středa 31. května 2017

Koncepty a osobnosti

Za posledních 14 dní, už mám rozepsaný dva koncepty. To se mi ještě nikdy nestalo. Vždycky dotahuju články do konce v ten okamžik co mě napadnou. Nemůžu je tam nechat a nemůžu je dokončit. Takže tady je máte.

19.5.2017 - jsem měla očividně dobrou náladu

V životě jsou věci, který si zaslouží zvláštní místo v srdci. Ty malý momenty, kvůli kterým si člověk uvědomí, že je život vlastně celkem fajn. Nebo že může udělat rozdíl. Že záleží na tom, co cítíme, jak mluvíme, jak interagujeme s okolím, jakej vliv máme na tento svět. Ve skutečnosti je toho tolik, co může jedinec ovlivnit. Sice je jeden z miliard, ale i ten malej kousek se počítá. Každá myšlenka, každý čin...

Je to nádherný, když člověk, co vás vůbec nezná, vám přinese do práce květinu nebo něco na zub. Každý den si uvědomuju jaký lidi kolem sebe mám a jsem za vás ráda <3 Mnohdy to převáží i všechna negativa z každodenního života. Protože když máte kolem sebe správný lidi, tak na to nejste sami..

.....měla jsem tak melancholickou náladu, ale někdo mě tak rozesmál, že už asi nedokážu navázat ve stejným duchu.. xD

Takže co je na tomto světě fakt krásný? Ty malý okamžiky, který nám vytvoří úsměv na tváři.
  • když si někdo vytáhne svůj vlastní obal na pečivo místo plastovýho
  • když vás někdo pozve na rande a vy jste na opačný pohlaví (ne, mě se to nestalo, ale úsměv mi to vytvořilo pořádnej :D )
  • když vám někdo řekne, že vás má rád - jen tak
  • když očekáváte od doktorů, že vám budou cpát prášky, ale oni vám doporučí bylinky
  • když vidím starý lidi jak se maj rádi
  • když vidím, jak si zachráněný zvířata umí užívat života
  • když si s někým povídáte a najednou zjistíte, že uplynulo tak třikrát víc času než by mělo
  • když je ta písnička napsaná přesně pro ten okamžik
  • když se na mě - démonický stvoření v černým - usměje malý dítě
  • když svítí slunko při škaredým počasí
  • když někomu kdo má fakt špatnej den, řeknete něco neobvyklýho a on se usměje 
  • když mamka schovává skořápky od vajíček, aby měly dědovi slípky dost vápníku
  • když se člověk rozhodne v přítomným okamžiku pro něco nesobeckýho

25.5.2017 - jsem měla očividně špatnou náladu

Mám tik v oku. Už asi čtrnáct dní. A je to fakt otravný,

Začíná mě pěkně štvát tento svět. Začíná? :D No zůstaneme u toho, ale všichni víme, jak to je doopravdy... Člověk nemůže mít chvíli klidu. Pořád se po něm chce, aby čelil věcem, který mu nejsou pohodlný, pořád musí růst, pořád musí docházet k expanzi jeho vědomí. Člověk bych chtěl mít chvíli klid. Možná by pak zjistil, že se nudí, ale teď momenálně nemyslím na nic jinýho než na klid.

Znáte ten pocit, kdy si myslíte, že je všechno skvělý a konečně začínáte žít šťastně - - - -

Asi mě muselo vyrušit něco důležitýho.

Mimochodem ten tik v oku ještě pořád mám.

Mám černý vlasy. Koupila jsem si permanentní tmavě modrou. Nikdy nevěřte obyčejným drogérkovým barvám. Stydím se za to, že mám na hlavě Loreal. Fakt doprčic, kdybych to věděla, tak si koupím černou od Naturtintu a bude klid a vlasy nebudou vypadat jak paruka. Doháje. Nevím jestli mám dneska dobrou nebo špatnou náladu. Jsem rozpolcená. V práci se nám rozbila klimatizace, 29 stupňů, v kanclu možná i víc. FUJ. Ale dneska večer jdu na koncert Creepshow! Aspoň něco.

Jak se máte? Napište mi taky někdy něco. Mám pocit, že mí čtenáři jsou duchové :D

Asi pro vás dnes nemám žádný super moudra.

Ikdyž....

