čtvrtek 6. dubna 2017

Jaro

6.4., jedenáct hodin večer a mě to z ničeho nic táhne napsat nějaký slova do této mé virtuální zpovědnice. Tolik se toho změnilo. Můj život je neustále v pohybu. Konečně jsem dala sbohem stagnaci. S 21.3. - jarní rovnodenností jsem poslala pryč ze svého života všechny překážky, bolesti, hnusy, přetrhala jsem provazy, které mě drželi zpět a nepustili vpřed.

Tohle je čas rozkvětu, rozpuku, jarní radosti. Čas panny - nového cyklu. Je nejen krásné, ale důležité, začít tento cyklus s čistou hlavou, bez zátěží, proto bych vám tu zde ráda popsala jednu meditaci/vizualizaci, kterou jsem si prošla - řekněme velice spontánně, kdy jsem se za pomocí kamarádčiného bubnování a zpěvu dostala do lehčího tranzu.

Nejdříve je potřeba si ujasnit, co chcete vyčistit, co vás vlastně drží svázáné, co vás tahá zpět. Až máte v tomto jasno - což je mnohdy ta nejtěžší část, tak se pohodlně usaďte, zavřete oči, můžete si pustit nějakou meditační hudbu a ponořte se do svého nitra. Soustřeďte se na svůj dech. Představte si sebe na vašem bezpečném místě, v tom nejčistším aspektu - jste plní radosti a pozitivní energie, nic vás nedrží zpátky.

Chvilku si ten pocit užívejte. Zastavte se - zjevil se před vámi přesně ten problém - představte si ho jak nejzřetelněji umíte - nastala ta modelová situace, kdy se můžete konečně vyjádřit jak potřebujete. Co chcete udělat? ... Být agresivní, mstít se? Nechte ty pocity prostoupit vaším tělem - ale nepředstavujte si žádné agresivní činy. Jen je ciťte. Jak se cítíte? Vykřičte to ze sebe. Řekněte všechno, co vás tíží. Už jste skončili? NE? Já počkám.... :)

Až začne agrese přecházet do smutku - a ona začne, tak je to znamení, že jste připraveni to NECHAT JÍT. Nechte to jít. Vypařit se z vašeho dohledu. Vzpomeňte si na co nejvíce vzpomínek, kdy vznikla nějaká situace, která vedla k tomu, co vás teď tíží. Projděte si je pomalu všechny. A z jedné po druhé VSTAŇTE A ODEJDĚTE. Tato vzpomínka už bude existovat bez vás. Normálně v té vzpomínce zastavte čas, zvedněte se a odejděte z ní. Jednu po druhé.

Poté si představte místo, které máte nejvíce spojované s tímto problémem, přeneste se tam ve své nejčistší podobě a nechte k sobě přijít všechny ty části vás, které se z těch vzpomínek zvedly a odešly. Jdou k vám a tvoří kolem vás kruh. Tohle všechno jste vy. Kousky energie, které jste nechali někde, pro někoho a pro nic za nic. Vemte si je zpět. Nechte jednu po druhé - vaše části - vstoupit znovu do vás - vaší nejčistší podoby. Cítíte jak sílíte. Jste nepřemožitelní a záříte silným bílým světlem.

Přesuňte se zpět na své bezpečné místo. Usaďte se. Ciťte znovu radost. Vaši sílu. Problém zmizel. Máte všechnu svou energii zpět ve vás. Jste připraveni započít nový cyklus. Otevřete oči.

Fáze jedna - Rozkvět.

Užijte si jaro a to, co vás tíží nechte zimě. Ona to ráda odnese. Koneckonců, to je její přirozenost.

xoxo

N.

středa 8. března 2017

Apatie stromu

Křehká jako větvička,
silná jako kmen,
matka, sestra, dcera.

Roste si tam, kde se jí zachce.
s každým rozrostem kořeny slábnou.
Ty silné uprostřed pomalu chřadnou,
už jen ty vlásky drží se z posledních sil.

Z kůže bělostné odloupne pomalu svoji kůru,
z vlasů otřepe poslední listy,
nohy vytrhne ze spárů černozemě.
Kořenové vlásky se pod tlakem roztřepí.

Za svitu Luny,
v noci nespí, chodí.
Potuluje se po mechové krajině.
Nikde nikdo. Pozoruje neznámo.

Mech zmizel. Beton pod nohama,
studený světla vypalují oči.
Svět umělotin, ale všichni si připadají hrozně přirozeně.
Maska level 0.1

Vítej do světa rakoviny, děvenko.
Na, tu máš, dej si žvejku, doktor pobízí.
Iluze pohlcuje, mozek zatemňuje.
Produkty přirozené apatie.

Hlavně nenápadně,
a drž jazyk za zuby.
Nikomu neříkej, cos viděla v mechové zemi.
Ta za chvíli stejně lehne popelem.

Na, tu máš taky jednu.
Dvě díry na oči, jedna na nos, jedna na pusu.
To abys špatně viděla, necítila a jedla jen to, co my chceme.
A tento papírek, to je hodnota tvého času. Dej nám svůj čas, děvenko.

Běž do světa...
Na nikoho se nedívej, báli by se tě.
Neber jim jejich iluze, spálili by tě.
Správný postupy pro všechno, opovaž se to změnit.

A tak se ocitáš na náměstí zlomených snů.
A kráčíš sama. A sama...a sama...
Protože to nepřijímáš.
A nikdy nebudeš.

Vidím, cítím, bojuju.

Seru na vaše konvence.

Jizvy se v kůru mění.
Postupně se odlupují.
A já z nich stavím pevnost.
Takovou, kde nebude potřeba obrany.

Protože všechny ty sračky zmizí.

Rozumíme si.

xoxo

N.

úterý 28. února 2017

Cesty podvědomí

Chci jít. Slunce ve tváři mít. Vůně lesů. Temnota skal.
Otevřít. Otevřít Slunce. V sobě cítit matku Zem.

Volná jako pták. Soumrak si užívat.
Vzlétnout ke hvězdám.
Bez tíhy mysli.

Masky padají. Najedou se neznají. 
Nikdo.
Prázdnota uvnitř i venku.
Být jen ten obláček ve větru.

Třikrát ťuknout a být v jiným světě.
Zelený pramínky kolem obličeje.
Víla uprostřed háje.
A kamenný kruh.
Nožičky pobíhají.

Stará chatrč a viktoriánskej dům. 
Vše v jednom, není potřeba mysli.
Potkávám dívčinu zmoklou s černými prameny kolem obličeje.
Mít strach je k ničemu.
Tlející úsměv na mě zubí. Baba.

Panna, Matka, Kouzelnice.
Všechny čtyři.
Mechová cestička a pohřební brána.
Mozkomor kouká kam jako jdu.
Za zvuku bubnů, s těžkým srdcem. 

Vůně šalvěje, plameny šlehají.
Tanči ty divoká! 
Směj se, vem mě za ruku.
Tady ti nikdo neublíží.

Jsme v jiným světě.

V našem světě.

Dýchej

xoxo

N.

sobota 25. února 2017

You and I, we were born to die. And now we have to live again.

Jedu do Zlína na výstavu minerálů. Miluju ranní cesty busem. Nesnáším psaní článků na mobilu. Ale tenhle už mi leží tak dlouho v hlavě, že už musím. Budu psát o osobním životě. Kdyby někoho napadlo, že to není hezký pro osoby zůčastněný v článku, nebojte se, mám to schválený. .) 


Před čtrnácti dny skončila devítiletá éra. Ve školní jídelně si pamatuju Conversky, na jedný napsaný Hate, na druhý Love. Prý už je tak koupil. Vlasy na Sida, šibalskej úsměv, trubička v ruce. Já měla fialový kalhoty, fialovej mobil a vůbec jsem nedávala pozor ve cviku z biologie. Zrovna jsme si testovali krevní skupinu. To je asi tak jediný, co si pamatuju.

Bylo tam období, kdy jsme žili jak prasata. Ke snídani víno, cizí oblečení, cesty domů za světla. Plíce i játra brečely, ale věděly, že je to všechno součastí plánu. S hakysem v parku, malovala jsem manga postavičky. Byli jsme svým heroinem. Zapomněli jsme na svý duše a pak jsme na čas zapomneli, že vlastně existujem...

Jednou za čas jsme se potkali a bylo vždycky jako šok elektrickým proudem. Jako varovnej hukot majáku. My existujem, vidíš? Život neskončil, my pořád existujem. Čtyři roky jsem věděla, že to je můj osud, ale čtyři roky jsem věděla, že nastane, až bude správnej čas.

Věděli jste, že na Zemi existuje vězení? Že existuje peklo? Že existuje peklo, který nikdo jinej nevidí? My ho poznali. A vyhrabali jsme se z něj. To bylo něco, co jsem v životě nečekala, že zažiju, ale věděla jsem, že to tak má být. A sorry za ty metafory, kdo pochopí, pochopí, kdo ne, nemá to pochopit. Je to bariéra mezi tím kdo rozumí a kdo nerozumí. Přirozenej výběr a ochrana. 

Po tom peklu jsme si mysleli, že nás už nic nezaskočí. Nic nás nemůže rozdělit. Byli jsme rodina, znali jsme ta nejtemnější zákoutí svý duše. Ale jedeme dál. 

Položili jste si někdy otázku - co vlastně musíte zažít, aby jste si uvědomili, že dokonalá láska mezi partnery nestači? Já ne, protože jsem si nemyslela, že to potřebuju. A teď se dostávám k tomu, proč se to vlastně všechno stalo, tak jak se to stalo.

Co vznikne když se dá dohromady člověk s uměleckou duší se sebedestruktivními sklony bohémů a člověk s poškozenou sebeláskou? 

Bohém se naučí, jak fungovat v dnešním světě tak, aby mohl tvořit a při tom ho znovu nestáhla temnota do hlubin pekelných. A člověk s poškozenou sebeláskou se naučí, že ani dokonalá láska mezi partnery nenahradí lásku k sobě samému. 

Ten moment, kdy jste tak ultraspirituální, že se vlastně musíte rozhodnout proti své vůli a začne vás ta spiritualita hrozně srát a říkat si, kéž bych byla sladce nevědomá. Kdy si uvědomíte že vaše sny už se neslučují, že se vaše cesty rozdělují, protože už jste se naučili to, co jste se naučit měli a je čas jít dál. 

Někdy bych si přála být sladce nevědomá. Ale to bych pak žila ve lži. To není dlouhodobě št´astný. A pak si uvědomím, že to je vlastně to, co jsem vždycky chtěla - žít pravdivě. A tak to teda beru a snažím se s tím žít jak nejlíp umím. 

Nelituji ani jedné minuty, kterou jsme spolu prožili. Byli jsme sami sobě nenahraditelným krokem v cestě za svým štěstím. Naše láska bude vždy poletovat ve vzduchu jako obláček krás, který nikdy nezmizí. <3 

Někdy, když v životě zaživáte peklo, tak je třeba si uvědomit, že to prožíváte z určitýho důvodu. To vám pomůže skrz. Mně to pomohlo. Nám oběma to pomohlo. Zrodili jsme se, abychom umřeli. A teďˇ musíme znovu začít žít.

Když ve vašem životě nastane smrt určitýho období, nastane taky transformace. Hnojivo mrtvého vyživí život nového. To je princip života, princip Universa.

Nechte to proudit.

xoxo

N.

pátek 17. února 2017

Shadow work podle čaker - popis praxe

Shadow work neboli práce se stínem je praxe, při které pracujeme se svoji stinnou stránkou - se svým podvědomím, se svými traumaty, naučenými vzorci chování a přemýšlení, za účelem zlepšit svoji kvalitu života a nebýt otrokem toho, co se nám stalo v minulosti. Je to praxe, která vyžaduje spoustu odvahy, ale odměnou je svoboda a mír v duši.


Existuje mnoho způsobů, jak shadow work praktikovat. Některé jsou čistě psychologické, jiné spojené s magií nebo s jinými směry. Dovolím si tvrtdit, že shadow work lze zakomponovat do jakéhokoliv duchovního směru, nýbrž je to opravdu čistá psychologická praxe zařizující duchovní rozvoj člověka, a ať ji spojíme s čímkoliv a pomůžeme si k ní jakkoliv, tak účel splní.

Já ji dříve dělala čistě psychologicky - prostě jsem s přáteli i sama rozebírala sama sebe a snažila se dopídit důvodu ke všem mým přesvědčením, zpochybňovat všechna má rozhodnutí a zjišťovat, co z čeho v mém životě vychází. Tak jsem přišla na některé vzorce které jsou ve mě zakořeněné ze zvyku nebo na to, proč se něco děje v mém životě a že to pochází z něčeho, co se mi stalo jako malé holce, a že to musí být zahojeno, aby to, co se mi děje teď, mohlo zmizet.

To mi ale nestačilo. Když něco děláte jen tak občas sami, vyžaduje to spoustu úsilí udělat to dobře a nikdy vlastně nevíte, jestli jste to udělali pořádně nebo jestli se to k vám vrátí. Moje zkušenost je taková, že se moje "vyřešené věci" často ke mě vracely, takže jsem se rozhodla si to lehce pojistit a posílit určitou magicko-čakrovou praxí, kterou se vám teď tady budu snažit popsat. Pokud to chcete také zkusit, není vůbec potřeba se jí striktně držet, jen vám chci načrtnout jak to funguje, abyste si na stejném principu mohli vytvořit něco vlastního.

Upozorňuji, že od té doby, co jsem tohle začala dělat, se můj život rozvířil jako vír v oceánu a většina toho času nebyla příjemná. Co si budem povídat, tohle je hardcore a ne každej na to může být připraven. Takže pokud nejste připraveni na to, že váš život bude od základu překopán - tím myslím např. změna práce, změna bydliště, ztráta lidí které máme dlouho kolem sebe, ztráta iluzí a naopak samozřejmě nabývání všech nových věcí - tak to nedělejte. Vesmír udělá všechno proto, aby vás dostal do situace, která vám dá přesně to, co do života potřebujete. Tímhle si zajistíte, aby se to dělo rychle, s vaším vědomím a s lepší možností si to uvědomit a vyléčit se.


Tato praxe spočívá v tom, že si postupně čistíte/harmonizujete svých sedm čaker a s každou čakrou vyplouvají na povrch právě ta témata, která s ní souvisí. U některé čakry to je horší u některé celkem v pohodě - záleží právě na vás, co jste si v životě zažili, kde máte blok, kterej se začne uvolňovat.

Já jsem momentálně po čakře č.3 - Solar plexus - zjednodušeně tato čakra představuje individualitu a přístup k hmotnému světu. Pokud o čakrách nic nevíte, doporučuji si o nich něco přečíst - stačí základy, např. Základní kniha o čakrách od autorky Shalila Sharamon, kde mimo jiné najdete i meditaci, která tuto praxi provází - ale vy si ji můžete zaměnit za nějakou jinou stejného tématu.

Popis mé praxe - osnova
  • vytvoření kruhu, přivítání živlů a energie Universa
  • stahování svalů na příslušné čakře
  • meditativní hudba
  • krátká řízená meditace
  • libovolně dlouhá vlastní vizualizace
  • převod vytvořené energie do obrázku - malování
  • poděkování živlům, uzavření kruhu, poděkování energii Universa
  • vystavení obrázku někde, kde se často pohybujete
  • působení obrázku jak dlouho je potřeba - minimálně měsíc
  • řešení všeho, co se vyplavuje na povrch - léčení

Já vždy pracuji v kruhu, ale důležité je, abyste byli v prostředí, které je vám 100% příjemné a bezpečné. Kruh je prostor tvaru 3D koule - sféry - ve kterém je jen to, co tam chcete mít, a všechny ostatní energie, které tam nechceme jsou přečištěny a vyhnány za okraj. Jak vytvoříte kruh? Vše pochází z vás - jak je silná vaše vizualizace, tak silné je i vše ostatní. Dáváte věcem záměr a ony se tvoří. Já osobně vytvořím kruh z krystalů křemene - hmotné věci udržují lepší představivost - aby vytvořil pomyslnou hranici. A po směru hodinových ručiček, počátek na východě, vytvářím pomocí mé mysli silně zářící bílostříbrnou čáru - namaluji kružnici. Poté tuto čáru vytáhnu nahoru a vytvořím polokouli, následně stáhnu dolů a vytvořím sféru. A pak si tam prostě vesele sedím jako v bublině. :D

Živly vítám také od východu - počátek vzduch, jih - oheň, západ - voda, sever - země. Na počest jich zapálím u každého svíčku a u každého mám jeho symbol - vonná tyčinka, červená svíce, voda, zemina. Uprostřed velká bílá svíce pro Universum. S každým živlem si představím jej v přírodě, jak se dotýká mé kůže a je mi s ním dobře.

Cca 10x stáhnu svaly na příslušné čakře, ať se rozehřejí.

Pustím si hudbu k příslušné čakře - já konkrétně pouštím tyto meditativní hodinové skladby.


Ze zmíněné knihy si vždy nahraju část řízené meditace k určité čakře na telefon a pustím ji zároveň, co hraje hudba. Ta trvá Cca 5 minut. To mi nastartuje vizualizaci, kterou si i po skončení řízené meditace držím v hlavě tak dlouho, dokud nemám pocit, že jsem správně nastartovaná - většinou dalších cca 15 minut. Otevřu oči a v tom meditativním stavu začnu vybarvovat čakrové omalovánky. Já používám konkrétně tyto:


Vybarvím obrázek - minimálně 40minut (rychleji jsem to nikdy nestihla, kdyžtak si hudbu přetočím), poděkuji živlům, "nasaju" kruh zpět - proti směru hodinových ručiček zase počátek u vzduchu, poděkuji energii Universa (sfouknu velkou bílou svíčku uprostřed :D ).
A hotovo, teď už jen vystavit obrázek a čekat co se bude dít.

Kdybyste chtěli s něčím poradit tak pište. Větší účinnost to bude mít, když je to praktikované ve skupině, ale pozor - ať mají všichni pro to nadšení, jinak se to tím poměrně dost ruší. Lepší míň lidí víc zapálených - vlastní zkušenost. :)

Tak jo, jsem šílená, jen to řekněte. :D 

Musela jsem se o to podělit, je to momentálně jedna z mála věcí, která je stabilní a která mi opravdu do života dala mnoho. Snad některým z vás taky pomůže.

Pojďme spolu růst.

xoxo

N.

sobota 11. února 2017

All our gods have abandoned us

Pauza, jo já vím. A asi ještě chvílu bude. Lednový radosti...pár jich bylo. Leden byl neskutečně transformační, únorem to pokračuje. Všechno, co se mi v životě teď děje... nelze pojmout do článku. A i kdyby to šlo, tak asi nechci. To je asi poprvý, kdy fakt nechci něco vypustit ven pro vaše oči. Leden a začátek února - věřím, že až do jeho konce - bude ve znamení transformace. Takové kdy musím zemřít, abych se mohla znovuzrodit. Rozpitvat, abych mohla vzkvést. Mám pocit jakoby se čas zrychloval a hustil do mě všechno najednou. Asi je to i tím, že dělám nějaký spirituální a magický praxe, který tohle všechno urychlujou. Tyjo, ale nečekala jsem, že to bude takovej záhul. Vlastně jsem ani nečekala, že to bude tak dobře fungovat :D Tady aspoň střípek z mýho života a radostí za poslední období - album, do kterýho jsem se zamilovala. Architects prostě <3


sobota 14. ledna 2017

Vzpomínky

den za dnem
cykl za cyklem
čas utíká, čas se zkracuje
slečno, nemáte zapalovač?
nemám, nekouřím.

Už. Už je to tak dávno.
Ty emoce, co jsme cítili, ty dny, co jsme prožili.
Kde jste?
části světla, duše spřízněné
Kde jste?
Lidi přicházejí a odcházejí.

Tolik vzpomínek.
Fernet 8000. To existuje?
Židovskej hřbitov. Krk se mi svírá.
Naše první zelená květina.
Hlavně nenech ten uhlík spadnout na zem.
Sakra. Hraješ dvakrát.
Co je to kurva mangobazén?
Tohle není vtipný.
Mezera.
Osud.
Padám níž a níž. Propast se uzavírá. V rytmu točící se diskokoule, popisujíc pouliční lampy.
Nech ten klacek na zemi.
Tanči.
Ona fakt umřela. Nepouštěj mě.
...
...
...
Šílenec, idiot, co děláš?!
Sny. Žít sny.
Takhle - bod č. 1.
I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I

Nic. Temnota. Co teď?
Teď vzpomínám a něco cítím. Aspoň NĚCO.

Codál?Codál?Codál?Codál?Codál?Codál?Codál?Codál?Codál?Codál?Codál?Codál?Codál?Codál?

Zkus zůstat v přítomnosti.

Zkus cítit tady a teď.

Vytvářej nový vzpomínky.

Je to těžký.

Zkoušej dál.

Jednou se to povede. Jednou ti to třeba i vydrží.

A novej cyklus. Znovu a znovu.

Pošli stagnaci do háje.

Jít s cyklem.

Vpřed.

xoxo

N.