neděle 13. ledna 2019

Býti čarodějnicí - to je oč tu běží?

Co to znamená? Býti čarodějnicí? Pro každého asi něco úplně jiného. Člověk by řekl, že žijeme už v docela moderní době. Ale přesto, nebo možná právě proto, toto slovo bývá zneužito více, než mnohokrát. Jak, to nechám vašim představám. Říkám vám to hlavně proto, abyste nevěřili každýmu slovu, co kdo řekne. Ani mě. Posuďte všechno, co slyšíte svým vnitřním instinktem a buďte kritičtí. Ne na ty, co vám sdílí, ale na sebe. Buďte vybíraví v tom, co přijmete za své. Testujte. Tímto stylem si vybudujete autentičnost a pak vám nikdo nevezme tuto část vaší osobnosti, protože ji budete mít dokonale pochopenou a zaintegrovanou.

No. A teď teda k tomu, jak já vnímám bytí čarodějnící. Zdali bych se tak označila? Pojmy tu máme proto, abychom věcem rozuměli. A mě zatím nenapadl lepší pojem, jak jinak bych se mohla popsat. Čarodějnic je totiž mnoho druhů a každý vám řekne něco jiného. Bílá, černá, šedá. Wiccanka, satanistka, ateistka, křesťanka dokonce, mystička, psycholožka, přírodní, městská, nekromantka,  kabalistka, thelémistka, pohanka, monoteistka, universalistka, polyteistka a co já vím co ještě. Zkrátka je nás tolik, že popsat jednoduše slovo čarodějnice snad ani nejde.

Pro muže je samozřejmě taky v této oblasti místo a to tak, že přesně půlka místa. Ale jelikož jsem žena, popíšu vám to ženským pohledem. Pro mě je čarodějnice žena, která žije svůj život ve snaze porozumět všem čárám, který propojujou děje v životech a světěch, přičemž si uvědomuje že nic je zároveň všechno a všechno je zároveň nic. A nic není tvý a nic není mý. Všechno je všech a zároveň jsme všichni oddělení. Proč to tak funguje a jaký to má smysl. A to je ono.
Čaro-děj-nic-tví.

Je to schopnost vidět věci skryté. Nahlédnout za oponu a vrátit se živí. A zdraví. Je to citlivost k různým dějům. K energiím Zemským i Vesmírným. Je to schopnost pochopit lidi kolem sebe, protože víš, co je ukryto za jejich slovy a výrazem. Je to uznání svých chyb a léčení svých ran. Je to citlivost a zároveň moc a jenom kombinace těchto dvou věcí, tě nepřivedou tam, kam nechceš. Čarodějnice je mocná, ale musí být citlivá k situaci, ke všem dějům a bytostem, musí vědět co všechno svými činy ovlivní a teprve potom se rozhodnout čin vykonat. Největší síla je v tom, nepoužít moc a zůstat pozorovatelem, protože víš, kam to všechno vede a že všechno má svůj důvod.

Pro mě je čarodějnictví příležitost dozvědět se pravdu. Jednou jsem řekla, že pravdou je, že žádná pravda není. Ano, z jednoho úhlu pohledu, je to přesně tak. To, co je mnohdy nazýváno pravdou je pouze perspektiva jedince. To není ta "pravda", kterou teď myslím. Lepší představa je možná to "nic co je zároveň všechno" a to "všechno co je zároveň nic". Zákony života, objevení skrytého a hlavně - spojení skrytého s tím, co je teď a tady. Nelze uletět navždy pryč. Žijeme teď, tady, na této Zemi, a to má svůj důvod. Spojuji tělo, mysl a ducha. Fyzické, psychologické a spirituální. Spojuji to, co mám k dispozici a zkoumám to, kam až dosáhnu svým zrakem. Ať už vnějším nebo vnitřním.

Člověk je zvláštní tvor a čarodějnice jsou zvláštní druh člověka. Není to narozením, je to způsobem života. Není to vyjímečnost a zároveň je, protože my všichni jsme vyjímeční, sami po svém.

Není to úplně nejlehčí cesta, ale vlastně na jednu stranu tak trochu je.
Pochopení ulehčuje spoustu věcí.
Já dneska úplně srším tou jednotou viďte?
Oxymoróny jsem vždycky měla nejraději.

Integrujou na první pohled neintegrovatelné.

A to je oč tu běží.

xoxo

N.

pátek 21. prosince 2018

Slunovratové kolo

Dnes 23:23 se znovu narodí Slunce. Na jeho počest jsem upekla slunovratové kolo a je tak dobrý, že se s váma nemůžu nepodělit. Sice je už asi pozdě, ale tak, vzhledem k tomu, že Slunovrat nastane až v noci, třeba ho někdo z vás slaví až zítra, tudíž si je můžete dát na snídani nebo si ho můžete udělat i na křesťanské vánoce - může třeba symbolizovat svatozář, což je vlastně taky symbol Slunce, jestli se nemýlím. Doba přípravy je poměrně dlouhá pro někoho, kdo nepeče pravidelně (třeba pro mě). Těsto je potřeba nechat nakynout, splést a poté znovu nechat nakynout. S pečením bych řekla, že je to tak na 3 - 3,5h.


Co budete potřebovat:
na těsto:
sáček droždí (já použila z DM)
3 lžíce třtinového cukru + špetku do kvásku
čtvrt hrnku teplé (ne horké) vody
půl hrnku teplého rostlinného mléka (já použila ovesné z DM)
125g měkkého másla (alsan bio)
čajovou lžičku kardamonu v prášku
2 velká lněná vejce: 3 lžíce lněných semínek pomletých na jemno + 6 lžic teplé vody
2 čajové lžičky citronové kůry (já měla z DM sušenou)
3-3 a půl hrnku hladké mouky

na náplň:
3/4 hrnku brusinek namočených v likéru (já měla cointreau, jinak se doporučuje nějaká brandy)
125g roztopeného másla (alsan bio)
třetina hrnku hladké mouky
tři lžíce třtinového cukru
lžička citronové kůry

na polevu:
hrnek moučkového cukru (já měla třtinový od probia)
dvě lžíce vody
dvě lžíce citronové šťávy
čtvrt lžičky kardamonu

Nejdříve si rozmíchejte kvásek ve vlažné vodě a přidejte k němu špetku cukru. Ve velké míse smíchejte cukr, mléko, máslo, kardamon, citronovou kůru a lněná vejce. Přidejte kvásek. Poté postupně přidávejte mouku. Já přidala asi 2,5 hrnku a pak jsem si těsto přendala na vál, kde jsem přidala zbylou mouku postupně tak, aby bylo hladké a nelepilo se. Hněteme tak 5 -10 minut. Vytvoříme bochánek, který uložíme do mísy lehce vymazanou olejem, aby se nám těsto při kynutí nepřilepilo. Přikrejeme utěrkou a dáme na teplé místo (do peřin, na topení..). Necháme kynout hodinu a půl.

Mezitím si připravíme náplň - v menší míse smícháme všechny ingredience (brusinky předtím slijeme a likér můžeme použít pro jiné účely). Dáme do lednice.

Po vykynutí těsta (mělo by zdvojnásobit svoji velikost), ho jednou pleskneme pěstí, aby se srazily bublinky. Vyklopíme na vál (jemně pomoučený) a rozválíme těsto na podlouhlou placku (dlouhou tak 80-90cm, širokou 20-30 cm), čím tenčeji těsto rozválíme tím pestřejší bude výsledný cop, ale zas aby se nám netrhal. Dáme na placku rovnoměrně náplň, kterou jsme měli v lednici. Zamotáme jako palačinku s marmeládou. Ostrým nožem podélně prořízneme, takže máme dva prameny copu, které mají strukturu vevnitř těsto-náplň-těsto-náplň. Cop ze dvou pramenů opatrně zamotáme do sebe. Přeneseme na plech s pečícím papírem a vytvoříme kolo. Zapravíme konce. Tento proces pletení a přenášení je hodně náročný, musíme dávat pozor, aby se nám všechna náplň nevysypala, takže držíme prameny tou rozřízlou částí nahoře a pořád upravujeme. Asi bude lepší, když u toho budete dva :)

Výsledný kruh necháme ještě kynout 45 minut a pak dáme do trouby vyhřáté na 190°C na 25 minut. Zkoušíme špejlí, necháme zezlátnout.

Polevu si připravíme tak, že všechny ingredience smícháme dohromady a teplý věnec jí polejeme. Poleva na věnci ztuhne.

Přeji krásný Slunovrat <3

xoxo

N.

neděle 16. prosince 2018

Selhali jsme? Restart. Návrat ke kořenům.

Mám 18% baterky. Doufám, že to stihnu dopsat než mi klekne noťas. Jo. Mám nabíječku. Ale je dva metry daleko. Kdo ví, ten ví.

Tohle období. Bože. Satane. Nebo co vlastně mám oslovovat. Tohle období je tak vyčerpávající. Takovej tlak. Všechno krásný. Perfektní večeře. Cukroví. Ozdoby. Radost. Zvyky. --- Teď jsem dostala pusu, tak moment... Říkám, počkej, musím zůstat v depresivní náladě, abych to dopsala. Lol. ---

Co když všechny tyto věci prostě nezvládnem? Co když něco nesplníme? Nemáme chutnou večeři, nestihli jsme napéct, chybí nám hvězda na špičku stromu, vybraly jsme špatný dárky. Nemáme žádný zvyky. Co když jsme takoví. Selhali jsme? Selhala jsem?

A ještě jedna věc.. ikdyž opustíme od "tradičních českých vánoc" jak je známe a chceme si užít ty opravdový slunovratový slavnosti, stejně tam vlastně všechny tyto věci zůstanou. Býti ženou. To je oč tu běží? Starat se o domácí krb. Svátek jež stmeluje všechny milované, co když je nezvládneme stmelit? Budeme mít i nadále pevné vztahy? Co když se prostě na všechno VY-KAŠ-LE-ME.

Někdy mám pocit, že jsem tu jen proto abych umřela. Jakože vážně. Tak málo věcí mi dělá radost. A mrzí mě to. Hlavně když vidím, jak si ostatní užívaj života. Je to krásný, moc jim to přeju. Ne, nezávidím. To není moje povaha. Jenom mě mrzí, že já takový emoce nemám. Teda moc často. A když mám, je to super. Ale teď teda fakt nejsou.

Život totiž není jedna linka. Je to vlna. Vl-ně-ní. Nahoru dolů. A já jsem se asi v nějaký části života rozhodla, že tuhle hru hrát nebudu. Takže moje linka zůstává přímá. Asi jsem šla proti zákonům přírody. V záchvatu emocí vykonaný rituál - "Už nechci cítit nikdy víc". A pak když jsem si uvědomila, že je to už trochu moc, předělala jsem se do myšlení "Chci být v harmonii - myšleno vyrovnaná". LOL. Není to náhodou to stejný? Když narovnáš vlnu, stane se z ní přímka. Je to jako, že nic nedává smysl vlastně dělat. Protože to bude po-řád-stej-ný. Tomuhle vyhlašuju konec. Potřebuju restart. Ale Vesmíre, prosímtě, nevynalož si to jako reinkarnaci, dneska jdu na velký vyhlídkový kolo, tak ne že ho zřítíš! To já jen tak. Takový malý tušení. Ale - to teď měním!

Myslím, že si špatně vykládám slovo harmonie. Není to náhodou v hudbě lahodná souhra různých tónů? Teď mám Deja-Vu. Nepsala jsem o tom už tady? No každopádně, vnímat harmonii jako vyrovnání do středu je poměrně špatný vnímání. Ale harmonie jako souhra různých tónů vytvářející lahodnej zvuk je jako souhra různých dění vytvářející lahodnej život.

...o hodinu později po špagetovým obědě, novým dílu vikingů a připojené nabíječce...