S kámoškou jsme nakously téma osobnosti a přebírání si struktur od ostatních lidí. Zní to jako něco špatnýho že? Přebírat si něco od někoho jiného. Přirovnala to k plastelíně - nalepení se na někoho a zkopírování otisku. Zní to špatně. Fakt. Ale není. Víte proč?

Člověk se nerodí s osobností. Postupně, jak jde životem, tak ji získává. Získává ji od okolí, od ostatních lidí, z různých situací. Ale strašně moc z nás si myslí, že všechno to co získal už nejde změnit. Vytvoří si svou pevnou věžičku ve které se jako princezna ukrývá před drakem a čeká na zachránění, ve který ani nedoufá. Svoboda příchází s uvědoměním, že si tu věžičku můžeme zbourat a postavit znovu. Třeba se zahrádkou.

Střed člověka je jeho esence - chcete li duše/část boha/kousíček energie Vesmíru. S tím, jak se narodíme do tohoto světa si začneme kolem té esence plácat masky, nebo možná lépe řečeno kousíčky plastelíny s nějakým obtisklým vzorem, která obaluje a chrání ten náš malý zranitelný čistý kousíček Boha v nás. Kousíčky plastelíny si vybíráme podle toho, co se nám zrovna v naší situaci hodí. Průser je, že ona tam zůstane i potom, co jsme z tý situace vyšli a už ji nepotřebujeme. Takže si z tý plastelíny uděláme takovej tlustej mnohovrstevnej obal, kterej nás drží pěkně hluboko a pěkně schovaný.

Když si uvědomíme, co je to za kousky, tak to můžeme změnit. Můžeme se rozhodnout některý kousky odlepit, jiný ponechat, některý nově získat. My si můžeme sestavit svoji osobnost takovou, jakou ji chceme mít. Nemusíme být nevrlí, můžeme si uvědomit, že jsme nevrlí, zjistíme proč jsme nevrlí, co stojí za tím, že jsme takoví začali být a jak nám to prospívá? Opět se navracím k shadow work a začínám se do toho krásně zamotávat. Ale tak princip jsme pochopili ne?

Nebuďte uzavření ve své věži a nebojte se inspirace od druhých lidí.
Tajemství svobody je vědomě se rozhodnout pro rysy, vlastnosti, struktury, zvyky, který se vám líbí a budou vám užitečné.
Ty staré, které vám škodí, zahoďte. Vylečte.
To nejste VY. A zároveň jste. Ale nemusíte. Vy jste božská esence.
Tento život vás donutil vzít si na sebe masky, který pomáhají přežít těžké časy ve vašich životech.
Nechte ty časy odejít.
Ukotvěte ve své jistotě a buďte si vědomi všech nejistot.
Buďte svobodní.

xoxo

N.

středa 17. května 2017

Inkoustová potřetí

"Odcházela jsem s myšlenkou v hlavě ...joo tak ten citát na biceps mhmm, a ta srna na rameno mhmmm už aby to bylo."... píšu v příspěvku o svým prvním tetování dne 23.10.2013.. Že jsem si teda dala na čas :D

Tak jak šel čas, i moje nápady se víc přizpůsobovaly tomu, jak se vyvíjím a vznikl koncept třetí kérky, která proběhla 5.5.2017.

Základní myšlenkou byla moje spiritualita a její ztvárnění - co jiného by se ode mě taky dalo čekat :D Né jako, já tím nejsem tak posedlá, jenom je to jediná oblast, ve které už mám v mým životě jasno a je aspoň základním způsobem zformovaná, což se o jiných zájmech a dějích v mým životě rozhodně říct nedá.

Jak už jsem tu psala asi více než jednou, moje "duchovno" rozděluju na tři části.
  1. Universalismus - ve smyslu, že jediným bohem je Universum - Vesmír a my jsme jeho části. Toto měla v kérce zastupovat posvátná geometrie.
  2. Čarodějnictví - přišlo mi, že to krásně v mým případě vystihují krystaly, kytky a měsíc.. nechtěla jsem tam žádnej kotlík, tarot nebo něco podobnýho - jsou to sice super symboly i nástroje, ale nejsou pro mě tolik podstatný.
  3. Láska k přírodě - vyobrazení přírody - použila jsem místo, který navštěvuju téměř pokaždé ve svých meditacích. Jehličnatej mechovej les a srnu, která je mým průvodcem. 
Tak a teď to všechno zakomponuj do sebe. Chudák tatér, byla jsem poměrně náročná :D Nakonec jsme to dali spolu nějak dohromady, ale posvátnou geometrii jako podkres lesa jsem musela oželit, protože to tam prostě nesedělo. Místo toho má nakonec srna na čele symbol merkabah - dva jehlany zaklíněné v sobě. Merkabah se mimo jiné používá jako energetický nástroj na cestování mezi dimenzemi, což mi krásně káplo do noty - kde jinde než mimo naši dimenzi by měly tyto lesní cesty probíhat. :)

Někoho, kdo by to dokázal udělat tak jak chci jsem hledala hodně dlouho. Buď jsem našla někoho, kdo umí skvěle geometrický a abstraktní věci a nebo někoho, kdo má dobrej reál. Ale když chci obojí - bez roční čekací doby, tak to je hold oříšek. Nakonec moje BBF Janet objevila na instagramu Michala a jeho Amenic Tattoo a já jsem prostě hned věděla, že on je na tohle ten pravej. Musela jsem sice jet do Uherskýho Hradiště, odsedět si to všechno na jeden zátah, ale stálo to za to. :)

O Skoro šest hodin bolesti a dva Harry Pottery později byla na světě <3

návrh
a výsledek .)

Samozřejmě už mám nápady na další kérky. To je droga prostě. Jestě k tomu přece musím vymyslet nějakou tu posvátnou geometrii, aby to bylo kompletní žejo. :D :)

Tralala

Jsem ráda, že už ji tam konečně mám. Nápady se maj plnit dřív než za čtyři roky. Pozoruju to i na jiných věcech. Dokud se něco neudělá, tak to blokuje to ostatní. Ostatní vědomosti, nápady, možnosti, příležitosti..

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti a neplecha jen tak ukončena nebude. .))

xoxo

N.

neděle 14. května 2017

Čakry - sedm úrovní vztahu

Pár měsíců zpátky jse zažila takový menší prozření. V tom nejhorším jsem najednou začala vidět a chápat něco, co mi před tím bylo zkryto. Začala jsem vnímat jak jsme jako lidé a partneři spolu spojeni přes naše energetická centra a jak nám každé z nich dává jiný náboj. V tu chvíli jsem si říkala, jestli už to někdo popsal tak, jak to ke mě přišlo. Pravda, moc jsem nehledala, protože jsem nechtěla být ovlivněna nikým. Chci vám to popsat tak, jak se ty informace ke mě dostaly. Čistě náhodou, v záchvatu smutku a zuřivosti, přišel z hůry balíček vědmostí a s tím i pochopení určitých mechanizmů mezi námi.

Našla jsem pár článků, který se věnujou rozdělení vztahů podle čaker, ale bylo to vždy odděleně - jakože jedna čakra jeden druh vztahu. To, co vám tu popíšu nedělí vztahy do sedmi typů, nýbrž je to jeden vztah v sedmi úrovních. To znamená, že každá úroveň zároveň zahrnuje i všechny pod ní. Dle mého názoru nemůže být ideální vztah založen jen na jedné z nich - byť třeba i na té sedmé "nejvyšší" - tak, jak to popisovala většína článků, co jsem našla. Takže tohle bude spíše popsání vývinu ideálního vztahu. hah :D To zní tak strašně nereálně a ezoteicky, že? :D Ale z nějakýho důvodu mi to dává velkej smysl. Tak se do toho pojďme pustit...

První úroveň - kořenová čakra
Základ, který může za to, že se kořeny vztahu začnou zapouštět, je pudová přitažlivost. V naší hlavě se to projevuje touhou trávit spolu čas a nebuďme troškaři - sežrat se navzájem. Za to může klasicky vzhled/feromony nebo pokud máme otevřený jemnosmyslový vnímání, můžeme navzájem cítit své vnitřní energie, které nás přitahují. Mimo tady ten základ, kterej asi všichni známe, je v tomto bodě důležitá opora. Bez opory se vztah začne rozpadat, jen co se sebe trochu nabažíte. Pocit bezpečí - to je vyšší hodnota týhle čakry. Ve fyzickém světě se to projevuje jako materiální jistota, skutečnost, že se jeden o druhého postaráte, když bude třeba.

