středa 3. ledna 2018

Lucifer - bůh zapadajícího Slunce

To je ale divnej název článku co :D Po dlouhý době vás tu opět vítám, ve virtuálním prostoru, kde se utvářejí možnosti z myšlenkových kousíčků mé hlavy, rozlítávajíc se do všech stran, čekajíc, zda-li naleznou čtenáře, kteří se jich ujmou.

Ani vlastně nevím, co budu psát a jak to dopadne (ostatně jako vždy), jen mám potřebu, vysypat tu poznatky, zážitky, které se mi poslední dobou dějí a které se tak nějak týkají konceptu této mýtické bytosti.


Když jsem byla malá holka, měla jsem pokojíčku tmavě oranžovej závěs ze sametu. Byl docela hnusnej, ale děsně mě bavilo si hrát se vším sametovým, protože se do toho dalo krásně kreslit prstem a pak to zase uhladit. Až do chvíle, kdy se mi na něm v levým horním rohu objevilo něco, co už smazat nešlo. Určitě všichni znáte pozdrav metalistů žejo, ruce v pěst a zvedlej malíček a ukazováček. Tak přesně tohle gesto se mi tam úplně čitelně objevilo. Až na malinkatej problém, viděla jsem to jenom já. Bylo to hodně, hodně divný. Bylo mi asi tak 9 tipla bych. Nevěděla jsem co to znamená, ale děsně jsem se toho bála. Smazat to nešlo, bylo to jak kdyby tam ten samet byl vypálenej nebo ostříhanej, ale nikdo jinej to neviděl!

Jednou jsem s kámoškou šla ven na kolečkový brusle, sedíme tak v parku a ona mi řekne: "Víš, co znamená tohle?" A můžete hádat, co mi ukázala :D Já samozřejmě jako wtf cože ne nevím ale mám to doháje na závěsu! A ona mi to samozřejmě nevěřila, ani to neviděla. Ale řekla mi, co to znamená - v tý době z ní myslím vyšlo "pozdrav satanistů".  Já samozřejmě vyděšená, protože jsem byla vychovávaná tak, abych se ho bála. Máma mi vždycky říkala, že můj táta říkával, ať neříká vůbec jeho jméno, že to přináší smůlu. Kámoška ten den spadla a zlomila si ruku. Od té doby jsme již na bruslích nebyly.

Zjevení na závěse trvalo docela dlouho, až do doby, kdy jsme přestavovali dům a já jednou přijela z tábora a v pokoji - stavebně zvětšeným - visí novej závěs. Pak se mi to nějak vypařilo z hlavy. Chtěla jsem se před nedávnem na ten závěs podívat znovu, ale mamka neví, kam se ten závěs poděl, že prý ho asi vyhodila.

Ten stejnej strach se mi vybavuje při vzpomínce na sen, kterej jsem taky často mývala jako malý děcko. Uklízím si skříň, najdu tam takový to žlutý z kindervajíčka, kde bývá hračka, takže mám z toho obrovskou radost, otevřu to a tam je hnusnej pavouk, kterej žere muchu. AAAAA brrrr.

Zkráceně teda, abych se pomalu blížila k pointě, celej svůj život jsem se bála "zlé strany" "Ďábla/Lucifera/Satana" nebo jak to chcete nazvat. Byla jsem ochotná dělat všechny možný magický věci a přemýšlet nad vším možným spirituálního charakteru, ale jak se v tom objevil někde on, tak vůbec. To bylo moje tabu, něco co nehodlám přijímat do svýho života. Něco co "neexistuje", ale přesto z toho mám strach a odpor, protože to vlastně patří ke křesťanství a to já taky nesnášela.

Před asi rokem a půl se mi částečně změnil pohled, když jsem měla příležitost meditovat na tarotovou kartu Ďábel. Měla příležitost - rozumnějte tomu tak, že přijdete na meditaci, pak zjistíte na co bude a je vám blbý odmítnout, tak to teda zkusíte. Díky této meditaci jsem pochopila, co symbol Ďábla zastupuje, proč se čarodějnicím říkalo jeho následovnice (ikdyž ony samy to tak hádám nechápaly) a proč ho křesťanství stavělo do pozice nenáviděného.

