čtvrtek 4. srpna 2016

I wanna be a devil YO!

Jojo, po dlouhý době čáu.

Dneska mám narozeniny a musím říct, že jsou nejhorší za celej můj život. Už když jsem se ráno poprvý probudila, tak jsem necítila nic. Každej rok vždycky cítím takový to zvláštní nadšení, že se uzavírá jeden cyklus a začíná novej. Však to určitě znáte. Ale dneska prostě nic. NIC.

Podruhý mě můj úžasňák probudil s mini dortem a písní hepybrrzdejtujuu. <3 (viz hipstagram) A pak udělal ty nejroztomilejší palačinky (vlastně pardon - to byly profesionální trhance od šéfkuchaře) :D Já ho miluju fakt. *

Dopoledne jsem strávila s mamkou, což bylo super. Dostala jsem zdravotní polštář a sluchátka, který jsem už fakt strašně dlouho potřebovala. Ale byla jsem prostě furt tak nějak mimo, i mamka si toho všimla. Třeba jsem si objednala kafe a místo toho, abych ho pila pomalu jak normální člověk, tak jsem mluvila s mamkou a vypila jsem ho během minuty. A pak se dívám do hrnku a říkám "Jé já už to mám vypitý." :D Prostě konec toto.

Potom jsem mamku doprovodila na šalinu a čekala jsem na mého miláša. Seděla jsem na zastávce na české u Airbank - tam zboku jak jezdí autobus 82. A tak jsem tam seděla asi 20 minut (což bylo v plánu - tím chci říct, že se výjímečně nikdo neopozdil <3) a byla jsem hrozně depresivní. Přehrávala jsem si v hlavě jaký by to bylo, kdybych právě teď vystoupila z těla a viděla se shora a jak by si lidi mysleli, že jsem mrtvá, což by byla hrozná prdel. hahaha. A taky, že mě tenhle svět nebaví, že chci aby existovala magie, což teda jako existuje, ale myslím tím ta viditelná. (Jsem moc velkej fanoušek Harryho asi.) A pak taky přišla myšlenka, že chápu proč se někteří lidi chtěj zabít - tenhle svět může být strašně frustrující - záleží na perspektivě jedince, ale může být.

A pak se stalo něco fakt srandovního. Jde kolem ožralej pán, jí broskev, která mu stíká po rukách, podívá se na mě a řekne: "Paní, mě takovýhle píčoviny vůbec nezajímaj." A jde dál.

A od tý doby jsem se začala smát. Jak je život pestrej, že?

Pak přijel můj miláš a šli jsme na oběd. Po dlouhé době jsme navštívili Vegáč. Dala jsem si nečekaně Robiřízek s česnekovýma bramborovýma plátkama a Dag bramborový knedlíky plněný sojovým párkem se zelím. Bylo to boží. Až na to, že mi nedonesli česnekový brambory ale normální. Ale i tak to bylo boží.

Chtěli jsme jít do kina vytrávit, ale k našemu smutku jsme zjistili, že NIKDE NIC NEDÁVAJ. Jediná možnost, co se mi celkem líbila je film "Before I met You", kde hraje moje oblíbená Emilia Clarke (čti Daenerys). Ale to je prostě film pro holky, tak jsem ho tím nechtěla trápit. A pak se mi líbil ve Scale film "Tohle je náš svět", kterej je o tátovi a jeho myslím pěti dětech, který vychovává v lese. Ale na to nepůjdem (hrají to až v 21:00), protože Dag musí pracovně vstávat ve dvě ráno. Takže jsme skončili oba dva celkem nasraní v Tyršových sadech.

Tam to bylo fajn. Až na to, že mě málem píchla včela. Někdo tam hrál krásně na klavír, což bylo rušeno skupinou feťáků, kteří tam pouštěli dramec a bavili se hrozně nahlas s bohatou zásobou sprostých slov. Můj zlostný pohled je bohužel nezastavil. Ani to, že jsem po nich z dálky hodila hrst čerstvě uškublý trávy. PF. V tu chvíli jsem si přála být ďáblem. Ať už seriál Lucifer nebo film Horns - oba mě v tomhle ohledu velice inspirovaly. Chtěla bych mít tu schopnost přijít k lidem a vytáhnout z nich ty nejtemnější touhy a zbavit je všech masek. Aby si nehráli na něco, čím nejsou. Svlíct je do naha. A potom jim ukázat, že to není nic špatnýho. Že jsou v bezpečí. Byla bych hodnej ďábel.

Teď jsme dorazili domů a já se pustila do tohoto románu. Asi se budeme dívat na nějakej film. Určitě jo. Když se na nás vykašlali v kině, tak si ho zařídíme sami.

Jdu si užít zbytek mých narozenin. Myslím, že máme v lednici víno.

xoxo

N.

Žádné komentáře:

Okomentovat