sobota 11. října 2014

Krůček k lepšímu životu

Je to přesně 12 dnů, co jsem naposledy držela cigaretu v ruce.
Netušila jsem, že bude moje poslední.
Možná proto to bylo tak jednoduchý.
A jak se to stalo?

Onemocněla jsem. Bolelo mě v krku, měla jsem vysoký teploty, dokonce antibiotika po sto letech. První 3 dny jsem na cigaretu neměla ani pomyšlení. Snažila jsem se léčit paralenama s čajem, ale zkrátka to nepomáhalo. Když jsem pomyslela na cigaretu, udělalo se mi zle. A tak mě napadlo, že si o těch trubičkách něco přečtu. Zjistila jsem, že nikotin v těle zůstává jen 48 hodin. A já už byla daleko 72. Tím pádem jsem si uvědomila, že ta chuť která nastávala není fyziologickýho původu (nemám "absťák"), ale je čistě psychickýho (prostě zvyk).

Tak jsem si řekla, že když už jsem tak daleko, prostě to zkusím. Po třetí tabletce antibiotik se mi udělalo mnohem lépe (což bylo 4. den) a s tím i přišla chuť na cigaretu. Ještě předtím jsem si přečetla některé tipy, co dělat když mám chuť. Vybrala jsem si ten nejjednodužší. Zkrátka jsem dýchala z hluboka a soustředila se na můj dech než ta chuť zmizela. Někdy to trvalo třeba minutu, jindy pár sekund.

A tak jsem zůstala doma zavřená 6 dní. Bez cigarety. Neměla jsem vůbec ponětí jak to budu zvládat venku. Mezi lidmi, na párty, s alkoholem. Nepřemýšlela jsem. Odkládala jsem ty myšlenky na správnej čas. Teď bylo potřeba soustředit se na bod č. 1 - nekouřit doma.

O den později jsem vyrazila do školy (pondělí). Splnila jsem další bod - nekouřit o přestávkách a když čekám na autobus.

V úterý jsem šla do práce. Pracuji v hospodě za barem. Kuřácké. Zelený ubrusy. Spoustu času na cigaretu. A i přesto jsem splnila bod číslo 3 - nekouřit v práci.

Ve středu se konala biománie - což je každoroční párty biologů. Původně jsem nechtěla jít. Ale pak jsem si řekla, že je to dobrá challenge. Před tím jsme šli ještě posedět do pivovaru. A tak, v tento den jsem splnila zbývající 3 body na mém seznamu. -nekouřit na pitíčku, na párty a při pití alkoholu.

A jaké to všechno vlastně bylo?

Divný. Chuť na cigaretu nepřícházela a nepřichází. Doufám, že ani nepřijde. Pokud mi něco zableskne mozkem, tak zhluboka dýchám. Jediný můj problém je nuda. 6 let jsem téměř každou volnou chvíli zaplňovala cigaretou, seriál bez cigarety neexistoval. A teď ty chvíle jsou prázdné. Ale začínám si pomalu zvykat. Na párty to bylo horší. Tam jsem se tou nudou mohla fakt ukousat. Dalo by se říct, že jsem se cítila jako bych ztratila část sebe. Moje role vždycky byla ta tiše sedící, pokuřující, naslouchající, občas něco dodávající k tématu. A teď si musím zvykat na trošku jinou roli. Je to divný, ale je to super. Uvědomila jsem si že to nebyla část mě. Byla jsem loutkou věci. A to už nikdy nechci být.

Nepsala jsem to sem hned, protože kdo čte můj blog, už důvěrně ví, že jsem se snažila přestat aspoň dvakrát, co ho píšu a nikdy to nevyšlo. Teď jsem počkala a vyšlo to. Vím, že když už jsem došla tak daleko, tak si nezapálím. A jsem na sebe pyšná.

Ó děkuji bakterie, že jste mě navštívily ve správný okamžik. ( :D )

Pokud někdo z vás chce přestat kouřit, hodně mi pomohl můj seznam věcí proč ano a proč ne. Každou chvíli kdy hluboké dýchání začínalo selhávat, opakovala jsem si věci ze seznamu výhod který jsem si napsala. Je to trochu důvěrný a infantilní, ale svěřím se vám.

  • budu moci říct, že můj životní styl je opravdu zdravý a teď už bez výmluv (nesnášela jsem když se mě někdo zeptal: "Ty jsi vegan a kouříš jo? To nejde moc dohromady ne?", upřímně...neměla jsem na to co říct. Mohla jsem říct, že jsem vegan kvůli zvířatům a planetě, ne kvůli sobě, ale v hloubi duše bych věděla že I TAK to není žádný argument. Tabákový průmysl není šetrný k přírodě. Vždycky bych věděla, že lžu, i když by ten člověk nebyl v tomto směru třeba tak vždělaný jako já.)
  • budu zdravá .)
  • budu vonět
  • budu moci jít s mamkou na kafe a nemyslet na to, že mám chuť na cigaretu (mamka to samozřejmě věděla že kouřím, není mi 16 abych to před ní tajila, ale neměla to ráda..a já jsem jí to nerada vmetala do obličeje, protože jsem věděla, že je z toho nešťastná; chtěla jsem se s ní víc sblížit, ale cigarety mi v tom prostě bránili..teď už nebudou .) )
  • nebudu otrokem věci
  • nebudu podporovat tabákový průmysl

A jak se to na mě projevuje? Sice je to teprve 12 dní, ale některé věci se s mým tělem začly dít už teď.

  • ze začátku jsem byla hrozně nervózní (asi tak prvních 8 dní), teď pozoruju, že jsem klidnější člověk i vzhledem k minulosti
  • dýchám více hluboce
  • nezadýchávám se při dobíhání na šalinu - stále stejná vzdálenost - před tím jsem to rozdýchávála aspoň minutu
  • kašlu - usazený škodliviny se ze mě pomalu dostávají ven
  • více komunikuju s lidma - když někde sedím na pitíčku - nejdřív to byly prázdný místa nudy, teď si začínám zvykat na to, že místo kouření prostě mluvím :D - teda samozřejmě musím tam být s lidma, se kterýma si mám co říct - to je občas taky problém
  • mám větší chuť do života
No, to je asi vše s čím jsem se vám chtěla svěřit, podělit se o zkušenost. 

A jedno tajemství na závěr. Kouření není jediné čeho se momentálně zbavuji.

Můžete se těšit na recept domácího másla BEZ palmového oleje! .))

tak pac a pusu

N. <3

2 komentáře:

  1. Dvanáct dní, to už jsou skoro dva týdny. Držím palce, aby to šlo i dál a abys vydržela, protože ty ušetřené penízky, to je další bonus, který se dá využít tisíci jinými způsoby ;-) bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to ti přeju výdrž. Mám kolem sebe spoustu kuřáků a vím jak takové to "přestávání" chodí. Já sama jsem kouřila jen s tím rozdílem že příležitostně. Jen pokud jsem měla s kým. Nikdy jsem nekouřila sama, měla jsem to spojený s konverzací s kamarády. O přestávkách, při čekání na autobus, na pařbách - vždycky jsem kolem sebe měla spoustu lidí, se kterýma jsem si zapálila.
    Nechala jsem toho kvůli příteli. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mi to nechybí. Jsem bez cigarety něco přes půl roku hrubým odhadem - nevím, kdy přesně jsem měla cigaretu naposled.
    Tak ať nám to vydrží.

    OdpovědětVymazat