Kde jsem to přestala. Souhra různých dění. Restart. Jo, o tom jsem se chtěla zmínit. Zkusím restart. Respektive už jsem v procesu. Život mě posledních 14 dní vedl k nemocem, špatné pleti, unavenosti, a všem takovejm těm nepříjemnejm věcem, který mě zase vedly k myšlence detoxikace. Nejdříve jako fyzického těla, poté fyzické reality (to se projevuje prosím tak, že pětkrát za den si rozhodnu něco nekoupit, ikdyž jsem to předtím chtěla - ale prostě se mi rozjasní, že to prostě nepotřebuju) a teď mi dává smysl detoxikovat i všechno to, co je za tím. Spiritualitu. Už pár dní se pídím po základech energetického systému člověka, jeho postavení proti energiím Vesmíru a tak dále. Ale nikdy mě nenapadlo se na to koukat takto. Potřebuji se vrátit k základu. K čakrám - momentálně mě zajímá nejvíc asi třináctičakrovej systém, ale pořád hledám co najdu dál. K meditaci. K naslouchání svého těla. K vnímání změn v sobě na energetické i fyzické úrovni. Ke spojení se Zemí a předky. K nalezení odkud pocházím a co si od tam nesu.

Nevím, co si od toho přesně slibuju. Něco jako - vyčistit místečka v sobě. Asi tak. Jo. Jednoduše. Vyčistit aji to, co se nám nechce zvedat, páč je to tak těžký, žejo. Myslím si, že mi to pomůže věci zase rozhejbat. Rozvlnit přímku. A pak mi nebude připadat tak těžký zvládat věci, který jsou důležitý pro společnost a fyzickou realitu - jako třeba stihnout všechno do Yule. A nebo mi tyto starosti prostě přirozeně odpadnou a nebudu se tím zabývat. Uvidíme. Pokud najdu nebo vymyslím nějakou konkrétní praxi na restart, podělím se s váma. Do tý doby všem přeju hodně sil, ale taky klidných chvil. Aby jsme se z toho nezbláznili.

xoxo

N.

pátek 7. prosince 2018

Čas klidu, nová kérka, kouzlo radosti

Mezi Samhainem a Yulem je období největší temnoty. Jak se cítíte? Já nic moc. Mám zase uložený dva koncepty článků, který už asi nikdy nedopíšu. Nemám žádnou inspiraci ani motivaci k tvoření. Jsem zvědavá, jestli z tohoto článku vyjde něco normálního.

Teď momentálně sedím na sedačce a mám kolem sebe takovej podivnej klid. Trochu mě bolí v krku, protože mi zase roste zub. To mě vždycky pár dní trápí a pak zase nic. Asi jsem moudrá jenom trochu. Taky mě nepříjemně táhne stehno, protože tam mám novou ozdobu. Napadlo mě, jestli se necítím tak blbě kvůli tomu. Prý se ten inkoust prvních pár dní dostává do krve a bůhví co tam způsobuje. Ale nevím. Nikdy jindy jsem to tak moc nevnímala, jen jsem byla trochu unavenější než obvykle.

Moje nová kérka je vodní svět. Symbolizuje nevědomí. To by s tím taky mohlo souviset. Vyplavujou se mi na povrch věci, který jsem nucena řešit. Tohle období obecně (listopad - prosinec) je období transformace a scelování protikladů, probíhá proces vaření ve velkým kotli vaší duše, kdy všechno kvasí, hnije a přeměňuje se v to, co nakonec přijmete za své a v to, co se bude dále v dalším cyklu rozvíjet. A musím říct, že se mi tento proces teda vůbec nelíbí. Ale asi to k něčemu bude. Hm.

Zapálila jsem si kolem sebe svíčky. Nejsou vůbec estetický (na zemi na tácu), ale dodávají takový pěkný teplo. Nic mi teď pořádně nedává smysl a jsem děsně unavená. Máte to tak taky? Před měsícem jsem byla celá bez sebe, že jsem našla novej směr mý cesty, jak budu tvořit a učit se anglicky a všechno a teď - teď v tom nevidím smysl. Úplně mě to přestalo bavit. Jako kdybych prohlédla jakousi iluzi. Jenže to se mi stává vždycky. Pro něco se nadchnu a začnu to dělat, ale pak tak nějak pochopím že to není ono. Ale doháje, vždyť já chtěla celej život být nějakým způsobem influencer, a teď, když jsem teda zakusila, jaký to je, mít přes tisíc lajků na jedný fotce, nic mi to neříká... Achjo. Nevím, co budu s mým životem dál dělat. :D Jako svým způsobem mě baví sdílet, ale ne pořád. A to si člověk, co začne nějakej projekt nemůže dovolit. Potřebuju najít směr, ve kterým vytrvám, protože mě bude bavit. Já vím.

Asi je to tím, že když vidím tu komunitu takříkajíc čarodějnic sociálních sítí, je mi z toho trochu zle. Velice malá hrstka je autentická. Zbytek to dělá kvůli estetice. A myslím, že právě kvůli takovejm jednou budem zase nenáviděný. A já se nedivím. Lidem začíná docházet jak jsou mocní a nevyužívají to s nejčistčím záměrem. A ještě to sdílí a inspirujou tak další lidi, kteří o tom zase nic neví a budou si myslet, že je to tak všechno óká. Jak s tímto bojovat a má to vůbec cenu? Má vůbec cenu bojovat za něco? Nebo je lepší si udržovat ten svůj píseček čistej. Co já vím. Obojí má svoje klady a zápory. Možná je to o tom postupu. Nejdřív svůj píseček a pak boj. A nebo ne. Chmpf.

Já prostě sedím sama se sebou v temnotě. A to je správně. Asi byste to tak měli udělat všichni, co se něčím taky trápíte. Zároveň si říkám, že přípravy na Yule by mohly trochu rozzářit můj svět. Tak nějak tyto protiklady vědomě spojit. Nezaplácat jedno tím druhým, jestli víte co tím myslím. Dám příklad. Běžní lidé jsou tak zaneprázdnění připravami na Vánoce, že nemají čas na to posedět se svým problémem a nechat ho vykvasit. Potom si tento problém ponesou do dalšího cyklu. A proto se mi to děje tak, jak se mi to děje. Prostě to potřebuju, všichni to potřebují. Ale já jsem si to pojistila takovou malou magií. 

Každý nov dělám kouzlo radosti. Napíšu si na papír, čeho všeho bych chtěla dosáhnout, jak bych se chtěla cítit a tak dále. Většinou je to opravdu jen o tom, cítit se šťastná, ale víc podrobněji. Pak tam namaluju nějaký znaky a posílím to všechno kapkou lektvaru, kterej používám pro tyto účely. Přečtu to nahlas a snažím se to procítit a poté dopis spálím na popel a vnímám, jak moje (nesobecká) přání plují do vesmírných pavučin. Jop. A přesně tomuto můžu poděkovat za to, že se cítím jako zombík, protože skze temnoty uvidíš světlo, jak už jsem tu nesčetněkrát psala. Ach to poznání. 

Už se vážně těším na to světlo. Těším se na Yule.

xoxo

N.

sobota 10. listopadu 2018

Neboj se být začátečníkem

Kolikrát za život jste si kdo řekli, že byste chtěli něco umět? Chtěla bych taky tak pěkně malovat. Jé, tos vyrobila, a jak? Ten ale krásně hraje na klavír...to já, já nemám hudební sluch.. Běhání prostě nedávám. Pardon, netančím! Kolikrát obdivujeme ostatní a říkáme si - taky bych chtěla něco tak umět a užívat si to. A pak, pak když to teda překonáme a konečně si vyberem to, co chceme dělat, tak se stáváme začátečníkem a to se nám samozřejmě nelíbí.

Důležitý je uvědomit si, že ten člověk co má zvládnutou nějakou schopnost také jednou býval začátečníkem. Ovšem lidé mají někdy takovou nepěknou vlastnost, že jakmile se stanou odborníky, tak jsou lepší než vy a pěkně si to na vás užijou. Nebo tam jsou takoví, kteří se ještě neodhodlali nic zkoušet (ikdyž potají touží) a schválně vás zhazujou, aby si dokázali, že je správný nezačínat. (Přece si nepřiznají, že nemají vůli, žejo.) Takoví lidé mají v sobě něco nedořešenýho a my si musíme uvědomit, že všechno, co od těchto lidí pochází (samozřejmě i od těch ostatních, co jsou třeba hodní), tak vychází z nich a proto je celý jejich sdělení a chování právě a jen o nich samých.

Být začátečníkem není nic špatného. Je to naopak velice úctyhodná pozice, protože to znamená, že jste se rozhodli něco tvořit. Tvoření je jedním z důvodů, proč vůbec žijeme a vy jste přijali život. Gratuluju! :) Být začátečníkem zahrnuje mít obrovskou vůli. A to vás dělá silnějšími, než ty odborníky. Být odborníkem je lehké. Stát se jím ovšem - není. Je to klikatá a trnitá cesta a vezte, že i oni si ji někde pamatují, proto na ně nezanevřete - stačí se s nimi naučit komunikovat a třeba, třeba z toho potom bude vztah, kdy se oba něco přiučíte.

Jak komunikovat s pyšným odborníkem?

  • za prvé si pamatujte proč reaguje tak, jak reaguje - vychází to z něj a nevypovídá to nic o vás
  • za druhé - místo obranné reakce, přiznejte, že se učíte a zeptejte se, jak by to třeba udělal on
  • za třetí - diskutujte, ale stůjte si za tím, co s jistotou víte - například vaše hodnoty proč danou věc vůbec děláte
  • garantuju vám, že pokud to bude opravdu odborník a nebude si na něj jen hrát, tak se z toho může nakonec vyklubat příjemná konverzace
Tipy pro to, jak se nezhroutit z toho, že jsme začátečníci
  • pamatujte si, proč to děláte - tento důvod musí být obzvlášť síla - budete si ho opakovat možná i denně
  • mějte v hlavě obraz toho, jak to bude v budoucnu, když vydržíte
  • žijte svůj život občas i tak, jakoby v něm tato nová dovednost vůbec nebyla - to zabraňuje tomu, abyste se propadli do jiného úhlu vidění a posuzovali svůj život jen dle toho, jak se vám daří; důležitý je mít pořád tu činnost pod kontrolou - míněno tak, že na ni stále dokážete nahlížet zvenčí, to vám dovolí nebrat se tak vážně a brát vše s lehkostí tak, jak to přijde, což je velice důležitá schopnost proto, abyste se zbytečně netrápili kvůli nějakým malým neúspěchům, pokud na ně dojde (což většinou dojde - od toho jsme začátečíci :) )
Není to lehký, co? Začali jste někdy v poslední době s něčím? Tak asi víte, o čem mluvím. Ale to je život. Krásnej život. Protancováváš se mezi atomy vzduchu, vlníš se, splýváš a občas měníš entropii systému. Tak to prostě je. Nauč se tu věc, co tě tak láká. Zakládej nový projekty. Najdi svoji vůli. 

Buď plujícím achymistou na barevným moři

xoxo

N.

středa 31. října 2018

Samhain! Konce a nové začátky.

Na chvíli se zastav v tom, co právě teď děláš a zhluboka se nadechni. A vydechni. Úsměv :)

Dneska je 31.10., den, kdy se běžně slaví Samhain, nověji označeno Halloween. Astrologicky tento svátek připadne v tomto roce až na 7.11., protože bude nov a tudíž opona mezi naším světem a podsvětím bude nejtenčí. Není důvod neslavit dnes. Je to důvod, abych slavila dvarát. Nebo celý týden! Jupííí! :D Od rána požírám dýňový muffiny, co jsem včera napekla. Jsou boží. Možná pro příště víc koření, ale i tak. Bo-ží. Kdyby jste si je chtěli taky upéct, mám je v receptech tady na blogu.  :)

Co je to Samhain? Pro čarodějky a uctívače přírody je to v podstatě takový druhý Silvestr. Končí kolo přírody. Sluneční bůh umírá a schází do podsvětí, odkud bude zářit slaboučce a poté se znovuzrodí na Yule - Vánoce. Nastává doba několikatiměsíčního temna, než bude Slunce opět růst a sílit. Je to také období poslední slizně, kdy ukládáme poslední dary přírody na zimu do našich komůrek.

Podobně jako je to se sklizní, je to stejně tak i s životem. Přes léto a část podzimu jsme sklidili to, co jsme si na jaře zasadili. Teď si vše uložíme do naší vnitřní komůrky a budeme si uvědomovat, co že to tam vlastně máme. Přes zimu budeme vstřebávat a zintegrovávat vše, co se nám za tento rok přihodilo a na jaře vysadíme nová semínka, která z této integrace vycházejí, či která tam byla uložena na pozdější zasazení. Nádhera tento kolotoč života, že? Tento celý proces můžeme pozorovat například na velkém arkánu v tarotu, na stromě života nebo i v runách.

Když jsme u těchto posvátných nauk, na toto období se krásně hodí divinace. Pravdou však je, že se stačí do sebe nořit a pak ani žádné pomůcky potřebovat nebudete. Mimo jiné je hodno také uctít své předky, právě v tomto čase je největší pravděpodobnost, že vaše pozdravy uslyší. Pokud byste se báli temných bytostí, vykuřte si byt šalvějí, pomáhají i krystaly nebo sůl. Nepalte sladkou trávu. Vyřezané dýně mají také symboliku ochrany.

Pijte červené víno a oslavte poslední sklizeň. Napečte si z dýní a jablek. Sejděte se s rodinou i kamarády a užijte si společně tento mysteriózní čas. Já za chvilku pádím právě na jednu takovou sešlost. Bude nás tam 11! Vlastně 12 s mimi. Kecám, 13! Ještě kámošky mimi v bříšku. Krásná třináctka. Babinec. Těším se. :D :)

A co moje konce a začátky? Přemýšlím, zdali jsem něco v této době ukončila. Tak nějak jsem skončila s tím, že budu nad věcmi moc přemýšlet a nebudu mít sebejistotu. A začínám s tím, že prostě tvořím. Zapisuju do své knihy osudu. Dneska jsem vypustila do světa moje první video nové éry v angličtině. Dlouho jsem nad tím pořád přemýšlela a přemítala, že v tom nebudu dobrá. To nevadí. Časem se to naučím lépe. Pokud nezačnu teď, nezačnu nikdy. Nesmím se bát být v něčem začátečník. Rozhodla jsem se, že nebudu videa dávat sem na blog ani na facebookovou stránku. Chci je nechat odděleně. Přecejenom je to dvojjazyčný svět. Pokud by vás tento můj nový projekt zajímal, tak jsem si založila twitter, kde budu dávat odkazy na nový videa. Zároveň se to objevuje zde v postranním panelu, nebo se můžete přihlásit rovnou k odběru na youtube. :-* (EDIT 13.11. : zjistila jsem, že twitter je zbytečnej, je blbost mít milion účtů ke spravování, proto spojuju projekt youtube s instagramem, tudíž se o nových věcech můžete dozvědět tam)

Mám dneska takovou rozjímavou náladu. Zajímalo by mě jestli to jde z těch článků cítit s jakou to píšu náladou. Necítím se ani moc vtipně ani negativně. Tak trochu jako Yoda možná. lol :D Tak jo, už se mi vrací úsměv do tváře. :D Co vy, prozradíte mi taky něco z vašeho světa? Slavíte Samhain?

Já si půjdu pomalu sbalit svých pár nedojezených muffinů a lahvinku červeného a pomalu se odkráčím na sabat ke třem kočkám.

Požehnaný samhain <3

xoxo

N.

sobota 27. října 2018

Dýně a Harry. Podzimní bucket list.

Podzim je prostě nejlepší část roku. Teda..každá má něco do sebe, ale podzim je prostě...ňuf. Nejvíc.

Zrovna se koukám jak mi po zdi leze pavouk -ček. Malilinkatej pidi pavouček. Správná Samhainová vibrace. Nazdárek! Jak si to mašíruje chichi. Zas tak moc pavouky ráda nemám, ale na podzim...jó, na podzim je možný všechno. Poslední dobou mě to táhne k hadům. Nevím, jestli je to tím, že patřím do zmijozelu, nebo že zrovna čtu Harryho a tajemnou komnatu, ale fakt prostě mě hadi nějakým způsobem fascinujou. To, jak se uměj svlíct z kůže a zregenerovat se. Chm. Akorát teda si hada pořídit nemůžu, páč by ke mě přítel už asi nikdy nevkročil. :D achjo. Zas na druhou stranu je to asi dobře. Co když by mu nechutnaly vajíčka a musela bych mu dát myšku. To bych asi nedala. Co asi. Určite. Četla jsem, že některým hadům stačí právě vajíčka (a mám dobrej tip na zroj domácích), ale nevím, zas tak moc prozkoumaný to nemám. ... co jsem to vlastně ... jó! seznam věcí, co dělat na podzim!

Proč bychom se vlastně měli vůbec řídit nějakýma blbýma seznamama. Někomu to asi určitě nedává smysl, takže se to pokusím vysvětlit. Na světě jsou různý druhy lidí. Já patřím mezi ty línější, depresivnější a unavenější část populace. Nebo alespoň do teď to tak vždycky bylo. Ale podzim děcka! Jó, podzim to všechno spraví! :D lol. No tak už stačilo, nebudu odbíhat pořád od tématu. Já jsem se totiž prosím dostala z toho nejhoršího. Praktikovala jsem to, co jsem tu psala v minulosti ve článcích a je mi líp. Hlavně jsem si všímala všech věcí a znamení, co se kolem mě dějou a nechala jsem se unášet životem. Díky tomu jsem překonala hlavní bod své celoživotní depky, což byl spasitelský komplex a nutnost mít to správné místo na tomto světě. A teď začínám žít. Nechci, aby mi život utíkal pod rukama, jako to bylo doposud. Všechno vnímám v nádherném tanci života. A právě proto, abych jen nepozorovala, ale začla taky prožívat, jsem si řekla, že si budu poznamenávat různé věci, co chci udělat. Samozřejmě je zde nutnost mít prostor na spontánnost! Neřídit se slepě seznamem a nevnímat svět kolem sebe, to né. Berme to spíš jako záchytné body činností, co nás činí šťastnými a během nich objevujme další a další poznání světa.

Tak se do toho pusťme. Vemte si papír a tužku. Společně vymyslíme naše seznamy šťastných činností. Já taky ještě nevím, co budu psát, nebojte. To tak prostě bývá. Lidská mysl je ale záhadná. V jedné vteřině se ti může změnit pohled na celej život. <3

  • Tak první věc je naprosto jasná. Harry Potter. Můj nejoblíbenější svět. Kdybych tam mohla žít, už bych tam dávno byla. Kéž by to s tou magií bylo tak jednoduchý. :D Každý podzim si dávám maraton filmů, ale tentokrát mi přítel řekl, že dokud nepřečtu ty knížky tak nic nebude. A jsem fakt ráda, že to udělal, protože ty knížky jsou ještě lepší! I když je pravděpodobně nestihnu včechny za podzim..to ale nevadí! Prolnout zimu podzimní radostí nikdy není na škodu. .))
  • Dýně. Dýňová polívka. Pečená dýně. Dýňový muffiny. Dýňovej koláč. Dýňové rizoto/kernoto. Dýňová omáčka na těstoviny. Dýňový chlebík. Dýňové noky. Dýňáky (Dýňové bramboráky). 
  • Pumpkin spice latte. Asi půjdu poprvý do starbucksu. Potřebuju zkusit tohle kořeněný kafe. A další podzimní koření <3 Měli jsme ve staré práci Pumpkin spice smoothie a bylo to nejúspěšnější "jídlo" z celýho bistra. Mít takovou kávu, je taková moje hříšná představa, ikdyž jít do starbucks na kafe s rostlinným mlíkem je tak trochu jak jít do mekáče na vegeburger. Divný prostě, divný. Ještě si to rozmyslím. 
  • Procházka podzimní krajinou.
  • Udělat si křížaly z jablek.
  • Upéct jablečný koláč.
  • Vyzdobit si byt dýněma, listím a podzimem.
  • Projít si šatník a doplnit teplý svetry a ponožky.
  • Pít teplý nápoje.
  • Pálit svíčky.
  • Udělat si hromadu z listí a skočit do ní.
  • Zavzpomínat na předky.
  • Oslavit Samhain.
  • Vnímat sama sebe a jak se pomalu obracím do nitra.
  • Dát si pleťovou masku.
  • Zahrát si deskovku.
  • Udělat si kérku.
  • Strávit čas s rodinou.
  • Vyřezat dýni.
  • Jít na táborák.
No. Není moc dlouhej teda, ale to nevadí. Je to můj první! Nápady se pohrnou :) Co vy? Máte něco speciálního, co děláte na podzim? Chci to vědět! :D 

Jdu si upíct hromadu podzimní zeleniny. .)

xoxo

N.