Symbol Ďábla zastupuje čtyři živly - vzduch, vodu, zemi, oheň - a jejich ovládnutí. Zároveň symbolizuje sexuální energii, mužskou i ženskou a její ovládnutí. To znamená, že zastupuje kompletní materialitu našeho života, její rovnováhu a tvoření z ní. V meditaci se mi také objevil pátý živel - ten, který definoval celou moji spiritualitu, na kterém jsem byla neharmonicky závislá - neboli Duch, Íre, Vesmír, Bůh (každý spirituálně hledající ho může jmenovat jinak). Ale objevil se mi tam v takových souvislostech, že jsem pochopila, že není součástí tohoto symbolu. Nepatří do materie této sféry.

Nečetla jsem celou Bibli, takže mě opravte, pokud kecám nesmysly, ale z toho co vím, tak si dovoluji tvrdit, že křesťané (obecně, určitě ne všichni) berou tento život jako něco méně než ten posmrtný. Vyzdvyhují duchovno a církev nad zemským a světským. Vyzdvyhují Boha nad naši matku Zemi. Pudy považují za nečisté. Skromnost a askezi považují za ctihodné. Asi chápete kam tím mířím, vše co dělá lidi lidmi, jejich chutě, pudy, emoce, vše je v křesťanství potlačováno za cestu pokory, poslušnosti a odříkání. Jen proto, abychom se dostali do toho krásného světa, který nám slibují po smrti. Do kolébky pátého živlu, který kloubí všechny nepoznané i poznané duchovní aspekty. A to je důvod proč je křesťany popisován tak zle - zastupuje vše, co se snaží křesťanství co nejvíce omezit.

Tomu se říká disharmonie. Nééé, tomu se říká posedlost! Posedlost jedním aspektem života. Stejně tak satanisté se zase soustředí celý život přesně na pravý opak - opět disharmonie/posedlost. Nikdo tam nevidí ten důležitý celek naší existence. Člověk má tělo a duši. Obsahuje v sobě všechny elementy i ten pátý. Dle mého názoru, život by měl být tak harmonicky vyvážený, abychom živili všechny živly v nás stejně. Proč bychom měli živit jen tělo nebo jen duši? Jaký by byl potom smysl toho, že máme obojí? Obojí je stejně důležité. Tělo je náš dopravní prostředek díky kterému nám roste vědomí a to je smyslem naší existence.

A proč byly čarodějnice spojovány s Ďáblem? To je jednoduché. Uměly využít přesně ty síly (ale nejen ty), které on symbolicky zastupuje. Uměly se pohybovat v materialistické sféře našeho světa - využívaly byliny, kameny, poslouchaly své emoce, uměly racionálně přemýšlet, dovolily si osobnostně růst, radovat se, milovat a to vše bez zásad, jaké má křesťanství.

Posledních pár týdnů mi do života vstupují různá znamení týkající se Lucifera a věcí, které symbolizuje. Podrobně je zde popisovat nebudu, chci celé tohle období nechat doznít a moc ho nerozebírat než si z něj vezmu do života, co potřebuji. Vysvětluji si to právě tak, že je čas abych konečně do hloubky pochopila také tu druhou stranu a spojila ji v harmonický svazek s tou první. A zjevuje se mi to právě skrz tuto podobu, protože jsem byla naučena se jí bát. Není to o tom, že najednou začínám vyznávat judaismus/křesťanství/satanismus - všechny tyto tři jsou pro mě hodně podobné. Jsem stále pohansky laděná, se soustředěním na ty bytosti, které mě osloví. Některé se mnou zůstávají delší dobu, některé kratší. Zatím to byly hlavně Freya, Frigg, Isis a Nuit. Abyste měli představu.

