pátek 25. července 2014

Přátelé, nepřátelé a les

Dobré ráno .),
dnes mě probudil sen, který mi prozradil, že přátelství je jedno z nejdůležitějších věcí na světě. Dnešní moderní člověk má zaplněno spoustu místa v diáři a na přátele už mu moc času nezbývá.
Já jsem to za poslední tři dny napravila. S JD a TS jsme výletovaly. DOPOLEDNE. Já vstávala brzo ráno. No chápete? Já ne. Ale stálo to za to.

První den jsme šly jen tak na kafe/limonádu do kavárny Zastávka v Židenicích. Psala jsem jim na FB jestli tam mají sójový mlíko do kávy a oni mi odpověděli až po dvou dnech..což mi bylo houby platný, ale i tak jsem byla moc ráda. Budu tam chodit častěji. Jo, já vím, asi někteří víte, že kafe nepiju, ale poslední dobou na ně mám občas chuť. Mezi tím, jsme náhodně potkaly L., která bydlí normálně v Praze (původem z Brna) a domluvily jsme se na večer do kavárny Podnebí ještě s nějakýma jejíma kamarádama.

Jsem hodně vybíravá, co se týče podniků, kam chodím. Ale Podnebí po menším zkoumání vklouzlo na můj seznam přijatelných míst. A vůbec, už začínám pociťovat, že se lépe otevírám novým možnostem. Dřív to se mnou bylo fakt hrozný. "Kam že to jdeme? Kouří se tam? Jak je to daleko? Je tam jukebox? Je to tam drahý?" No prostě...byla jsem děsná.

Ten večer byl hodně zajímavej. L. tam dotáhla jednoho "borečka", kterej byl absolutně nesnesitelnej. Neustále se na všechny povyšoval, když se s ním někdo chtěl normálně bavit tak ho odsekl. Jediný na co se tvářil jak rozhýčkaný koťátko bylo, když jsem se ho zeptala na význam jeho tetování. To jediný snad bylo na něm pěkný. Tím myslím vnitřně. Ale ten člověk nebyl zlej. Byl rozbitej. A bránil se. Když jsem se nad ním zamyslela, tak mi ho bylo trochu i líto.

Druhý den jsme se s JD a TS vypravily do Bilovic nad Svitavou do lesa. Po cestě která vedla kolem hospody, ve které jsme se vždycky s mamkou osvěžovaly, když jsme tama jely na kole, jsme došly k jezírku. J říkala, že když byla malá, tak to jezírko bylo úplně průhledný. A teď...teď vypadá asi nějak takhle...

fotila J.

Lidi všechno ničí. Achjo. Prošly jsme se do lesa. Nebylo moc kam. Velký kopce a nikde nic. Ale ta atmosféra! Ten Duch lesa... bylo to cítit. Krásná energie, která nabila tři městský holky (TS skoro městská :D) a ukázala jim krásu přírody tak, že se tam chceme vracet. Často. 

A pak, když vejdeš do města, po tak krásným zážitku...je to jak kdyby tě někdo položil na lopatky a vyrazil ti dech. Všichni se mračí, všechno se děje hrozně rychle. Čas ubývá rychleji, stres, peníze, systém. Chtěla bych daleko od toho. 

Než jsme odešly tak J. vyfotila krásnou fotku Mr. M. <3

ňuňu

Třetí den jsme si vyrazily do Ikei - obchodního domu, kterej se dá přežít, protože tam je spoustu krásných věcí. A taky protože jsem potřebovala lis na česnek. 

Myslíte, že jsem si koupila jen ten lis na česnek? HAHAHA. Achjo. ... (pardon za tu kvalitu, nechala jsem si na bytě foťák, tak jsem to musela vyfotit webkou)

zleva: deštník, svíčky vanilková a jahodová, zhášedlo, tvořítko na ledňáčky,
lis na česnek, nákupní taška, papuče,
obří cedulka na papučích kterou jsem zapomněla odstřihnout...

Bylo to fajn, ale byla jsem z toho děsně vycuclá. Jako z každýho obchodního domu. I když tenhle je nabitej pozitivní energií...tvořivostí.
Byly jsme tam na obědě. Já jsem tam překvapivě objevila veganské jídlo. Smíchat dvě přílohy - vařenou zeleninu a hranolky :D, pak tam měli ještě jaké si bramborové smažené kuličky a asi tři druhy salátů - takové ty bufetové. Takže možností dost .) Byla jsem překvapená, protože jsem očeávala, že si dám jen hranolky nebo je budu prosit o dětský menu (těstoviny s rajčatovou) :D 

Po dlouhým dopoledni, jsme navštívily opět kavárnu Podnebí, kde si J. musela dát kafe, všechno zhodnotit, zapsat do černýho deníčku a dnes nebo zítra (?) vyjde na tuto kavárnu recenze na jejím blogu. Nadále jsme se už celkem unavený zcitronádovaný a zkafovaný vydaly na J's zahradu, která je jen obzahradu od domu, kde právě přebývám (tam, kde jsem vyrůstala). Ťukly jsme si s radlerem, zakously brambůrek ve tvaru zvířete a tím jsme zakončily naše třídení dobrodružné výpravy.

A mám z toho dobrej pocit. Zase jsme mezi sebou odbouraly kousek zdi a přiblížily se k sobě. Je to důležitý, vážně. Dbejte na svá přátelství. Je to jako květina. Když ji nezaléváte - zvadne. A když zvadne, tak sice zasadíte novou, ale už to nikdy nebude ta samá.

<3

N.

------------
JD - blog zde
L - blog zde
TS - nemá blog, ale aspoň bandzone - zde





1 komentář: