středa 18. července 2018

Harmonie není střední cesta

Taky hledáš harmonii? Tu zlatou střední cestu? Kompromis? Vyrovnání? A co když ti řeknu, že to celý je jedna velká blbost?

Je to blbost.

Se omlouvám, že někomu kazím iluzi. Teda vlastně neomlouvám, ty to čteš, protože potřebuješ, aby ti tu iluzi někdo zkazil. .))

Zamysleme se společně nad tím, jak jsme tu harmonii na čas v sobě našli. Jak jsme pravidelně cvičili, jedli zdravě, a všechno ostatní bylo přesně podle předpisu podle jakýho jsme si mysleli, že nás bude bavit žít.  Jak dlouho nám to vydrželo? A byla opravdová? Netvářili jsme se tak jenom na povrchu? Neříkal nám ten hlásek "Haloooo! Je tam někdo? Já potřebuju trochu víc vzrůša!" No... říkal, že.

Život není o kompromisu. Ani vztah není o kompromisu. Ani nic jiného není o kompromisu.

Jedno slovo - INTEGRACE.

Integrace všech částí do jednoho celku, jedině tak vytvoříme tu "pravou harmonii" neboli - synergii. Na jednu stranu je to harmonické..harmonické soužití všech částí vás samých. Důležité je nebrat harmonii jako střední cestu.

Měli bychom dělat všechno co chceme. A i když se nám zdá, že nějaké věci nejdou spojit dohromady, tak to není pravda, je to důvod proč hledat cestu jak je spojit i když to třeba před námi nikdo neudělal. Hlavně se neřiďme ostatními. Objevujme nová dobrodružství a nové způsoby života. Smysl je, najít tu cestu, která bude obsahovat všechno pro naše štěstí. Vypadá to trochu složitě, že?

Neříkám, že jsem ji našla, jen si myslím, že je to možné a že právě toto je součást cesty k opravdovému naplnění našich životů.

Je čas aby oxymoróny ožily. Pravidla jsou od toho, aby se vylepšovala. Nacházejme cesty tam, kde ji ještě nikdo nenašel. Takové, které budou přesně nám na míru. Takové, po kterých se nám půjde s nadšením.

Zrovna jsem se vrátila z pravidelného setkání, kde se učím porozumnět tarotu a rozebíraly jsme tam to, že lidi jsou jako buňky jednoho velkého organismu. Není tam žádná důležitější než jiná. Jedna umře, druhá vznikne. Jsou nahraditelné. V tomto smyslu jsme nahraditelní, a proto si nesmíme nechat přerůst přes hlavu, že nás dělá něco speciálními. Všichni jsme jedineční, ale každý po svém, není jeden více a jeden méně.

Zároveň jsme probíraly, že vše, co my - buňky organismu v životě zažijeme a co se naučíme se ukládá do kolektivní paměti lidstva a díky ní se vyvíjíme vpřed. Příklad: když se dostatečné množství lidí naučí nějakou dovednost, začneme se rodit s tím, že už máme v této dovednosti alespoň nějaké základy či předpoklady. Může to být jak používání nástrojů z pravěku nebo telepatie z budoucnosti.

Tudíž vzhledem k tomu prvnímu trvzení máme úplnou svobodu. Na nás nic veledůležitého nezáleží a my si můžeme dělat co budeme chtít. A dále právě proto, že si budeme dělat to v čem se cítíme nejlépe, bude posouvat lidstvo vpřed. Ať už zažijeme integraci mnoha směrů do jednoho a naučíme se spoustu věcí nebo se v jedné věci staneme géniem. Cokoliv, co se naučíme nás všechny posouvá dál.

Proto se nenechte zastavit ničím. Jděte neustále vpřed. Vyvíjejte se ve vaše nejlepší já. V takové, které dělá všechno tak, jak doopravdy chce a je šťastné od hlavy až k patě.

