pondělí 26. června 2017

Smysl života jezerní sirény

Pro co.
Pro co žít?
Neustálá obnova cyklu. Pro prožitek?
Pro stres a strach, pro krásu světlušek.
Pro slzy a smích.
Nahoru a dolů, houpačka života nikdy nepřestane.
A tak se ptá, pro co?

Pro uvědomnění. Pro smysl života.
Pro to, že je jen zrcadlo vaše.
A to nikdo nemá rád.

Stojí uprostřed emocionální bouře,
vysoká jako sekvoje,
čekajíc na milostivý záblesk v oblacích.

Proč lidi nepočítaj s tím, že u vrby je vždycky aspoň malinkatý jezírko?
Ona zdatná se prohýbá pod smutkem světa.
Jezírko se leskne a odráží tvou tvář.
Tak jako obraz Doriana Graye.

Ona udělá krok dozadu a možná dva nebo tři.
Vzdálí se, daleko, tak abys nemusel svůj obraz zakrývat těžkým sametem.
Oslepla by.
Siréna z jezírka, nasadí si matnou maškarní věc přes obličej, aby se teda přestala lesknout.
Čeká v temným jezerním koutě.
Sama.

Kouká nahoru, ke břehu.
Už jsou všichni pryč?
Všechny dychtivé páry očí. Už jsou pryč?

Až poslední zvuk klepající nohy utichl, siréna sundala maškarní kus plastu a začala se znovu lesknout. A plavat. A tančit. A smát se. A povídat si s bytostmi který měly krásnej odraz.

Ponořila se do jezerního světa. Sama a přecejen obklopena láskou.

Kolem jezera prý postavila varovné cedule. Dobrej nápad, říkám si.

Jen tak si proplouvat životem...a tlumit mánie a deprese...abychom byli normální za každou cenu...

Takovej přístup se jí teda vůbec nelíbil, tak si to prostě udělala po svým.

Asi se k ní někdy půjdu podívat.

xoxo

N.

Žádné komentáře:

Okomentovat