Druhá úroveň - sakrální čakra
V této úrovni se začne transformovat energie, která byla vytvořena v úrovni první. Sexualita začne nabývat jinýho rozměru - uvědomujete si božskou esenci ženství a mužství v sobě, už to není jen pouhý akt, ale částečně i duchovní prožitek. Prožíváte tvořivost a kreativitu, která se začne přenášet i do jiných oblastí vašich životů. Nacházíte společné zájmy, napadají vás nové věci, máte spoustu energie a pozitivní náboj, který vás žene vpřed.

Třetí úroveň - čakra solar plexu
Když má člověk otevřenou solární čakru, tak září na míle daleko. A přesně tohle se děje na třetí úrovni. Dáváte si navzájem takovou podporu, abyste mohli zářit takoví, jací jste. Posilujete si vzájemně svoji osobnost a idividualitu. Díky tomu jste šťastní sami se sebou a jistí si v tom druhém. Náramně si užíváte společný čas, nikdy se nenudíte. Ve společnosti záříte vedle sebe.

Čtvrtá úroveň - čakra srdce
Jedno slovo. Víte jaký. :) Láska. Láska na úrovni bytostní. Vzájemná důvěra, oddanost. Jste otevření, cítíte bezpečí na úrovni srdce - druhý level bezpečí z první úrovně - tady se ještě více prohlubuje. Cítíte vnitřní mír, štěstí a harmonii. Jste sobě vzájemně nejlepším přítelem, o všem mluvíte otevřeně a vše přijímáte přes srdce - minimálně snahou o pochopení.

Pátá úroveň - krční čakra
Láska jako umění. Co získáte k sobě v úrovni čtvrté, transformujete do světa kolem sebe. Vidíte krásy života, jiných bytostí a míst. Obdivujete spolu. Romance. Vaše tvořivá energie se manifestuje do fyzické úrovně. V praxi to znamená, že dokážete měnit sny ve skutečnost a moc námahy vás to nestojí. Získáte dar porozumnění. Umíte naslouchat. Umíte se vyjádřit. Projevujete a přijímáte emoce. Žijete všemy smysly.

Šestá úroveň - čakra třetího oka
Na této úrovni začnete vnímat esenci toho druhého. Zase na trochu vyšším levelu než jsem popisovala ve dvojce - tam to byla božská ženskost a mužskost. Tady to je prostě jen božskost. Získáváte schopnost hluboké empatie. Vzájemně se poznáte tak, že do sebe dokážete doslovně vidět. Dokážete se do sebe vžít a pochopit všechny vaše pocity. Nemusíte s nimi z počátku souhlasit, ale tím, že prohlédne skrz ně, tak je pochopíte a dokážete je upřímně validovat, což je ve vztahu jakémkoliv - nejen partnerském - výhra všech výher, protože se pak už vlastně nemůžete kvůli ničemu pohádat. Dobrý ne? :D V okolním světě začnete vidět hlubší smysl, objevujete duchovní podstatu věcí kolem vás.

Sedmá úroveň - korunní čakra
To, co jste objevili v šestce, začínáte přijímat, začínáte se duchovně transformovat. Společně se neustále rozvíjíte. Přijímáte vědění z vyšších sfér, chápete věci jinak, více do hloubky, za vším vidíte důvod proč se to děje, a víte, že je to tak v pořádku. Tato úroveň není téměř v ničem jiná, než když se děje vám jako jednotlivci. Jediný rozdíl je, že v ní kráčíte spolu a víte, že vás to naplňuje.

Tak, to je prosím sedm úrovní ideálního vztahu, který se mi tak nějak utvořil v hlavě na základě toho, co jsem se o těchto energetických centrech naučila a co jsem si v životě prožila. Dle mýho názoru základ, kterej bejt prostě ke štěstí musí, jsou první čtyři. Vztah který má projevený první čtyři úrovně vás může vzájemně naplňovat. Ty další tři jsou takovej krásnej bonus. S každým dalším levlem se vám otevírá zcela jiná brána prožitků. Otázkou je, jestli se oba spokojí na stopce určitý úrovně.

