čtvrtek 13. září 2018

Co až kakao není dost? Jak si projevovat sebelásku.

V minulým článku jsem psala o tom, že druhým krokem ke štěstí je mít se rád. Popsala jsem Vám, jak se chovám a nad čím přemýšlím, když prožívám smutek a depresi. Když si na tyto metody člověk zvykne, je čím dál tím lehčí se z těchto temných míst dostat. Začnete si pamatovat, že na konci tohoto bolestivýho prožitku je zase radost.

Ještě než se pustím do příkladů jak si projevuji lásku, chtěla bych ještě zmínit jednu věc. Každá deprese, každý smutek se nám děje přesně proto, protože se má dít. Slovo deprese - ang. depression lehce převedeme na slova deep rest, což znamená hluboký odpočinek. Naše mysl nám přivádí depresi, protože potřebujeme hluboký odpočinek. Potřebujeme si něco uvědomit. Padnout na dno a odrazit se od něj. Nevím jak vám, ale mě se to stává pokaždé. Pokaždé když jsem na dně, tak si uvědomím něco, co mi do života přinese postup a radost, což mi ale blikne teprve až se z té spirály dostanu ven.

No a co až kakao není dost? Tento stav přichází tehdy, když pro sebe uděláte už dost maličkostí na to, abyste se cítili lépe. Až přijde ten moment, kdy budete prahnout po něčem větším než momentální úlevě. Až budete chtít růst a stávat se radostnější a radostnější, potom přijdou na řadu otázky, jak si projevit více lásky? Jak být šťastnější? Jak se více usmívat?

Doporučuji si udělat seznam věcí, které pro sebe již děláte a seznam věcí, které byste ještě pro sebe mohli udělat. Opravdu se zamyslete nad tím, jak se k sobě chováte. V některých činnostech můžete najít projevy sebelásky i když byste to na první pohled do ní nikdy neřekli (třeba když uděláte něco pro někoho jiného). Seznamy každého z nás se budou zpočátku hodně lišit, ale dovolím si říct, že až pronikneme do tajů svých temnot a do krásy Vesmírných pavučin, budou naše seznamy mnohem podobnější. Protože úplně každý z nás touží po tom samém - být šťastný.

Zde předkládám můj seznam, který můžete brát jako inspiraci pro ty vaše.
  • Poslouchám své myšlenky a snažím se jim porozumnět. Tzn. neblokuji ty negativní! Porozumněním, odchází samy. Resp. ne vždy odchází, ale naučím se jim nedávat emoce, naučím se být jejich pozorovatelem. Tím nemají sílu se projevit v realitě. To, co myšlenkám dodává sílu se projevit do reality jsou emoce s nimi spojené.
  • Poslouchám své emoce a prociťuji je, snažím se porozumnět tomu, proč tam jsou a pokud je nějaká negativní, snažím se poznat, být přítomna a rozpustit ji tím, že přijdu na to, co přesně mi ji způsobuje a proč.
  • Snažím se být hodná na ostatní a občas udělat někomu radost.
  • Jakmile rozpoznám stres, nehraju s ním tu jeho hru. Snažím se uklidnit a cítit se líp. V tom mi pomáhá například aromaterapie. Nosím s sebou roll-on Stress Away od Young living. Tyto oleje terapeutické kvality jsem objevila teprve nedávno, ale jsou naprosto úžasné, určitě se k nim v nějakém článku vrátím. 
  • Znám své hranice. Nenechám se využívat více, než mi dělá radost.
  • Znám hodnotu svého času. Rozhodla jsem se, že si v práci pokud to půjde pokusím zkrátit úvazek na 6 hodin denně. A vyšlo to, takže mám více času pro sebe a zároveň pracuji radostněji protože s tímto nastavením vím, že ten čas využiji naplno a zároveň mě to nevyčerpá.
  • Investuji svoji energii vědomě. Uvědomuji si a vím proč dělám činnosti které dělám. Snažím se si nestěžovat, raději odůvodnit nepříjemné situace tak, abych věděla proč se mi dějí a co díky nim získám.
  • Snažím se následovat radost. Vyhledávám věci, co mi dělají dobře a snažím se je dělat. Konkrétně jsem poslední cca dva týdny studovala barvy, co sedí k mému vzhledu. Je to blbost, ale bavilo mě to a to je důležité. Zjistila jsem, že mám dvě možnosti - buď změnit celej šatník nebo si nabarvit vlasy (plus stále aplikuju část Curly Girl Method, o které jsem se dříve zmiňovala). Zvolila jsem tu jednodužší variantu :D (použila jsem, jako vždy barvu Naturtint 3N). Opravdu se necítím na to, že bych se vzdala černé. A fakt se cítím o 100% lépe co se týče toho, jak vnímám můj zevnějšek. Cítím se jako kdybych byla konečně ve své kůži. Takže ano, i taková "blbost" může být důležitá ve vaší cestě za sebeláskou. Důležité je, abyste všechny změny na sobě dělali ze správných důvodů. Já tuto změnu udělala z radosti, že jsem poznala vztahy mezi barvami, ne ze strachu, že něco na sobě nemám ráda. Pokud taky chcete objevit svět barev, vyhledejte si test "seasonal color test". Mně vyšlo deep autumn/deep winter.
  • Nedržím nic v sobě dlouho. Nejsem agresivní. Když mám v sobě vztek nebo nějakou negativní emoci, přeberu si ho a po čase, pokud emoce trvá, pustím ho ven a vyřeším vše i s lidmi kterých se to týká.