Na ničem jiném nezáleží

xoxo

N.

pátek 29. června 2018

Počátek

Hnojivo starého vyživí život nového. To už jsem v nějakým článku použila. Tato věta mi zůstala v hlavě. Jakýkoliv konec je novým začátkem a já momentálně prožívám tuto tranformaci na více úrovních.

Toto téma, toto slovo vyvstalo z mysli mé drahé kamarádky Tess, když jsme hledaly téma na společnou meditaci. Tady bych na vás chtěla trochu apelovat, zapisujte si svoje spirituální prožitky! Jelikož jsou prožity v jiných dimenzích a tím jsou tak trochu "v mlze", naše realita je pomalu v tu mlhu rozpustí. Proto je tak těžké spirituálně něco změnit, lidi tak zapomínají na tyto zážitky..

Jo, já jsem si to taky nezapsala. Co si pamatuju, tak že to bylo fajn a že mi to předalo nějakej message ve stylu - toto je tvoje vyšší já, teď začíná doba, kdy se mu budeš více a více přibližovat.

Počátek ve smyslu projevení se do fyzické reality začíná každoročně kolem období slunovratu. Teď se děje nejvíce fyzických změn, září na nás energie Slunce a my máme možnost konečně hejbnout se vším, co se v zimě začalo projevovat v nitru a na jaře začalo vykukovat ven. Na podzim sklidíme naši poslední úrodu, zaklidíme zase do svého nitra a vrátíme se do zimy, kde vštřebáme staré a pomalu stvoříme nové. Takto se každý rok vyvíjí části našeho života postupně podle toho na co jsme zrovna připraveni. A ano, ta stejná část se může změnit vícekrát - berte to jako level up.

A teď teda co se změnilo v mé realitě.

Už víte, že bydlím v novém bytě - to je součástí změn tohoto roku. Pomáhá mi to stát se dospělejší, samostatnější a zodpovědnější. Papírování kolem něj už se pomalu ale jistě chýlí ke konci, tak doufám, že v zimním období už si budu v klidu užívat dosáhlého cíle tohoto roku.

Další pro mě velký krok je změna práce. Našla jsem si místo v živé firmě Vitalvibe, kde se cítím skoro jako doma. Jsem na sebe pyšná, že jsem dokázala odejít z mé starší práce ikdyž to ohrožovalo některé mé komfortní zóny. Najednou mě skoro nebolí hlava, mám více energie, lepší náladu. Opravdu věřím, že jsem si našla místo, kde můžu být tím kdo jsem a hlavně - člověkem.

Stejně jsem vždycky věděla, že být ve Vitalvibe je můj osud. Haha :D Pamatujete, jak jsem tu psala, že jsem byla na pohovoru? Asi dva a půl roku zpátky? Tak to bylo také do této firmy akorát na pozici, na kterou jsem se asi zrovna moc nehodila. Všechno má svůj správný čas. Zajímavé je, že to byl můj jediný pohovor za ty roky, nikam jinam mě ani nelákalo jít. Až když jsem se rozhodla, že chci odejít z mé starší práce, tak jsem byla ještě na pohovoru v MyKitchen, kde to také dobře dopadlo, a pak jsem byla donucená se rozhodovat mezi dvěma skvělými firmami - o tom se mi předtím ani nesnilo :D :) Nakonec to Vital vyhrál, protože prostě jsem tak nějak věděla, že se sem budu více hodit a více se realizuji, každopádně do MyKitchen doporučuji si zajít na skvělé jídlo. .))

Další můj počátek vnímám u mé spirituality, kdy si vše, co jsem se kdy naučila sedá a stává se mojí pevnou součástí a zároveň díky tomu objevují nová, ještě nezpracovaná témata, která mě dokážou nadchnout - a to jsem si nemyslela, že ještě někdy může nastat. :))

Určitě se časem o nich tady rozepíšu, až se do nich více ponořím a nechám je trochu zakořenit.

