neděle 19. května 2013

sausages and idiots

jsem naštvaná, fakt že jo.. posledních pár dnů bylo divných a depkařských..

všchno mi to vzalo sílu do života.. víte co, velkou část svý energie a života vůbec bojujete za nějakou věc a pak co? Všechno vám to spadne na hlavu a jste v háji. Nemůžete dýchat, nic. Nevíte co na to říct.

Jak už jsem tu psala dřív...ale pro jistotu to zopakuju, jsem (nebo byla jsem?!) na velmi dobré cestě stát se veganem. A na to jsem byla opravdu pyšná. Pro mě je to nutný krok vpřed, čistá evoluce mé osoby.

A i když jsem veganem nebyla, tak jsem se snažila šířit tuhle myšlenku dál. Diskutovat s lidma, hádat se s lidma, prostě jsem veganství a hlavně VEGANY bránila zuby nehty. Protože jsem žádné neznala osobně...

Nikdy jsem pořádně nebrala v potaz komentáře lidí na mě. "Proč nám to cpeš?" "Seš moc ortodoxní." "To je blbost, to přeháníš." "OPRAVDU mám rád maso." "Žer kameny. Zachraň svět."

A pak jsem pochopila.. oni to nemyslí vážně, jsou jen rozčílení z toho, že z nich dělám debily. (A ta myšlenka mě velice bavila.) Až do té doby, než se to stalo mně.



17.5. ve 14:00 v Brně na náměstí Svobody proběhla akce s názvem 269. (http://www.269.cz/) A já jsem se přihlásila na výpomoc. (Rozdávání letáčků a vysvětlování lidem o co vlastně jde.) A těšila jsem se tam jako babka na důchod. Fakt žejo. Že se konečně seznámím s lidma co mají stejné zájmy jako já, s někým, kdo mě nebude s "kecama o lepším životě" posílat někam.

Prosímvás, pokud se na nějakou takovou akci přiblížíte, neberte si nic, co vypadá koženě. To je úplně jedno, že to nevidělo zvíře ani z dálky, prostě to vypadá koženě tak jste odsouzen. Navždy. Amen.

Já za to nemůžu, prostě nosím koženkový věci. Měla jsem na sobě z toho boty, bundu a kabelku. Jo vím, asi to bije do očí, ale doháje...vždyť to tak JENOM vypadá.

Přišla jsem na místo, říkám "čáu" jen tak do placu. Nějaká odpověď? (seriously, are u mad??!) tak sednu a čekám. (plus jsem dostala pár divných pohledů jako "co ta tady dělá". (whatthefuck - přitom mě nikdo neznal)

Po třičtvrtě hodině (mezi tím za mnou naštěstí přijela kámoška na pokec) mi teda dali ty letáčky ať si je pročtu (já už samozřejmě prostudovaný z domu) a další půlhodina nic. V tu chvíli jsem toho začínala litovat.

A pak se rozjela akce..tak si říkám "Konečně!" (měla jsem spíš vzít nohy na ramena u zdrhat co mi plíce stačí) Tak se aktivsticky pustím do vysvětlování blablabla, ze začátku mi to moc nešlo, ale pak jsem se rozmluvila a bylo to fajn. Bránila jsem lidem vstoupit do centra dění (protože nás o to požádali) a tak dále a tak dále. Tetovací strojky jely, občas trochu pršelo. A pak se to stalo. Vidím uprostřed scény postaršího pána s plnovousem, jak kouká a kouká a kouká..Tak si říkám nojo, asi to zas budu já kdo tam půjde a odvede ho pryč. Tak jsem šla. Tak mu to říkám jestli by nemohl jít trošku dál, že je tu scéna a blablablabla. On nějak nechápal, ale pak šel (s nechápavým obličejem.) A mezi tím jak se pomalu šoural k okraji scény se setkám očima s jedním z těch "zlých" hlídačů v kuklách. No fuj. Takovej pohled jsem dlouho nezažila. Pure hate. A od tý doby se to začlo všechno srát.

Začla jsem vnímat všechny ty zlý pohledy těch lidí kolem. Zlý pohledy veganů. Cítila jsem se jak schizofrenik s paranoiou dohromady. Prostě jsem tak nějak cítila, že tam nejsem chtěná, nemám tam co dělat. Moje sebevědomý já se změnilo na trosku s rozbitým smyslem života.

A to by nebylo ono kdyby mi to ještě neokořenili, že. Jeden, takovej milej kluk za mnou přišel. Pravděpodobně...spíš 100% vegan. A vysype na mě, že prej mě zaslechl jak vykládám těm lidem blbosti plus v některý větě použil množný číslo, jako MY jsme si říkali (so one - me, against all, great!), že prej prosazuju welfare, já a welfare??? OMFG

Já jsem prostě na ty lidi šla pomalu. Když začneš masožravcovi vykládat jak musí hned přestat všechno jíst a jak je vrah a podobně tak tě pošle do prdele. A já takovou skupinku lidí měla. Začli se mi tvářit jakože "seštotálníblbec" a já se to prostě snažila zachránit něčím, tak jsem jim řekla, že nejde ani tak o to přestat jíst maso, ale hlavně o ty velkochovy, že propagujeme jejich zrušení. (Tím jsem chtěla říct, že když si daj kuře z vesnice, tak je to v pohodě a samozřejmě, že to tak úplně v pohodě není, ale co jim mám doháje říct, aby mi věnovali pozornost??) Mimochodem to zabralo, začli se mnou souhlasit v různých věcech...

