pátek 30. května 2014

Něco je jinak

Dobře nebo špatně, to nevím, ale poslední dobou cítím nějaký zvláštní vibrace. Těhotná nejsem, nebojte :D

Začla jsem znovu používat twitter po dvou letech, tak kdybyste ho náhodou navštívili, tak nečtěte příspěvky z roku 2012 a starší /straší taky/ protože jsem tehdy byla úplně jiná osoba. Ne, nestydím se, mám se ráda. I moje starý naivní hloupý já. To, že jsem si prošla vším čím jsem si prošla mě stmelilo a obrnilo. Naivita je vyléčitelná. Stačí dostat pár ran do oblasti mezi broskvemi /občas pomeranče/ a je po naivitě. Naopak ale naděje a optimismus vyléčitelný není. Je to dobře? Je to špatně?

Je to dobře.

Ale ve správných chvílích je čas na pesimismus. Bez toho by to zase byla jen naivita. Chápete.

Dneska jsem byla na pivu s biologama a vykládali jsme si strašidelný historky co jsme zažili my a naši známí. Kupodivu to nepřirozené nadpřirozeno zažili opravdu všichni ve skupině. No tak mi řekněte... Proč se tomu všichni smějí? Duchové hahaha. Magie hahaha. Skřítci a skřeti? HAHAHA. Já vám řeknu proč. Strach. Všechno je strach. Zeptejte se sami sebe. Znáte vůbec někoho, kdo nezná nikoho, kdo nic takového nezažil? NE? Tak. A je to venku.
Jo a mimochodem, já mám docela štěstí. Všechno nadpřirozený, co jsem zažila bylo pozitivní. Moji známí už zas takový štěstí nemaj. Fuj, husí kůže všude. Jo, strach. Taky mám strach. Ale víteco, mám i tu naději a optimismus a tím, podle mě, nepřitahuju ty věci, co bych opravdu zažít nechtěla. To je obrana, ne strach, ten to naopak přitahuje, myslím si. Uffff nějak jsem to přehnala s tímhle tématem. Možná se o tom rozepíšu jindy, kdyby jste chtěli, dejte vědět. A i když nedáte, tak já vám to stejně někdy povím.

Přítel mi zrovna kreslí na prst u nohy. Divně to lechá a škrábe. Udělám ti tetovačku, říkal. Jsem zvědavá, co z toho vyleze. 

Jo mimochodem... věčný téma, zkouškový začalo (au, změnil prst). Čeká mě sedm zkoušek, jednu a čtyři zápočty mám za sebou. Bude to dlouhej měsíc. Asi o tom ještě uslyšíte. (posouváme se na nárt - srašně to lechtá :D)

Probouzí se ve mě touha. Občas. Touha po jiným životě. Po svým místě s velkou zahradou někde u lesa, ale ve městě. Nemožný, já vím. Ale jednou to přijde...vidíte, zase ta naděje. Nechci dospět. Jakože... DOSPĚT. Stereotyp. Protáhlá tvář. Divný soudivý pohledy. Chci si zachovat v sobě ten kousek dítěte, kterej je v každým z nás. Ale někteří ho posadí do kouta duše. ,,Tady si sedni a ani se nehni" Chci mu dát prostor. To dítě v nás je důležitý, víte? Ono může za smích, za naše výtvory, za to, když srdce poskočí. Neschovávejte ho v koutu duše. Pusťte ho ven a usmějte se na něj.

Člověk je svého štěstí strůjcem. Tak abych si nepokazila moje štěstí, jdu dočíst ty nekonečný skripta na pondělní zkoušku. Nejdůležitější zkouška tento semestr. Tak mi přejte štěstí.

Mějte se krásně a skládejte básně.

N. <3

ps: tetovačka obsahuje strom, kouřícího chlápka, dvě srdíčka, jednu pusu ve formě hvězdičky a I <3 U 
ach on, mého srdce žampion <3

1 komentář:

  1. No, já dítětem asi zůstanu, což mi vůbec nevadí, a pokud to vadí ostatním, tak to je už jejich problém a né můj. V některých věcech se tak nerada přizpůsobuju :D já mam zkouškové už za sebou, prostě jsem se napsala u všeho na první termíny... pak jsem lezla po zdi, jak to nezvládám a hle, zvládla :D až jsem doteď z toho furt překvapená :D ale měla jsem jen 3 zkoušky a spoustu zápočtů, takže jsem to aspoň jednou za semestr měla lehčí. Držím ti palečky, ať ti zkoušky vyjdou všechny napoprvé! A doufám, že si tu tetovačku od svého žampiona necháš pro štěstí :D ;)

    OdpovědětVymazat