Pokud chcete, budu ráda, když se podělíte o své počátky v tomto období. Všimla jsem si, že k těm vážnějším článkům nikdo nic dlouho nenapsal, ale i tak vidím, že jsou čteny, tak se nebojte. V tomto prostoru je všechno v míru. <3

xoxo

N.

sobota 26. května 2018

Tofu vajíčka

Po dlouhé době zase jeden recepis.

Když jsem jedla tofu vajíčka poprvé, dělala jsem je podle nějakýho receptu na internetu, kterej si všichni hrozně vychvalovali. Myslím, že to bylo ze soucitně, nebo minimalist baker nebo tak něco. Prostě top. Akorát mi teda vůbec nechutnala. Díky tomu jsem si myslela, že mi prostě přirozeně nechutnaj ať udělám cokoliv. Chyba. Jednou jsem se zas do nich pustila, improvizejšn level tisícjedna a dopadly docela dobře :) Od tý doby zkouším různý variace koření a přísad a dneska se mi konečně povedly takový, kterých bych se vůbec nestyděla servírovat někomu jinýmu :D Takže tady to máte:

Pro jednu osobu:
1 plátek marinovanýho tofu (půlka balení) - to je důležitý, žádný natural!
malá cibule
olivový olej (nebo jinej dle vaší chuti)
sušený česnek
kurkuma
černá sůl
čerstvě mletý pepř
2 lžíce bílého sojového jogurtu - tajná přísada na kterou jsem přišla až dnes
čerstvé bylinky na ozdobu (nejchutnější asi bude petržel, ale tu jsem neměla, takže jsem použila bazalku)

Na oleji necháme zesklovatět na jemno nakrájenou cibuli. Tofu si mezi tím rozmačkáme vidličkou nebo rukama na takový hrudky podobný smaženejm vajíčkám. Hodíme to na tu cibulku, zaprášíme kořením - já dala nejvíc kurkumy, trošku sušenýho česneku, asi dvě špetky černý soli a lehce pepře. Promícháme, osmahneme a na posledních pár sekund přimícháme jogurt. Podáváme posypané bylinkami se zeleninovou oblohou a pečivem.

traláá


dobrou chuť .))

xoxo

N.

pondělí 14. května 2018

Smysl života

Ze začátku na prvních řádcích, já nevím co je smyslem života. Tento článek je průvodcem mou myslí. Jak já vlastně přicházím na myšlenky co mě tvoří a co mě formujou. Teď mi blogger podtrhl slovo "formujou" já vím, že by tam mělo být formují, ale prostě takhle je to přirozenější, takhle já mluvím, a tady...tady nemusím být nikdo jinej než já.

Nahromadilo se to zase ve mě. Spoustu myšlenek, že se tomu nemůžu ubránit. Ani v práci ani nikde jinde. Už to zase musí ven, už z toho musím poskládat něco, co mi dává smysl. Den za dnem utíká a já se čím dál tím víc přistihuju jak skoro (a někdy fakt) roním slzu a jeden by řekl že nemám proč. Když čtu nějakej článek, třeba o veřejných lednicích, když vidím pána na maliňáku, jak prodává Novej prostor..každej den...den za dnem..a pak už ho tam nevidím? Kam se poděl? Že by si konečně vydělal dost peněz na to, aby mohl mít jeden den volno?

Ten hluk kolem mě, ohlušující hluk. A přesto ticho. Ale ne klid. Čekajíc na telefonát, čumím do obrazovky, která mě oslepuje. Je toho mnoho, co nemůžu napsat slovy a vypustit do matrixu. Ufff.