Co dalšího bych mohla dělat? 

  • V poslední době, vzhledem k tomu, že mám více osobního času, mě táhne opět kuchyně. Tudíž je dost dobře možné, že se na blog vrátí pravidelné recepty. :)
  • Měla bych si najít nějaký pohyb, který mě bude bavit. To mému tělu chybí. Akorát já a sporty nejsme moc kamarádi, tak snad mi přijde něco do cesty, co budu dělat ráda. Zatím se snažím chodit kus pěšky do práce. To mě baví - ranní procházky. Mysl ještě fuguje na plné obrátky a dokážu ocenit krásy okamžiku.
  • Více chodit do přírody. Stačí vyměnit kavárnu za přehradu či park. 
  • Nebát se nosit to, co se mi líbí. 
  • Jíst zdravěji. Více celostní rostlinné stravy, méně fast foodu.
  • Věnovat denně nějaký čas prostoru kolem mě. Pro to, abych se cítila lépe potřebuju mít kolem sebe vzornej pořádek a útulný vibrace. Horší je, že jsem někdy líná jak veš a nemám moc energie. Tudíž všechno jde se vším a doufám, že když budu následovat své radosti, dá mi to více energie do života.
  • Pravidelně meditovat. Meditace mi neskutenčně pomáhají se cítit dobře. Problém mám opět s tou pravidelností.
  • Více si uvědomovat duchovní podstatu jednoduchých činností a vnést magii do každého okamžiku života.
No, podle mého seznamu usuzuji, že mám více pořešenou mentální stránku a budu teď hodně pracovat na své fyzické a spirituální části. Mohla bych Vám toho tu vypsat ještě více, ale to by tento článek byl o hodně delší než obvykle. Avšak vám doporučuji, abyste si vaše seznamy vypsali opravdu dopodrobna. Bude pak jednodužší vidět krásu i v těch nejjednodužších činnostech. 

Tak. A teď si jdu dát hrnek něčeho dobrýho. Nějak časteji poslední dobou piju teplý nápoje. To je ten podzim. Miluju podzim. <3 

xoxo

N.

sobota 25. srpna 2018

Druhý krok ke štěstí - měj se rád


Myslím, že můj životní úděl je prostě umřít smutkem. Poslouchám můj Witchy seznam, uprostřed sobotní deprese v kuchyni. Všechno kolem mě mi přináší smutek. A já se koukám na sebe do zdrcadla, se slzami v očích, a říkám si, nebuď smutná. Vždyť se na sebe podívej, sluší ti to. To nevadí, můžeme tu být my dvě, můžeme se mít rády navzájem. A pak mi mysl přeskočí na to, že přesně takhle by se mohl zrodit člověk s více osobnostmi. Nebo je to spojení s vyšším já? Když mám v sobě dva hlasy. Dva hlasy, který se navzájem utěšují, protože nikdo jinej to za nás prostě neudělá.

