čtvrtek 19. října 2017

Samota

Už je to skoro dva měsíce od mýho posledního příspěvku. No toto.. Umím to ještě vůbec? :D
Souvisí to s názvem článku - samota. Veřte tomu nebo ne, ale opět jsem se strašně změnila. Momentálně se nacházím ve fázi života, do který mě vesmír dokopal a vůbec to nebylo příjemný. Dokopal mě k tomu, abych pocítila samotu a nejen to, ale abych také vyžadovala samotu. Objevila jsem totiž, že být občas sama se sebou není vůbec tak špatný.

Tělo, mysl i duše to po mě vyžadovalo dobrých deset let. Jo, bylo to někdy na začátku střední, kdy mě začaly bolesti hlavy. A jo, až včera jsem na to přišla. Byla jsem na všech možných vyšetřeních přes alergie až po nádory, ale nikdy mi nic nenašli. Snažila jsem se poslouchat svý tělo, jíst zdravě, vyřadit HA, cvičit a tak dále, ale stejně se mi to vždycky vrátilo, ale třeba v trošku menší intenzitě. Pro představu mě na střední bolívala hlava 4x týdně a pak už třeba jenom 2x. Měla jsem i období, kdy mi bolela třeba jen dvakrát za měsíc, ale poslední dobou se to začalo zase zhoršovat. Nezabírají mi žádný prášky, ani ty nejsilnější na předpis, někdy mě bolela i několik dní v kuse. Rekord jsou tři, to už jsem začínala trochu bláznit. V minulosti jsem vždycky provedla nějakou úpravu svýho životního stylu, tak se to o trochu zlepšilo. Ale nikdy ne úplně. Zapomínala jsem totiž na jednu důležitou věc - mysl.

Už jsem se naučila respektovat celkem tělo i ducha, ale mysl jsem neposlouchala. Pořád jsem byla závislá na jiných lidech, resp. na tom, jaký mají ke mě vztah. Neustále jsem se snažila někomu zavděčit, být milá i když jsem nechtěla, trávit čas někde i když jsem tam nechtěla být a další podobný zbytečnosti.. Tak tomu už je konec. Budu svůj čas trávit tak, jak chci já a s lidma se kterýma chci, protože na nic jinýho vážně nemám čas. Protože ten čas, kterej mám navíc chci trávit sama se sebou.

A s tím i souvisí má delší pauza tady na blogu. Nějak poslední dobou nemám potřebu sdílet můj život. Uzavřela jsem se víc do sebe a povrchní příspěvky mě psát pořád nebaví. Zjistila jsem totiž, že přece nemusím sdílet každou moji špatnou stránku světu, abych v něm probudila světlo a naději. Protože nikomu nic nedlužím a nemusím pořád křičet do světa a nemusím se ospravedlňovat. Protože chci ty moje nejhlubší myšlenky sdílet jen s určitými osobami, na kterých mi záleží. Protože už nemám na nose růžový brejle a vidím, že lidi nejsou tak heboučcí, měkoučcí a voňaví. Že i přesto, že věřím, že "zlost" pochází ze šrámů lidí z jejich traumat neubírá této "zlosti" na síle a autenticitě. A já tu nejsem proto, abych léčila a vyslechla všechny a už vlastně ani nechci. A to je důležitý, to se změnilo. Že já už prostě nechci, už se netrápím nad tím, že nemůžu. Přijímám věci takový jaký jsou.

Už asi měsíc nad tímhle tématem dumám a život mě zkouší v jeho oblastech. Věděla jsem, díky intenzitě těch "zkoušek", že to musím co nejdřív vyřešit a že se to děje právě proto, abych se naučila být více sama se sebou. Ale včera jsem si poprvý uvědomila, proč to souvisí s mými bolestmi hlavy a kam až je tato problematika v mým životě zakořeněna.

Byly jsme jako každej týden s kruhem žen na setkání a povídaly jsme si právě o tom, co jsme za poslení týden prožily a později jsme si jen tak ze srandy vytáhly každá kartu z Osho Zen Tarotu. Holky přede mnou se každá zeptaly na něco fyzického, tak mě to inspirovalo k tomu, abych se zeptala, proč mě pořád bolí hlava. A vytáhla jsem si kartu SAMOTA. V tu chvíli mi docvaklo, že to souvisí s tím co teď řeším, ale o chvíli později jsem si uvědomila, kam až tento problém sahá, čím byl vytvořen a jak se podle něj můj život formoval, abych ho mohla později překonat. No všechno mi to krásně zapadlo do sebe a všechno co se v mým životě událo mělo důvod. Vidím to teď tak čistě, jakobych před sebou měla mapu.

Myslím si, že dříve nebo později si tímto projde každý. Uvědomování si ceny svého času a hodnoty sama sebe je další krok k opravdové dospělosti a důležitý krok ke štěstí. Už zase cítím nadšení. Naděje v apatii se vyplatila .)) Příští týden už konečně dostanu klíče od mýho novýho bytu. Těším se, jak se na něm vyřádím, konečně zase nějaká realizace. Bydlet zpátky u mamky bylo po jedný stránce luxusní, ale mít svý vlastní hnízdo je k nezaplacení. Možná sem tam i přidám nějakou inspiraci - zařizování bytu nebo zase recepty. A nebo zas něco extra hlubokýho co vám prostě musím sdělit. :D Objevila jsem jeden boží recept na špagety s dýňovou omáčkou, ale vždycky je sním než je stihnu vyfotit. No.. být blogger je těžký. A proto jím nejsem. :D

Mourek vás všechny pozdravuje

xoxo

N.

Žádné komentáře:

Okomentovat