Tolik nenávisti a tolik lásky na jednom místě uprostřed mé hrudi se mísí a vzniká chaos. Entropie level milion a já nejsem schopna konat nic, stejně jako termodynamickej systém z wikipedie, kde jsem si ověřila, že si ten pojem pamatuju dobře. Chaos v systému. Tolik nových vjemů v poslední době. Koukám se na video, který mi říká, jak je dnešní generace zdegenerovaná elektronikou a lžemi rodičů. A potvrzuje mi to vzpomínka na to, kdy jsem si uvědomila, že nejsem "nejkrásnější a nejšikovnější na světě" jak mi nevědomky maminka říkávala. Tam v tý malý hlavičce se zrodilo semínko nízkýho sebevědomí, se kterým bojuju a nepřestávám. Musíme pracovat tvrdě a navazovat vztahy. Být trpěliví a otevření. Nejhorší představa mýho života. Ale učím se, stále se učím a možná i nějaký ty pokroky dělám. A pak vidím tu úžasnou duši Claire Wineland, který doktoři předpověděli, že umře v 16ti letech. A koukám na to, co do svých dvaceti vytvořila. A koukám na ty jiskřivý oči a na to, jakej vliv má na společnost. A prostě s otevřenou pusou a zaslzenýma očima čumím na tu úžasnou osobnost a nechci, aby umřela.

Její smysl života spočívá v tom, co z něj vytvoříme. Co úžasnýho můžeme udělat s tím, co nám život naložil. Tvoření. Tvrdí, že smyslem života není štěstí. A já si vždycky myslela že je. Já vím, že musíme přijmout všechny svoje stinné stránky a negativní emoce, však to dělám celou dobu, ale vážně..to asi nestačí. A pak, pak člověk když je opravdu šťastnej ------- WOW oh. už to přišlo, záblesk. okej, jo, mám to. ufff.

Štěstí je opravdu jedním ze smyslů života. Ale to pravý štěstí, ne ty momenty, kdy si řekneme, že nás vlastně nic netrápí, takže bychom měli být šťastní. Musíme přestat jenom přežívat. Přestat být jen spotřebiteli. Prožívat štěstí jako vedlejší produkt tvoření.

Otázkou teď zůstává..Co budeme tvořit?

xoxo

N.

čtvrtek 26. dubna 2018

Inkoustová po páté - kořínky a houbičky

Famfáááry!
Přivítejte nového člena mojí kůžové domácnosti - pana kořínka s paní houbičkovou!
Mám poslední dobou nějakou vtipnou náladu. Ach to jaro.

Tak jsem se nechala znovu pokérovat. Protože jsem s tím pořád nebyla spokojená. Teď to i vypadá, že asi spokojená na chvíli budu. Potřebovala jsem to víc všechno propojit a spojit významově tři oddělený kérky. Což se náramně povedlo.

Vlastně úplně to nejdůležitější na té ruce je ten malej nenápadnej trojúhelník. Kterej teďka obrostl. To jsem totiž já. Já, žena. A kde já kořením? Z čeho jsem já? Kde je moje podstata? Tam vás zavedou kořínky. Zatím jsem zjistila, že vyrůstám z vesmíru a přírody. To je docela hezký uvědomění viďte. :D :) A pořád mám prostor na druhé straně ruky. :D :)

A ty houbičky mají vícero významů. Tento tvar můžou mít mimochodem i jiný houby než lysohlávky. Ale jo, přiznám se, alespoň jedna z nich lysohlávka je. Tudíž první význam by mohl mnohé zmást. Ne, nejím houbičky. Ale vím, čeho jsou schopny a toho jsou tu symbolem. Symbolem změny vědomí a spojení s jinými dimenzemi, vyšším já, atd. Prostě se mi mezi kořeny víc hodila houbička než meditující chlapík. Důležitý je vědět, že ke stejnému cíli vedou spoustu jiných cest.

K tomu všemu jsme doplnili ještě nějaký větvičky, a tralááá :) Jsem happy. Fakt, výjimečně jsem happy a to už hned po dokončení. Ne jak u těch ostatních, kdy jsem si na ně musela zvykat pár dní.