Ale udělala jsem to, poznávám svoji osobnost a pořád pevně věřím, že to je první krůček ke štěstí. Všechno ostatní, bude následovat. Doufám.

Víte, já se včera vrátila z týdne, kterej jsem strávila na Šumavě ve společnosti asi dvaceti žen. Ani jednou mě tam nebolela hlava (dneska jsem myslela, že mi praskne). A asi jednou či dvakrát se mi trochu zastesklo po domově. Nic víc. A ta příroda, ten vzduch, to ticho. Žádná Wifi, skoro žádnej signál. A ti lidé. Ze začátku mě někteří štvali, ale poté jsem zjistila, jak se chovají dospělé ženy. Tak přirozeně, tak, že máte pocit, že budete vyslyšeni, budete pochopeni. Aspoň u některých z nich. Ale ani jste neměli tu potřebu, stačilo jenom být..Žít.. Bylo to pěkné, večery prosezené u výtvarných počinů, dny vzdělávání a procházení. A pak, pak přišlo město a lidé, kteří vyzařují úplně něco jiného. Chaos.

A já přemýšlím, jak zase následující týden prosedím čtyřicet hodin v práci. I když je to ta nejlepší práce, která mě kdy potkala, pořád je to náročný. Ale víte co je horší? Když jsem jela autobusem do Prahy a pak do Brna, moje mysl se mi hemžila nápady co dělat, jak to dělat, proč to dělat. Měla jsem pocit svobody, měla jsem plán. A teď, teď je to pryč. Matně si vzpomínám na útržky těch nápadů, některé jsem si teda i zapsala, ale já už necítím to nadšení je dělat. Proč? Co mě tak otupilo, že jsem na ten pocit zapomněla. Co je s mým mozkem doháje špatně?!?!?! Nic. Nic.... To nic. Takový myšlenky jsou nebezpečný. Bez afektu, v klidu, si myslím, že to není mnou. To město a všechno kolem mě se nachází v nějaké silné vibraci nebo něco, co mě blokuje. Dneska jsem ve svým bytě nemohla vůbec dýchat, vykouřila jsem to tady šalvějí a bylo to lepší, ale je to málo. Něco tady v tomto městě jakoby mi nalévalo do těla energii s kvalitou betonu. Takže vlastně ani nic jinýho než chodit do práce mi nezbývá, něco chce docílit toho, abychom neměli nápady co nás naplní. I kdybych měla dostatek času, nevěděla bych co s ním!

Možná pomůže meditace. Když jsem jela v autobuse, už v blízkosti Brna jsem začala pociťovat šílenou úzkost a udělala jsem si jednu meditaci, kterou jsem si vymyslela a pomohlo to, byla jsem zase vyklidněná. Ale kdo má pořád čas meditovat, ten stav vydrží pár hodin, když budeme mít štěstí možná den. Asi si to chce ten čas najít. Asi jo.

Teď jak píšu, je to lepší. Všem kdo si prochází něčím podobným, silně doporučuju deník nebo blog. Něco, co si budete pak moct po sobě přečíst. Není to ani tolik pro vás jako pro mě, vidět čím si procházím je cenný. Člověk zapomíná. A jediný, co si přeju je, aby nějaká duše, co mě občas objeví viděla, že není jediná, co se cítí mizerně, a že s tím jde bojovat.

Mimochodem jeden z těch mých plánů bylo tu meditaci sepsat a nahrát na youtube. Páč si jako myslím, že je fakt dobrá a prostě mi jen tak přišla. Další download. Tak snad se k tomu dostanu.

Neřeším jenom tohle, celá moje depka má trigger, nebo spíš katalyzátor taky někde jinde, ale o tom se mi psát nechce. Nebo můžu. Ale obecně.

Každej z nás má od Vesmíru nějakej životní úkol. Možná i víc životních úkolů. Ale ten jeden je vždycky tak nějak jasnej hned jak člověk nastoupí na takovou tu vědomější cestu životem. No... a ten můj úkol..už jsem tu o tom psala... Prostě Vesmír asi musí vědět, že o něm vím, tak mi předhazuje překážky k překonávání strašnou rychlostí. Proto jsem psala, že mám pocit, že umřu smutkem. Je to strašně intenzivní a člověk když je v těch pocitech, tak fakt neví, jestli to zvládne. Ale zrovna čtu knihu od Teal Swan - Stíny před úsvitem a pomáhá mi, doporučuju všem, co se potýkají se sebeláskou a sebehodnotou.

Jedna věta mě fakt dostala. Zabít se můžu vždycky až zítra. To je to nejhezčí moudro pro lidi s depkou. Nebo mě to aspoň tak přijde. Prostě, nemusíš to dělat hned, ta cesta tady vždycky bude. Ať si každej říká co chce, bude tu. Spíš se sebe zeptej, co můžu udělat právě teď, abych si ten den užila? Kakao? Procházku? Cokoliv. Pomáhá to, protože se pak z tý spirály na chvílu dostaneš ven, a už nad takovýma věcma nebudeš přemýšlet. A když se tam dostaneš znovu, zeptej se sebe znovu. Co můžu pro sebe udělat právě teď, abych se cítila lépe? Já se třeba vyřvala na záchodě, poklidila kuchyň, udělala si čaj, dala příteli pusu a zasedla k blogu. A z každou tou věcí jsem se cítila líp a líp.

Další věta, kterou jsem už jednou sem psala. Když budeš stát na pokraji rozhodnutí se. Jakýhokoliv rozhodnutí. Ať už v kariérním nebo osobním životě. Když se budeš rozhodovat, jestli si dát pomeranč nebo jablko, zeptej se sebe sama na tuto otázku. Co by udělal člověk, který se má rád?

A tak nastoupíme pomaličku, po miminkovských krůčcích na cestu sebelásky.

Tak dlouho to budeme hrát, dokud se to nestane skutečností.

A my se budeme milovat.

A budeme šťastní.

xoxo

N.

sobota 11. srpna 2018

První krok ke štěstí - poznej svoji osobnost

Přijdu si, jak kdybych objevila Ameriku. Před pár dny mi kamarádka ukázala jeden určitej test osobnosti. Udělaly jsme ho a od tý doby se mi změnilo vnímání sebe sama. Ten test je tady už velice dlouho, říká se mu Jungův a Meyersové osobnostní test (nebo taky Myers-Briggs test) a říkám si, kolik depresí bych si mohla ušetřit, kdybych na něj přišla dříve.

Proč tolik pomáhá?
Lidé, speciálně ti citliví - ti, kteří trpí na deprese, potřebují validaci. Potřebují vědět, že to, co cítí, je v pořádku, aby si nemysleli, že je s nimi něco špatně. No a jak to tak většinou bývá, protože máme v životě překonat tu svoji nejslabší stránku, většinou v okolí takových lidí, moc jedinců, kteří by se zajímali o jejich pocity, nenajdeme.

Ten test ti ukáže, kdo jsi právě teď. Dobrá poznámka mé kamarádky, které jsem to vyprávěla byla, že si ten test dělala v různých období jejího života a pokaždé jí to vyšlo jinak. Takže se můžeme měnit v průběhu života. O tom jsem tu už psala, jsou to jenom ty slupky, které se mění buď silnými žážitky v životě nebo je můžeme změnit vědomě, pokud se do nich opravdu ponoříme.

Dozvíš se o sobě tvoje přednosti a tvoje slabé stránky, budeš vědět, na co si dát pozor. Zjistíš, jaká by pro tebe byla vhodná práce, jak se chováš ve vztazích, přátelství a jako rodič. A i když tyto informace víš někde hluboko v tobě, pokud si tak sebekritický jako já, pomůže ti, když je uvidíš napsané černé na bílým.

Moje osobnost je ENFJ-T. To je soubor písmen, který dostaneš, když si ten test uděláš. Každý písmeno něco znamená. V mým případě to jsou slova: extrovertní, intuitivní, citlivý (Feeling) a soudící (Judging). To T (v opačném případě A) nenajdete ve všech verzích testu (v tom kam dám odkaz, to je), znamená to Turbulentní (v opačném případě asertivní) a znamená to, jak moc člověk přemýšlí o svých činech a jak moc je si sebou jistý.

Když mi to kámoška četla, moje vnitřní reakce byla "Počkej, cože --- ono to jakože opravdu existuje --- já jsem normální --- někteří lidi jsou stejní jako já --- tyvole já mám asi na tomto světě taky nějaký místo."

Potřebuju tuto zkušenost sdílet, jako každou jinou, která mi pomůže, protože moje cesta je pomáhat lidem stát se nejlepší verzí sebe samých. Třeba vás to pohladí po srdci, stejně jako mě, když uvidíte, kdo jste.

Tady je odkaz: https://www.16personalities.com

Proč je to první krok ke štěstí? Protože aby jste se začali mít rádi opravdu takoví jací jste, musíte vědět, jací jste. Možná to někomu přijde hloupý, ale jsou lidi, co to fakt neví. Co mají v hlavě takovej zmatek, že si říkají, co když si to všechno vymýšlím, co když je to póza, co když takovej vůbec nejsem a jakej vlastně jsem? To je způsobeno mnohdy jeho okolím, lidma, kteří vyjádří svůj názor a my, ti, kteří máme kvalitu všechno rozebírat a nad vším až moc přemejšlet, znejistíme v nás samých. Musíme si vytvořit pevnou skořápku, kterou nikdo nerozsekne a to dosáhneme právě validací svých pocitů. Pokud si jste v něčem jistí, pak už nepotřebujete validaci od druhých lidí. A to je cílem prvního kroku - poznej svoji osobnost.

xoxo

N.

pátek 3. srpna 2018

Červencovej download

Koukám se do diáře a uvědomuju si, že tento měsíc byl něčím jinej. Strašně moc jsem toho stihla, zažila, zjistila.

Zjistila jsem, že se lidi dokážou fakt změnit když chcou. Síla mysli je opravdu ohromná. I když se nám zdá, že v tu chvíli nic nezmůžeme a že to bude pořád naprd, najednou z čista jasna přijde do hlavy myšlenka a my ji začneme rozvíjet a začneme ji žít a něco se díky ní naučíme, co nás změní. Tomu říkám download. Vesmírnej download.

Tahá mě zpátky - resp. dovnitř. Do mý pravý podstaty nebo jedný z nich. Občas si říkám že mám víc osobností. :D Začínám projevovat navenek všechno, co je zkryto. A je to docela uvolňující. A taky si uvědomuju, že ty myšlenky, ty downloady co přichází se musí začít používat. Nenechme se oblbnout touto dobou. Nezapomínejme je. Já si je například píšu do diáře. Abych nezapomněla.

Tento měsíc jsem byla dost na festivalech a různých událostech. Rock for people byl super. Byla jsem tam poprvý, ale určitě ne naposledy. Týden potom jsme byli na Fajtfestu. Pak měla kamarádka rozlučku se svobodou. O týden později jsme slavili přítelovy narozky na Rockovým chrlení. Přitom jsem četla knížku Základy Magie od Lilith. A díky tomu všemu jsem si tak nějak začala uvědomovat materiálno, ego, spojení s okolím a tak. Můj největší problém všech dob jsou moje vlasy. Nesmějte se. Berte to tak, jak to je. Cítím se kvůli nim blbě. Pořád. Jsou vyjímečný dny kdy je to ok. Moje vlasy mi prostě způsobují depku. LOL. Přítel už je dokonce alergickej když řeknu slovo vlasy. Chudák, já se mu vůbec nedivím.

No a tak jsem přemýšlela co s tím, mám se ostříhat na ježka nebo jak? :D A vzpomněla jsem si na svoji touhu z mládí - někdo by řekl šílenou, aspoň já jsem to tak brala, protože jsem si nikdy nemyslela, že to fakt udělám, byla to taková platonická láska k účesu :D No a co že to je, jsou to prosím dready. Takže teď nastala doba odhodlávání se. Začnu s fake dreadama, když se mi to chytne, možná půjdu do pravých. No a prosím, to je ten největší gól na tom všem. Když jsem si řekla "né, to přece neudělám", začala jsem na youtube vyhledávat "how to love your curly hair" a našla jsem tam metodu, které se říká "curly girl method". Prosím vás... na to, jak milovat vaše kudrnatý vlasy, existuje i knížka - co knížka, celá komunita. Tolik lidí řeší stejnej problém, a to nejlepší na tom je, že je řešitelnej. Zkusila jsem tu metodu tak z 50% páč na to doma nemám tolik serepetiček, ale funguje to. Takže mi prosím pogratulujte, mám teď na hlavě jenom moje vlasy, nic víc, žádná žehlička, fén, lak, barva, nic. A jedu s tím na motosraz. To je docela dobrý ne? :D 

Krásnej příklad, jak se něco vyřeší když nasloucháš svým downloadům. Teď mám dvě možnosti, můžu si dokonce vybrat a cítit se dobře. Boží.

Moje nová vášeň, kterou spustily ty fesťáky je neustálý poslouchání hudby a dělání si svých playlistů na spotify. To je boží naprosto. Nejvíc pyšná jsem na svůj playlist Witchy a Wicked. Ty ostatní jsou ještě ve stádiu vývoje. Witchy si pusť, když budeš chtít poznat mysteriózní ženskou stránku (energii - jak u muže tak ženy) osobnosti a wicked, když budeš chtít poznat temnou stránku života - ale takovou tu, kterou si užíváš a baví tě.


Wicked:


Začala jsem pociťovat, že jsem víc a víc spojená s Měsícem a se Zemí. S jejími živly. Moje tělo čekalo několik dní na úplněk, aby mohlo začít novej cyklus. A to se mi stává docela často. Díky tomu mě napadlo, mají muži taky svůj cyklus? Třeba spojenej se Sluncem? Musím to vyzkoumat! :D 

Začali mě zajímat mimozemšťani. :D  Vzpomněla jsem si na nějaký vzpomínky z dětství, který tuto problematiku nechávají zatím otevřenou. Je tolik lidí na světě co tohle řeší a mají stejný vzpomínky... Je to záhadný. Ale teď se o tom moc rozepisovat nebudu, sama nevím co a jak, a za deset minut musím jít na šalinu!

Co jsem se tak ještě za ten měsíc naučila...

Jo už vím. Naučila jsem se veřit v lásku. Prostě najednou mi přišla ta myšlenka - Věř v lásku. Podívala jsem se na hodiny a bylo tam 22:22. Takže jsem se rozhodla, že v ni prostě budu věřit a že na ničem jiným nezáleží. Láska překoná všechno. Všechno co bylo, je a bude.

Jsem objednaná na další kérku - tentokrát vodní svět. Na bok těla a stehno. Auau. Těším se. Mořská panna, chobotnice a medůza. Tak jak já vidím vodu. Krásnou, prastarou, divokou, křehkou a svobodnou.

Tolik věcí, co bych sem ještě tak napsala. Moc věcí. Pár vět.

Cvič jógu v trávě.
Bring me light into my darkness, lightbringer.
Truth is, there is no truth.
Odpor ega je důležitý pro růst ducha, stejně jako je odpor podložky důležitý pro pohyb po ní.
Věř v lásku.

xoxo

N.

středa 18. července 2018

Harmonie není střední cesta

Taky hledáš harmonii? Tu zlatou střední cestu? Kompromis? Vyrovnání? A co když ti řeknu, že to celý je jedna velká blbost?

Je to blbost.

Se omlouvám, že někomu kazím iluzi. Teda vlastně neomlouvám, ty to čteš, protože potřebuješ, aby ti tu iluzi někdo zkazil. .))

Zamysleme se společně nad tím, jak jsme tu harmonii na čas v sobě našli. Jak jsme pravidelně cvičili, jedli zdravě, a všechno ostatní bylo přesně podle předpisu podle jakýho jsme si mysleli, že nás bude bavit žít.  Jak dlouho nám to vydrželo? A byla opravdová? Netvářili jsme se tak jenom na povrchu? Neříkal nám ten hlásek "Haloooo! Je tam někdo? Já potřebuju trochu víc vzrůša!" No... říkal, že.

Život není o kompromisu. Ani vztah není o kompromisu. Ani nic jiného není o kompromisu.

Jedno slovo - INTEGRACE.

Integrace všech částí do jednoho celku, jedině tak vytvoříme tu "pravou harmonii" neboli - synergii. Na jednu stranu je to harmonické..harmonické soužití všech částí vás samých. Důležité je nebrat harmonii jako střední cestu.

Měli bychom dělat všechno co chceme. A i když se nám zdá, že nějaké věci nejdou spojit dohromady, tak to není pravda, je to důvod proč hledat cestu jak je spojit i když to třeba před námi nikdo neudělal. Hlavně se neřiďme ostatními. Objevujme nová dobrodružství a nové způsoby života. Smysl je, najít tu cestu, která bude obsahovat všechno pro naše štěstí. Vypadá to trochu složitě, že?

Neříkám, že jsem ji našla, jen si myslím, že je to možné a že právě toto je součást cesty k opravdovému naplnění našich životů.

Je čas aby oxymoróny ožily. Pravidla jsou od toho, aby se vylepšovala. Nacházejme cesty tam, kde ji ještě nikdo nenašel. Takové, které budou přesně nám na míru. Takové, po kterých se nám půjde s nadšením.

Zrovna jsem se vrátila z pravidelného setkání, kde se učím porozumnět tarotu a rozebíraly jsme tam to, že lidi jsou jako buňky jednoho velkého organismu. Není tam žádná důležitější než jiná. Jedna umře, druhá vznikne. Jsou nahraditelné. V tomto smyslu jsme nahraditelní, a proto si nesmíme nechat přerůst přes hlavu, že nás dělá něco speciálními. Všichni jsme jedineční, ale každý po svém, není jeden více a jeden méně.

Zároveň jsme probíraly, že vše, co my - buňky organismu v životě zažijeme a co se naučíme se ukládá do kolektivní paměti lidstva a díky ní se vyvíjíme vpřed. Příklad: když se dostatečné množství lidí naučí nějakou dovednost, začneme se rodit s tím, že už máme v této dovednosti alespoň nějaké základy či předpoklady. Může to být jak používání nástrojů z pravěku nebo telepatie z budoucnosti.

Tudíž vzhledem k tomu prvnímu trvzení máme úplnou svobodu. Na nás nic veledůležitého nezáleží a my si můžeme dělat co budeme chtít. A dále právě proto, že si budeme dělat to v čem se cítíme nejlépe, bude posouvat lidstvo vpřed. Ať už zažijeme integraci mnoha směrů do jednoho a naučíme se spoustu věcí nebo se v jedné věci staneme géniem. Cokoliv, co se naučíme nás všechny posouvá dál.

Proto se nenechte zastavit ničím. Jděte neustále vpřed. Vyvíjejte se ve vaše nejlepší já. V takové, které dělá všechno tak, jak doopravdy chce a je šťastné od hlavy až k patě.

Na ničem jiném nezáleží

xoxo

N.

pátek 29. června 2018

Počátek

Hnojivo starého vyživí život nového. To už jsem v nějakým článku použila. Tato věta mi zůstala v hlavě. Jakýkoliv konec je novým začátkem a já momentálně prožívám tuto tranformaci na více úrovních.

Toto téma, toto slovo vyvstalo z mysli mé drahé kamarádky Tess, když jsme hledaly téma na společnou meditaci. Tady bych na vás chtěla trochu apelovat, zapisujte si svoje spirituální prožitky! Jelikož jsou prožity v jiných dimenzích a tím jsou tak trochu "v mlze", naše realita je pomalu v tu mlhu rozpustí. Proto je tak těžké spirituálně něco změnit, lidi tak zapomínají na tyto zážitky..

Jo, já jsem si to taky nezapsala. Co si pamatuju, tak že to bylo fajn a že mi to předalo nějakej message ve stylu - toto je tvoje vyšší já, teď začíná doba, kdy se mu budeš více a více přibližovat.

Počátek ve smyslu projevení se do fyzické reality začíná každoročně kolem období slunovratu. Teď se děje nejvíce fyzických změn, září na nás energie Slunce a my máme možnost konečně hejbnout se vším, co se v zimě začalo projevovat v nitru a na jaře začalo vykukovat ven. Na podzim sklidíme naši poslední úrodu, zaklidíme zase do svého nitra a vrátíme se do zimy, kde vštřebáme staré a pomalu stvoříme nové. Takto se každý rok vyvíjí části našeho života postupně podle toho na co jsme zrovna připraveni. A ano, ta stejná část se může změnit vícekrát - berte to jako level up.

A teď teda co se změnilo v mé realitě.

Už víte, že bydlím v novém bytě - to je součástí změn tohoto roku. Pomáhá mi to stát se dospělejší, samostatnější a zodpovědnější. Papírování kolem něj už se pomalu ale jistě chýlí ke konci, tak doufám, že v zimním období už si budu v klidu užívat dosáhlého cíle tohoto roku.

Další pro mě velký krok je změna práce. Našla jsem si místo v živé firmě Vitalvibe, kde se cítím skoro jako doma. Jsem na sebe pyšná, že jsem dokázala odejít z mé starší práce ikdyž to ohrožovalo některé mé komfortní zóny. Najednou mě skoro nebolí hlava, mám více energie, lepší náladu. Opravdu věřím, že jsem si našla místo, kde můžu být tím kdo jsem a hlavně - člověkem.

Stejně jsem vždycky věděla, že být ve Vitalvibe je můj osud. Haha :D Pamatujete, jak jsem tu psala, že jsem byla na pohovoru? Asi dva a půl roku zpátky? Tak to bylo také do této firmy akorát na pozici, na kterou jsem se asi zrovna moc nehodila. Všechno má svůj správný čas. Zajímavé je, že to byl můj jediný pohovor za ty roky, nikam jinam mě ani nelákalo jít. Až když jsem se rozhodla, že chci odejít z mé starší práce, tak jsem byla ještě na pohovoru v MyKitchen, kde to také dobře dopadlo, a pak jsem byla donucená se rozhodovat mezi dvěma skvělými firmami - o tom se mi předtím ani nesnilo :D :) Nakonec to Vital vyhrál, protože prostě jsem tak nějak věděla, že se sem budu více hodit a více se realizuji, každopádně do MyKitchen doporučuji si zajít na skvělé jídlo. .))

Další můj počátek vnímám u mé spirituality, kdy si vše, co jsem se kdy naučila sedá a stává se mojí pevnou součástí a zároveň díky tomu objevují nová, ještě nezpracovaná témata, která mě dokážou nadchnout - a to jsem si nemyslela, že ještě někdy může nastat. :))

Určitě se časem o nich tady rozepíšu, až se do nich více ponořím a nechám je trochu zakořenit.

Pokud chcete, budu ráda, když se podělíte o své počátky v tomto období. Všimla jsem si, že k těm vážnějším článkům nikdo nic dlouho nenapsal, ale i tak vidím, že jsou čteny, tak se nebojte. V tomto prostoru je všechno v míru. <3

xoxo

N.

sobota 26. května 2018

Tofu vajíčka

Po dlouhé době zase jeden recepis.

Když jsem jedla tofu vajíčka poprvé, dělala jsem je podle nějakýho receptu na internetu, kterej si všichni hrozně vychvalovali. Myslím, že to bylo ze soucitně, nebo minimalist baker nebo tak něco. Prostě top. Akorát mi teda vůbec nechutnala. Díky tomu jsem si myslela, že mi prostě přirozeně nechutnaj ať udělám cokoliv. Chyba. Jednou jsem se zas do nich pustila, improvizejšn level tisícjedna a dopadly docela dobře :) Od tý doby zkouším různý variace koření a přísad a dneska se mi konečně povedly takový, kterých bych se vůbec nestyděla servírovat někomu jinýmu :D Takže tady to máte:

Pro jednu osobu:
1 plátek marinovanýho tofu (půlka balení) - to je důležitý, žádný natural!
malá cibule
olivový olej (nebo jinej dle vaší chuti)
sušený česnek
kurkuma
černá sůl
čerstvě mletý pepř
2 lžíce bílého sojového jogurtu - tajná přísada na kterou jsem přišla až dnes
čerstvé bylinky na ozdobu (nejchutnější asi bude petržel, ale tu jsem neměla, takže jsem použila bazalku)

Na oleji necháme zesklovatět na jemno nakrájenou cibuli. Tofu si mezi tím rozmačkáme vidličkou nebo rukama na takový hrudky podobný smaženejm vajíčkám. Hodíme to na tu cibulku, zaprášíme kořením - já dala nejvíc kurkumy, trošku sušenýho česneku, asi dvě špetky černý soli a lehce pepře. Promícháme, osmahneme a na posledních pár sekund přimícháme jogurt. Podáváme posypané bylinkami se zeleninovou oblohou a pečivem.

traláá


dobrou chuť .))

xoxo

N.