Víte, a to si myslím, že je důležitý. Zasít semínko a čekat až vyroste v krásnou květinu, protože když zasadíte už dospelou rostlinu do hlíny, tak ne vždycky se ujme. Důležitý je, aby ti lidé o tom začli vůbec přemýšlet. Oni se pak sami vyvinou.

Tak jsem to tomu týpkovi kostrbatě vysvětlila, protože mě to trošku zarazilo. Tošku víc. A on jakože v pohodě a odešel. Ale stejně... Cítila jsem tu nenávist a odpor když odcházel. Cítila jsem se jako ti, o kterých jsem mluvila na začátku...oběti mých debat.

A pak aby toho nebylo málo, když jsem zrovna kolem sebe neměla žádný lidi, který by se zastavili a zajímalo by je to - pak má cenu vysvětlovat a letáčkovat, tak jsem se prostě koukala na samotnou akci, poslouchala jsem proslov, který mi místy vháněl slzy do očí. Tak jsem zahlídla opodál, jak se někdo o něčem baví a přitom kouká na mě a kroutí hlavou, tak to už byl úplně konec. A teda jako perla na závěr, za mnou přišli lidi, co dělaj rozhovory a zeptali se mě takovým tím rejpavým tónem "Můžeš mi prosímtě říct komu z těch, co tady tak dlouho sedí jsi dala ten letáček?!" (Narážka na to že jsem tam ke konci opravdu jen stála, protože nebylo s kým o tom mluvit!) Tak já koktavým hlasem poukážu na jednu holku. A rozhovoráři s odfrknutím odejdou za ní. Těm ostatním jsem leták nedala, to je pravda.. JENŽE. Ti už tam seděli TAK dlouho, skoro od začátku, a já jsem v první půlce akce byla úplně na druhé straně, tak jsem předpokládala, že někdo byl tak laskav a letáček s vysvětlením jim dávno předal.

Pak se zahlásil konec, já si oddechla, vykašlala se na průvod, kde bych dostala dalších milión nenávistných pohledů a zdrhla pryč. A tak dopadla akce na kterou jsem se těšila několik měsíců. Lucky me.

Měla jsem tak zkaženou náladu z toho. A pořád mám. Ten pocit, že plavete v oceánu, jste ohroženej druh a ještě k tomu všechny ryby plavou druhým směrem. Ale veganství (mé budoucí) si vzít touhle depkařskou náladou nenechám. I když budu plavat sama v moři. Jsem od začátku věděla, že tímhle mým přístupem ztratím hodně svých známých, ale nikdy v životě by mě nenapadlo, že si nenajdu nové přátele se stejným zájmem. :D :/

Tak to bylo k druhé půlce nadpisu. Idiots. ... Well, and what about sausages?

vtipná historka... jeli jsme s přítelem po akci hned do Lipůvky (vesnice kousek od Brna) na pártošku venkovní. Udili tam nějaký párky nebo co to bylo. Hroznej smrad. A já, frustrovaná, opilá, naštvaná a protestující. Jsem si kousla do párku. (asi tak cenťák) :D Achjo. To bylo gesto jako "fuck you vegans", ale chyba, velká chyba...celodenní stres, alkohol a po 4 letech maso..ať sebemenší kousek, ve mě vyvolal nelibí pocit, že to v sobě moc dlouho neudržím.. Tak jsem se šla projít do lesa, a párek, stejnou cestou jak do mě věšel, tak i moje tělo opustil.

Ráno jsem se tloukla do hlavy a byla jsem velmi ráda za návštěvu lesa.

Tak pardon za sloh, ale nějak jsem to z té hlavy dostat musela. Jedna verze je, že to co jsem napsala je pravda. Druhá, že jsem blázen a ve skutečnosti si mě tam nikdo ani nevšiml. Ale to už se nikdy nedozvíme.

I'm the only fish in the ocean but I will swim till I die.


2 komentáře:

  1. Mě na veganství štve extremismus. Nesnáším extremismus v jakékoliv podobě, nicméně je taky pravda, že k tomu aby se něco změnilo je trocha extremismu potřeba. Ale vůbec se nedivím, když si o mě někdo myslí, že jsem kokot, když řeknu, že jsem vegan :D (samozřejmě mě to vnitřně naštve, ale absolutně mě to nepřekvapuje, ani trochu). Sice když debatuji s nějakým dementním masožravcem s IQ šumící trávy, tak na ně taky nejsem ťuťu a nejsem tak trpělivá jako když se bavím s někým, kdo je sice masožravec a myslí si, že to je normální a super, ale nemele totální pí*** vytahané z paty a většině dojde, že ne každý vegan chce tajně zabít jejich děti aby jim ukázalo jak je špatné jíst telecí, že.... Myslím, že kdybych se takhle chovala, tak se nikdy nestane z mého přítele vegan a taky bych neznala nikoho, kdo začal omezovat živočišné výrobky, i když neplánuje být veganem... Ale tak co už, třeba na někoho taková agresivní metoda platí...

    OdpovědětVymazat
  2. Úplně tě chápu. Taky mám doma plno koženkových věcí ještě z doby, kdy jsem o veganství jen slyšela. No a co, taky to ráda nosím a nehodím to do kontejneru jen proto, že teď žiju na vegan stravě. To oblečení tak jen vypadá a zvíře nevidělo ani z dálky. Někteří vegani to fakt přehání. Drž se!

    OdpovědětVymazat