne klid. Čekajíc na telefonát, čumím do obrazovky, která mě oslepuje. Je toho mnoho, co nemůžu napsat slovy a vypustit do matrixu. Ufff.

Tolik nenávisti a tolik lásky na jednom místě uprostřed mé hrudi se mísí a vzniká chaos. Entropie level milion a já nejsem schopna konat nic, stejně jako termodynamickej systém z wikipedie, kde jsem si ověřila, že si ten pojem pamatuju dobře. Chaos v systému. Tolik nových vjemů v poslední době. Koukám se na video, který mi říká, jak je dnešní generace zdegenerovaná elektronikou a lžemi rodičů. A potvrzuje mi to vzpomínka na to, kdy jsem si uvědomila, že nejsem "nejkrásnější a nejšikovnější na světě" jak mi nevědomky maminka říkávala. Tam v tý malý hlavičce se zrodilo semínko nízkýho sebevědomí, se kterým bojuju a nepřestávám. Musíme pracovat tvrdě a navazovat vztahy. Být trpěliví a otevření. Nejhorší představa mýho života. Ale učím se, stále se učím a možná i nějaký ty pokroky dělám. A pak vidím tu úžasnou duši Claire Wineland, který doktoři předpověděli, že umře v 16ti letech. A koukám na to, co do svých dvaceti vytvořila. A koukám na ty jiskřivý oči a na to, jakej vliv má na společnost. A prostě s otevřenou pusou a zaslzenýma očima čumím na tu úžasnou osobnost a nechci, aby umřela.

Její smysl života spočívá v tom, co z něj vytvoříme. Co úžasnýho můžeme udělat s tím, co nám život naložil. Tvoření. Tvrdí, že smyslem života není štěstí. A já si vždycky myslela že je. Já vím, že musíme přijmout všechny svoje stinné stránky a negativní emoce, však to dělám celou dobu, ale vážně..to asi nestačí. A pak, pak člověk když je opravdu šťastnej ------- WOW oh. už to přišlo, záblesk. okej, jo, mám to. ufff.

Štěstí je opravdu jedním ze smyslů života. Ale to pravý štěstí, ne ty momenty, kdy si řekneme, že nás vlastně nic netrápí, takže bychom měli být šťastní. Musíme přestat jenom přežívat. Přestat být jen spotřebiteli. Prožívat štěstí jako vedlejší produkt tvoření.

Otázkou teď zůstává..Co budeme tvořit?

xoxo

N.

Žádné komentáře:

Okomentovat