Moje odpověď na tohle - nikdy. Člověk se nikdy neuspokojí na něčem co nepokračuje a nevyvíjí se výš, když to má ten potenciál. A ono to má ten potenciál vždycky, jen to musí vidět oba. Problémem dnešního světa a dnešních vztahů - nebudem si nalhávat, vlastně problém úplně všeho - je, že mají lidi klapky na očích a nechtějí vidět to, co jsou schopni vidět. Nechtějí cítit to, co jsou schopni cítit. Život nás tak dojebal s prominutím, že jsme uzavření tomu, co vlastně chceme. Rodina, společnost, média, okolí - to nás nějak zformovalo násilím do tvaru, kterým nejsme. Máme strachy a přesvědčení o něčem, co vlastně ani není skutečnost. Ale to už bych zabředávala do něčeho, co by se mohlo rozeběhnout na samostatnej článek. Mimochodem - tohle zajisté není celý energetický popis toho, co se ve vztazích děje, je to jen hodně hrubá kostra, načtrnutí. Třeba ke mě někdy přijdou i ty složitější struktury a já se s vámi o ně podělím. .)

Sdělila jsem to, co jsem chtěla. Třeba to dá někomu přesně ten vhled, co do života potřebuje.

Víte jak já to vždycky říkám..
Důležitá je ta cesta, ne cíl.
Až se najdete, nezapomínejte na to.
Přítomný okamžik je to nejkrásnější, co máte.
Pokud myslíte jen na minulost nebo na budoucnost, potom ten přítomný okamžik není hoden vašeho času.
Víte jak já to vždycky říkám..
Jedou se zastavíte a pomyslíte si - tohle je nádherný.
A ta nádhera už nezmizí.

xoxo

N.

čtvrtek 6. dubna 2017

Jaro

6.4., jedenáct hodin večer a mě to z ničeho nic táhne napsat nějaký slova do této mé virtuální zpovědnice. Tolik se toho změnilo. Můj život je neustále v pohybu. Konečně jsem dala sbohem stagnaci. S 21.3. - jarní rovnodenností jsem poslala pryč ze svého života všechny překážky, bolesti, hnusy, přetrhala jsem provazy, které mě drželi zpět a nepustili vpřed.

Tohle je čas rozkvětu, rozpuku, jarní radosti. Čas panny - nového cyklu. Je nejen krásné, ale důležité, začít tento cyklus s čistou hlavou, bez zátěží, proto bych vám tu zde ráda popsala jednu meditaci/vizualizaci, kterou jsem si prošla - řekněme velice spontánně, kdy jsem se za pomocí kamarádčiného bubnování a zpěvu dostala do lehčího tranzu.

Nejdříve je potřeba si ujasnit, co chcete vyčistit, co vás vlastně drží svázáné, co vás tahá zpět. Až máte v tomto jasno - což je mnohdy ta nejtěžší část, tak se pohodlně usaďte, zavřete oči, můžete si pustit nějakou meditační hudbu a ponořte se do svého nitra. Soustřeďte se na svůj dech. Představte si sebe na vašem bezpečném místě, v tom nejčistším aspektu - jste plní radosti a pozitivní energie, nic vás nedrží zpátky.

Chvilku si ten pocit užívejte. Zastavte se - zjevil se před vámi přesně ten problém - představte si ho jak nejzřetelněji umíte - nastala ta modelová situace, kdy se můžete konečně vyjádřit jak potřebujete. Co chcete udělat? ... Být agresivní, mstít se? Nechte ty pocity prostoupit vaším tělem - ale nepředstavujte si žádné agresivní činy. Jen je ciťte. Jak se cítíte? Vykřičte to ze sebe. Řekněte všechno, co vás tíží. Už jste skončili? NE? Já počkám.... :)

Až začne agrese přecházet do smutku - a ona začne, tak je to znamení, že jste připraveni to NECHAT JÍT. Nechte to jít. Vypařit se z vašeho dohledu. Vzpomeňte si na co nejvíce vzpomínek, kdy vznikla nějaká situace, která vedla k tomu, co vás teď tíží. Projděte si je pomalu všechny. A z jedné po druhé VSTAŇTE A ODEJDĚTE. Tato vzpomínka už bude existovat bez vás. Normálně v té vzpomínce zastavte čas, zvedněte se a odejděte z ní. Jednu po druhé.

Poté si představte místo, které máte nejvíce spojované s tímto problémem, přeneste se tam ve své nejčistší podobě a nechte k sobě přijít všechny ty části vás, které se z těch vzpomínek zvedly a odešly. Jdou k vám a tvoří kolem vás kruh. Tohle všechno jste vy. Kousky energie, které jste nechali někde, pro někoho a pro nic za nic. Vemte si je zpět. Nechte jednu po druhé - vaše části - vstoupit znovu do vás - vaší nejčistší podoby. Cítíte jak sílíte. Jste nepřemožitelní a záříte silným bílým světlem.

