sobota 14. února 2015

cesta mý duše

Co budeš dělat až budeš velká?
A jakej je tvůj ideální přítel?
A barák?
A kolik chceš mít dětí?
A co škola? Baví tě? A půjdeš dál?
Nojo, ale bez diplomu seš nic, si nikdy nenajdeš práci.
A vážně už nechceš studovat?
A nechceš si to ještě rozmyslet?
Tyjo, v takovým malým bytě bych bydlet nemohla.
Kam směřuješ???
CO JE TVŮJ CÍL?

Já nepotřebuju cíl.
Já mám svou cestu.
To je jedinej důvod proč žiju.
Cesta mý duše.
A poznání světa.
Sebe.

Za posledních pár měsíců se změnilo docela dost věcí. Vlastně celej můj život. Když se nad tím tak zamýšlím tak těch věci nebylo tolik, ale ty který se změnily, byly podstatný. Našla jsem cestu, na který se cítím úplná. Jdu za svým nosem, jak se tak říká. Někdo by řekl za svým srdcem. Vzdala jsem se všech společenských zásad a pravidel a uvědomila jsem si, že otěže mýho života držím v ruce jen a pouze já. Ten první krok byl byl nejtěžší. Připustit si to, že vlastně za všechno špatný si můžu sama. A pak, když jsem prolomila bránu mýho nevědomí, tak se začly věci dít samy.

Co se stalo duchovně jsem už tu psala, ale pro úplnost to do mýho povídání ještě jednou zařadím.

Soul Migration by Rassouli
Všechno to začlo tak nějak během října, když se kolo roku blížilo ke konci /rozuměj - v říjnu nastává poslední svátek kola zrození a umírání - Samhain/. Přestala jsem kouřit, což je samo o sobě úplně normální, ale mně to pomohlo nahlídnout do hloubi mojí duše. Abyste to pochopili lépe - zjistila jsem, že právě tahle závislost /jako vlastně každá jiná, dle mýho názoru/ mě držela na povrchu. Držela jsem se materialismu, pocitu touhy, pocitu neskonalý potřeby, uspokojovala jsem se v materiálních sférách a věnovala jsem tomu tolik pozornosti, že na ty hluboký sféry už nezbylo místo ani čas. Během mý odvykačky jsem přesedlala ze seriálů na youtube, protože jak jsem tu psala - nemohla jsem vydržet epizodu bez cigarety - až tak silnej zvyk to byl. A tenhle přestup z jedný zábavy na druhou, měl pro mě obrovskej přínos. Začala jsem sledovat lidi, opravdový lidi, jak si jedou ve svý vášni a taky lidi, který jsou nešťastní z jejich života, přitom jejich životy nebyly až tak rozdílný. Jejich pohledy na svět byly rozdílný. To mě přimělo k tomu, abych se zkusila dívat na svět jinýma očima. Proč? No protože chci být taky šťastná né. .)

Potom jsem se v tom začla hrabat hloub a hloub. Pár týdnů, možná měsíců jsem můj volnej čas trávila výhradně u zjišťování jak funguje člověk, jak funguje svět a jak je to všechno propojený.

Až jsem přišla do bodu, kdy mi to začlo dávat obrovskej smysl. Představte si to jako neskonalou fůzi všeho, co jste kdy ve svým životě poznali. Všechno, čemu jste třeba chtěli věřit, ale prostě to nezapadalo do vaší skládanky života. Najednou celej ten těžkej hnusnej plot co máš kolem sebe spadne a uvidíš ve všem smysl. Už si nemusíš vybírat jen věci, který ti zapadají do tvý osekaný představě o životě. Najednou máš volnost. Seš svobodnej. Plně.

Přišla naděje. Zmizel strach. A já konečně udělala kroky k tomu, abych byla tam, kde jsem teď.

Půl roku před bakalářkou jsem si přerušila školu. Proč? Proč jsem nevydržela ten půlrok?
Protože jsem prostě nechtěla.

Získala jsem skvělou práci, která mě baví. Pracuju pro Bioobchod v Brně na nové prodejně na Kobližné ulici. Starám se o její správnej chod, což na mě vrhá obrovskej tlak, stres, povinnosti a zodpovědnost. Je to moje první opravdová práce, a kecala bych kdybych řekla, že je lehká. Proč ji dělám?
Protože jsem ji prostě chtěla.
Je to práce, kterou chci dělat, za kterou jsem šla přímo. Není to nic, co by mi spadlo do klína. To by ani nemohlo kdybych si hledala práci nevědomě. Kdo to kdy viděl aby 22letá, čerstvě ze školy a ještě bez papíru a bez praxe v oboru získala tuhle pozici. Ale já neztrácela naději a vrhla se do toho po hlavě, usilovala jsem, věnovala jsem spoustu času promýšlení a soustředění.
Když přijdete do práce jako je tahle, tak to nikdy nebude med, ale když ji opravdu chcete dělat, tak vám to nevadí. I když si vedení pravděpodobně myslí že jste moc mladá a neumíte pořádně zařvat když je to potřeba. OMYL. Je to všechno jenom zkouška, a já jim dokážu, že mám tvrdej kořínek. A konec konců, kdybych na to neměla, tak mi ani nedávají šanci.

Dneska jsem viděla krásnej citát. Už od tý doby co jsem si ho přečetla nemůžu přestat myslet na to, jak by se vyjímal na mým těle.

No tree, it is said, can grow to heaven unless its roots reach down to hell. - C. G. Jung

Tak tolik asi k mý velký změně, když si to po sobě čtu, tak to možná nezní tak důležitě, ale tam hluboko ve mně nastal obrovskej zvrat, kterej mě udělal jiným člověkem. Opravdu šťastným člověkem.

Žiju přítomností, dýchám vás všechny, stejně jako vy dýcháte mě.

Zapomeňte na cíl,
vnímejte každý našlápnutí na vaší cestě,
jako kdybyste šli bosou nohou po trávě,
podívejte se kolem sebe
na všechny ty stromy, vody a kamení,
když budete poslouchat,
uslyšíte sebe.
Budete svobodní.

N.

<3

1 komentář: