neděle 22. března 2015

probreč se skrz naskrz a hezký jaro přeju

Dnes jsem si ověřila to, že zadržovat v sobě smutek nebo hněv nebo cokoliv jiného je sebedestruktivní. A nejen sebe, ale ničí to i lidi kolem. Nejlepší je to pustit ven a pak je najednou všechno jinak.

Já vím, člověk se bojí. Jak budu vypadat, co si o mě řeknou? Můžu si to dovolit?

Odhalit část svojí duše je moc těžký. Ale je to krásný.

Ne všichni máme kolem sebe lidi, kteří nám porozumí, to je pravda. A je to škoda. Měli bychom se podporovat vzájemně. Někdy si ovšem myslíte, že před někým nemůžete odhalit část svý duše, ale pak zjistíte, že můžete. Vždycky můžete. Ale nesmíte očekávat. Vždycky je to uvolňující. Když nebudete očekávat, nebudete se pak cítít blbě, že člověk na vaše "vylití" nereaguje. Myslím si, že většinou člověk ani neví co má dělat když někdo vedle něj třeba brečí. Ale cítí s ním. Neočekávejte a dostane se vám překvapení.

Berte to jako svoji terapii kdy léčíte sami sebe.
Nemáte se za co stydět.

Ano, jsou vhodnější a méně vhodné chvíle. Občas musíme něco v sobě na chvíli zadržet, ale radím vám, nezadržujte to moc dlouho, nebo na to zapomenete a pak se to bude projevovat ve vašem životě. A vy ani nebudete mít potuchy už co to bylo a budete se těžko dostávat k tomu jádru - abyste ho mohli vyřešit. Snad to dává smysl.

Pokud se objevuje ve vašem životě něco stále dokola. Například stejný problém ve vztazích, stejné situace které musíte řešit a třeba vám nejsou příjemný, tak si dejte pauzu, protože je něco špatně. Vesmír/Bůh/nebo jakkoli TO /nebo vlastně sami sebe/ nazvete, se vám snaží něco říct. Dává vám nekonečno možností abyste si vyléčili část sebe, která se s opakujícím vzorem nějakým způsobem spojuje.

Zjistěte, co to je.
Popište to do detailů.
Až to budete prožívat znovu, tak si uvědomte, že to prožíváte a plně to přožijte s vědomím co to je.
Pak se to snažte prožívat jako prozorovatel a spojte si to s minulou událostí, která za tenhle problém/zranění může.
Vemte si z toho poučení a zhojte svou část která s tím souvisí.
A už by se vám to nemělo opakovat.

Není jeden návod. Každý si ho najde sám. Je potřeba se hodně ponořit do sebe a to mnohé děsí.
A mnohé fascinuje.

Poznejte se skrz naskrz.
Zhojte se.
Už nikdy nebudete sami.
Přestanete trpět.
Porozumíte ostatním.
Všechno bude jinak.

Cesta je dlouhá, strmá, kamenitá. Někdy je porostlá trávou někdy je holá, suchá, popraskaná.
Ale všechno je to jedna cesta.
Má spoustu rozcestí a odboček, který se furt mění a my jsme z toho zmatení.
Není to nepřítel.
Je to NAŠE cesta.
Můžu po ní utíkat, plazit se nebo skákat a vískat.
Můžu odbočit kam chci, můžu měnit odbočky, můžu všechno.

Nikdy si nemysli, že tu cestu řídí někdo jinej než TY.

<3

N.

Žádné komentáře:

Okomentovat