A jo. Tímhle to nekončí. Asi se stávám závislou. Ani ne tak na těch malůvkách, ale na tom strojku. To je prostě nával adrenalinu vždycky. OMG.

Jinak jsem byla ve studiu Different ink a tetovala mě Mafis (stejně tak dělala i tu vnitřní geometrickou část).

K zahojení jsem zkoušela používat krém od Baley na čerstvé tetování a musím říct, že jsem poměrně zklamaná. Nevím jestli to je tím krémem, ale asi jo, protože se mi to nikdy před tím nestalo, ale vyskočilo mi tak 10 červených pupínků, pár z nich dokonce přímo v linkách, tak snad toho moc nevypadne. A když jo, tak půjdu zas pod strojek. Lááááá :D

Tak tady to máte ze všech stran .)





xoxo

N.

sobota 7. dubna 2018

Víno, tortilly a byt

Hej hou, jak se máte?

Já jsem čistou náhodou byla nakupovat a našla jsem strašně dobrý víno. Červený. Nějaký italský, mňam. No a jelikož už jsem na dně skleničky tak mě napadlo, že bych vám sem taky mohla zase něco napsat. Něco normálního. Doufejme. Hah :D

V názvu mám ještě ty tortilly abych teda neopomenula.. povedl se mi parádní česnekovej dresing, jelikož mě konečně napadlo si přečíst složení takovejch těch klasickejch, co se prodávaj v obchodě. Nikdy předtím se mi totiž domácí česnekovej dressing nepovedl, abych řekla pravdu. Takže, aby byl tento článek trochu obohacující, udělala jsem ho nějak takto.

Vezmeš asi čtyři lžíce alpro jogurtu natural, přidáš lžíci hořčice, trochu oleje, trochu láku z okurek, trochu agávovýho sirupu, sušenej česnek, provensálský bylinky, špetku vegety, sůl a pepř. Zamícháš a poliješ tím tortilly. Boží.

Jinak v tý tortille je ještě římskej salát, rajčata a vege nugetky z kauflandu. Toť prosím celý kouzlo.

Vypadá to asi nějak takto.


...

Jestli vás někdy napadne si koupit svoje bydlení, důkladně zvažte, jestli na to máte nervy. Už je to asi rok a dva měsíce, kdy jsem byla na první prohlídce bytu, kterej jsem se rozhodla přetvořit na svý hnízdo. Pořád nějaký komplikace, pořád nějaký čekání. Dneska jsem se tam měla nastěhovat. Myslíte, že to proběhlo? Nééé. Ale už jsem blízko, fakt. Už tam jenom potřebuju uklidit, zařídit internet, koupit závěs do ložnice, aby mě nikdo neočumoval, navrtat si pár věcí v koupelně a hurá do bytu. Tento týden to snad zvládnu. V pondělí jdu na kérku k Mafis, jak se znám, tak budu zase úplně nepoužitelná. Nojono, je to zásah do kůže a člověk je pak slabej...a stěhování..no nevim nevim. Navíííc jedno stěhování už v mým životě probíhá a to v práci. Stavíme s holkama celej novej obchod, takže jsem teďka jak stěhovavej pták.

To víno je ták dobrý! Prostě žádná depka, jenom přemýšlím jakou barvu závěsu dám do ložnice. Asi už to vím, ale znáte to, člověk si to musí stopadesátkrát přehrát v hlavě. Tmavě zelenou. Samet. Jojo. Půjdu do takovýho toho stylu tmavýho viktoriánskýho těžkýho materiálu. Pravděpodobně vymaluju jednu stěnu na tmavě zelenomodrošedou. Asi nějak takhle:

that glossy constellation covered midnight blue ceilingbeautiful dark green bedroom

Není to sice úplně to samý, ale sálá z toho ta stejná energie. Jen trochu prosvětlit (postel mám bílou), přidat nějaký květiny.. láá Mám radost. :) Po tolika měsících čekání se sen konečně mění v realitu. Ale řeknu vám, vážně to je děsněj stres. Asi to za to stojí, ale jestli chcete taky do něčeho takovýho jít, neočekávejte procházku růžovým sadem.

No..mám hlad. Asi si půjdu dát další tortillu. A doplnit skleničku. Očekávejte bytový příspěvky. Myslím, že teď nebudu mít v hlavě nic jinýho :D :)

xoxo

N.

pátek 16. března 2018

Příběh o kameni

Chceš si se mnou hrát?
Musíš nadzvednout ten kámen.
Jaký kámen?
Hnijící kotlinu pod ním najdeš.
Proč bych ho měl zvedat tedy?
Aby mohla vyschnout.

Až vyschne, vem tato semínka a zasaď je do ní. Dívej se jak rostou. Dívej se jak kvetou.
Ten kámen je hodně těžký, víš to?
Vím.
A kam ho mám dát?
Nevím. Můžeš ho nechat zmizet?
Jak? Vždyť to je magie.
Však jo.
Ta neexistuje.
Tak to ho asi budeš muset položit zpátky.
A nemůžu ho dát jinam?
Kam?
No někam jinam, na zem.
A co si myslíš, že pod ním vznikne?
....
Další hnijící kotlina.
Tak já nevím.
Musíš ho nechat zmizet.
Já nevím jak.
Přemýšlej. Kde by mohl mít kámen svý místo?
....
....
V nějakým kamenným prostředí asi.
Tak jasně že ne na týhle louce.
....
Počkej, dej ho zpátky.
Ale to ta kotlina nevyschne! A já si chci s tebou hrát..
Zkus to, dej ho zpátky, věř mi.
Dobře.
....
Jak se cítíš?
Těžce.
Co teď?
Zkus na něj dát mech. To ho udělá měkčím.
Tak jo. .... A dál?
Existuje nějaká kytka, která přinutí ten kámen, aby se rozpadl?
...to je teda pěkně blbej plán...
Tak já nevím, máš lepší nápad?
Dej mi ruku.
To nejde, je to hrozně těžký.
Tak jo. Jdu za tebou, ale nezamáčkni mě do země jo..
Pokusím se.
....
Co děláš?
Snažím se tě obejmout.
Hm...proč?
Nechám ten kámen zmizet.
Ale ty přece na magii nevěříš.
Možná se přemůžu na jednu sekundu.
Tak to ale nefunguje. To nejde věřit jenom na jednu sekundu.
Ticho tam. Zavři oči.
Já se chci na tebe dívat. Co když se to nepovede.
Zavři oči.
Tak jo.
....
....
....
....
....
Haló?
Joojoo, už jsem tady.
Tos jako právě usnul?
....
Achjo.
....
Ale neusnul.
Usnul!
Dej mi ruku.
Na.
....
Já ti můžu dát ruku.
Já vím.
On je pryč.
Já vím.
Já se můžu hýbat.
Kde máš ty semínka?
Ty je máš celou dobu v kapse.
....
...
..
.
.
Co teď?
Jdem se projít?
Tak jo.
Už můžeš kvést.
Já vím. Taky že kvetu.
A jak krásně kveteš..
Na.
Na co mi bude kytka?
Abys taky mohl kvést.
No...víš...já mám taky asi kámen.
Kde? Já ho nechám zmizet.
Nevím.
Já jich mám asi víc.
Tak já ti je pomůžu hledat jo?
To bude asi na dlouho...to tě asi nebude bavit...
Já mám čas.
Tak jo.
Těším se, až tam nasadím semínka a budeš taky kvést.
A to jako musíš?
Musím.
A co kdybych si ty kameny nechal?
Tak jo.
Cože, ty mě necháš abych si je nechal?
Ne.
Potvoro.
Chyť mě za ruku, půjdeme se projít.
A budeme dělat jakože nic?
Jestli chceš.
Chci.
Tak jo.

xoxo

N.