Znamení byly čím dál tím silnější a častější, tudíž mě to donutilo si něco o tomto tématu zjistit. Mám toho v hlavě hodně načerpáno jak z křesťanského tak ze satanistického pohledu, díky lidem, kteří se kolem mě pohybují, ale pořád mi chyběl takový ten objektivní článek. Něco mi tam chybělo k tomu, abych pochopila smysl toho celého. Tudíž jsem začala hledat a narazila jsem na několik dokumentárních videí na youtube, které se podrobně tímto tématem zabývaly.

Klasický mýtus o Luciferovi, tak jak ho známe. Jednoduše. Je to anděl, syn Boží, který se chtěl rovnat Bohu, ale za to byl svržen na Zemi. Jak chodil po Zemi, stal se z něj Satan - zlý anděl, který vládne pekelnému světu (jiné dimenzi) a trestá hříšníky. Hůř to znít už nemůže, ale takhle se to prezentuje, takhle jsem ho znala i já.

Astrologicky to odpovídá hvězdě Jitřence/Večernici neboli planetě Venuši, která v určitém období září i když vyjde Slunce - přeloženo jako hvězda, která se chce rovnat Slunci/Bohu, ale stejně nakonec zajde - "je zapuzena, vyhozena z ráje". To je sice hezké, ale není to tak úplná pravda. Stala se totiž chybička. A já jsem konečně objevila chybějící část mojí skládačky. V původní hebrejské bibli totiž nebylo o slovu hvězda ani zmínka, bylo tam Helel Ben Shachar (Helel, syn svítání). Slovo hvězda Kokab, bylo dodáno až v pozdějších verzích, kde nahradilo Helel. A konečně latinský překlad Lucifer znamená ten, co nese světlo. Slovo Helel totiž nemělo význam hvězda, ale Slunce/zářící. Tudíž Lucifer je Slunce, ale v nové bibli je to překládáno jako Jitřenka neboli Morning Star. A teď se připravte na něco, co jste pravděpodobně nečekali :D Mám pro vás zde úryvek z Bible.

Kniha zjevení 22:16
"I, Jesus, have sent my angel to give you this message for the churches. I am both the source of David and the heir to his throne. I am the bright morning star."

I am the bright morning star??? Já jsem Jitřenka?



Tak. A je to venku. Lucifer a Ježíš jsou jedna a tatáž bytost. Oba dva jsou božskou personifikací Slunce. Ježíš je jeho letní část, Lucifer jeho zimní část. Od rovnodennosti k rovnodennosti. Podobně to mají i v jiných náboženstvích - například Wicca: Ti mají dubového a cesmínového krále a jsem si jistá že podobné protiklady bych našla i v ostatních náboženstvích.

Jsem ráda, že jsem se konečně dozvěděla něco, co zapadá do mého kontextu. Všechna náboženství mají stejný základ, jen lidé některá z nich tak nesmyslně pozměnili, že úplně ztratila svůj původní význam a feedujou tyto nesmysly svým dětem, kterým pak vznikají v mysli strachy založené na lžích bez možnosti se jim postavit, protože nevědí proti čemu stojí. Teď už vím, že všechna ta znamení byla vodítkem k tomu, abych se naučila více využívat materiální sféry kolem nás protože je mojí součástí stejně jako ta duchovní a ne k tomu, abych měla strach. Jinými slovy, lítala jsem moc nahoře a potřebovala jsem uzemnit.

Mimochodem, pomocí šamanské cesty jsem se vrátila do toho snu s pavoukem a docela jsme si pokecali. Prý se ho bát nemusím, prostě si tam jen tak sedí, jí si mouchu a má radost ze své existence.

Tenhle dílek bylo hodně těžký najít, ale jak vidíte, nic není nemožné. Všem strachům jde čelit, všechno, co si teď nedokážete vysvětlit, tak jednou dokážete.

Pamatujte na to, že vše, co nosíte ve své hlavě má vliv na váš život.

Stačí jít za nosem, mít otevřené oči a mysl.

xoxo

N.

1 komentář:

  1. To je hodně zajímavé, děkuju za sdílení Tvých myšlenek.

    OdpovědětVymazat

Vaše komentáře mě vždy potěší, děkuji za ně! <3