Přesuňte se zpět na své bezpečné místo. Usaďte se. Ciťte znovu radost. Vaši sílu. Problém zmizel. Máte všechnu svou energii zpět ve vás. Jste připraveni započít nový cyklus. Otevřete oči.

Fáze jedna - Rozkvět.

Užijte si jaro a to, co vás tíží nechte zimě. Ona to ráda odnese. Koneckonců, to je její přirozenost.

xoxo

N.

středa 8. března 2017

Apatie stromu

Křehká jako větvička,
silná jako kmen,
matka, sestra, dcera.

Roste si tam, kde se jí zachce.
s každým rozrostem kořeny slábnou.
Ty silné uprostřed pomalu chřadnou,
už jen ty vlásky drží se z posledních sil.

Z kůže bělostné odloupne pomalu svoji kůru,
z vlasů otřepe poslední listy,
nohy vytrhne ze spárů černozemě.
Kořenové vlásky se pod tlakem roztřepí.

Za svitu Luny,
v noci nespí, chodí.
Potuluje se po mechové krajině.
Nikde nikdo. Pozoruje neznámo.

Mech zmizel. Beton pod nohama,
studený světla vypalují oči.
Svět umělotin, ale všichni si připadají hrozně přirozeně.
Maska level 0.1

Vítej do světa rakoviny, děvenko.
Na, tu máš, dej si žvejku, doktor pobízí.
Iluze pohlcuje, mozek zatemňuje.
Produkty přirozené apatie.

Hlavně nenápadně,
a drž jazyk za zuby.
Nikomu neříkej, cos viděla v mechové zemi.
Ta za chvíli stejně lehne popelem.

Na, tu máš taky jednu.
Dvě díry na oči, jedna na nos, jedna na pusu.
To abys špatně viděla, necítila a jedla jen to, co my chceme.
A tento papírek, to je hodnota tvého času. Dej nám svůj čas, děvenko.

Běž do světa...
Na nikoho se nedívej, báli by se tě.
Neber jim jejich iluze, spálili by tě.
Správný postupy pro všechno, opovaž se to změnit.

A tak se ocitáš na náměstí zlomených snů.
A kráčíš sama. A sama...a sama...
Protože to nepřijímáš.
A nikdy nebudeš.

Vidím, cítím, bojuju.

Seru na vaše konvence.

Jizvy se v kůru mění.
Postupně se odlupují.
A já z nich stavím pevnost.
Takovou, kde nebude potřeba obrany.

Protože všechny ty sračky zmizí.

Rozumíme si.

xoxo

N.

úterý 28. února 2017

Cesty podvědomí

Chci jít. Slunce ve tváři mít. Vůně lesů. Temnota skal.
Otevřít. Otevřít Slunce. V sobě cítit matku Zem.

Volná jako pták. Soumrak si užívat.
Vzlétnout ke hvězdám.
Bez tíhy mysli.

Masky padají. Najedou se neznají. 
Nikdo.
Prázdnota uvnitř i venku.
Být jen ten obláček ve větru.

Třikrát ťuknout a být v jiným světě.
Zelený pramínky kolem obličeje.
Víla uprostřed háje.
A kamenný kruh.
Nožičky pobíhají.

Stará chatrč a viktoriánskej dům. 
Vše v jednom, není potřeba mysli.
Potkávám dívčinu zmoklou s černými prameny kolem obličeje.
Mít strach je k ničemu.
Tlející úsměv na mě zubí. Baba.

Panna, Matka, Kouzelnice.
Všechny čtyři.
Mechová cestička a pohřební brána.
Mozkomor kouká kam jako jdu.
Za zvuku bubnů, s těžkým srdcem. 

Vůně šalvěje, plameny šlehají.
Tanči ty divoká! 
Směj se, vem mě za ruku.
Tady ti nikdo neublíží.

Jsme v jiným světě.

V našem světě.

Dýchej

xoxo

N.

sobota 25. února 2017

You and I, we were born to die. And now we have to live again.

Jedu do Zlína na výstavu minerálů. Miluju ranní cesty busem. Nesnáším psaní článků na mobilu. Ale tenhle už mi leží tak dlouho v hlavě, že už musím. Budu psát o osobním životě. Kdyby někoho napadlo, že to není hezký pro osoby zůčastněný v článku, nebojte se, mám to schválený. .) 


Před čtrnácti dny skončila devítiletá éra. Ve školní jídelně si pamatuju Conversky, na jedný napsaný Hate, na druhý Love. Prý už je tak koupil. Vlasy na Sida, šibalskej úsměv, trubička v ruce. Já měla fialový kalhoty, fialovej mobil a vůbec jsem nedávala pozor ve cviku z biologie. Zrovna jsme si testovali krevní skupinu. To je asi tak jediný, co si pamatuju.

Bylo tam období, kdy jsme žili jak prasata. Ke snídani víno, cizí oblečení, cesty domů za světla. Plíce i játra brečely, ale věděly, že je to všechno součastí plánu. S hakysem v parku, malovala jsem manga postavičky. Byli jsme svým heroinem. Zapomněli jsme na svý duše a pak jsme na čas zapomneli, že vlastně existujem...

Jednou za čas jsme se potkali a bylo vždycky jako šok elektrickým proudem. Jako varovnej hukot majáku. My existujem, vidíš? Život neskončil, my pořád existujem. Čtyři roky jsem věděla, že to je můj osud, ale čtyři roky jsem věděla, že nastane, až bude správnej čas.

Věděli jste, že na Zemi existuje vězení? Že existuje peklo? Že existuje peklo, který nikdo jinej nevidí? My ho poznali. A vyhrabali jsme se z něj. To bylo něco, co jsem v životě nečekala, že zažiju, ale věděla jsem, že to tak má být. A sorry za ty metafory, kdo pochopí, pochopí, kdo ne, nemá to pochopit. Je to bariéra mezi tím kdo rozumí a kdo nerozumí. Přirozenej výběr a ochrana. 

Po tom peklu jsme si mysleli, že nás už nic nezaskočí. Nic nás nemůže rozdělit. Byli jsme rodina, znali jsme ta nejtemnější zákoutí svý duše. Ale jedeme dál. 

Položili jste si někdy otázku - co vlastně musíte zažít, aby jste si uvědomili, že dokonalá láska mezi partnery nestači? Já ne, protože jsem si nemyslela, že to potřebuju. A teď se dostávám k tomu, proč se to vlastně všechno stalo, tak jak se to stalo.

Co vznikne když se dá dohromady člověk s uměleckou duší se sebedestruktivními sklony bohémů a člověk s poškozenou sebeláskou? 

Bohém se naučí, jak fungovat v dnešním světě tak, aby mohl tvořit a při tom ho znovu nestáhla temnota do hlubin pekelných. A člověk s poškozenou sebeláskou se naučí, že ani dokonalá láska mezi partnery nenahradí lásku k sobě samému. 

Ten moment, kdy jste tak ultraspirituální, že se vlastně musíte rozhodnout proti své vůli a začne vás ta spiritualita hrozně srát a říkat si, kéž bych byla sladce nevědomá. Kdy si uvědomíte že vaše sny už se neslučují, že se vaše cesty rozdělují, protože už jste se naučili to, co jste se naučit měli a je čas jít dál. 

Někdy bych si přála být sladce nevědomá. Ale to bych pak žila ve lži. To není dlouhodobě št´astný. A pak si uvědomím, že to je vlastně to, co jsem vždycky chtěla - žít pravdivě. A tak to teda beru a snažím se s tím žít jak nejlíp umím. 

Nelituji ani jedné minuty, kterou jsme spolu prožili. Byli jsme sami sobě nenahraditelným krokem v cestě za svým štěstím. Naše láska bude vždy poletovat ve vzduchu jako obláček krás, který nikdy nezmizí. <3 

Někdy, když v životě zaživáte peklo, tak je třeba si uvědomit, že to prožíváte z určitýho důvodu. To vám pomůže skrz. Mně to pomohlo. Nám oběma to pomohlo. Zrodili jsme se, abychom umřeli. A teďˇ musíme znovu začít žít.

Když ve vašem životě nastane smrt určitýho období, nastane taky transformace. Hnojivo mrtvého vyživí život nového. To je princip života, princip Universa.

Nechte to proudit.

xoxo

N.