sobota 10. listopadu 2018

Neboj se být začátečníkem

Kolikrát za život jste si kdo řekli, že byste chtěli něco umět? Chtěla bych taky tak pěkně malovat. Jé, tos vyrobila, a jak? Ten ale krásně hraje na klavír...to já, já nemám hudební sluch.. Běhání prostě nedávám. Pardon, netančím! Kolikrát obdivujeme ostatní a říkáme si - taky bych chtěla něco tak umět a užívat si to. A pak, pak když to teda překonáme a konečně si vyberem to, co chceme dělat, tak se stáváme začátečníkem a to se nám samozřejmě nelíbí.

Důležitý je uvědomit si, že ten člověk co má zvládnutou nějakou schopnost také jednou býval začátečníkem. Ovšem lidé mají někdy takovou nepěknou vlastnost, že jakmile se stanou odborníky, tak jsou lepší než vy a pěkně si to na vás užijou. Nebo tam jsou takoví, kteří se ještě neodhodlali nic zkoušet (ikdyž potají touží) a schválně vás zhazujou, aby si dokázali, že je správný nezačínat. (Přece si nepřiznají, že nemají vůli, žejo.) Takoví lidé mají v sobě něco nedořešenýho a my si musíme uvědomit, že všechno, co od těchto lidí pochází (samozřejmě i od těch ostatních, co jsou třeba hodní), tak vychází z nich a proto je celý jejich sdělení a chování právě a jen o nich samých.

Být začátečníkem není nic špatného. Je to naopak velice úctyhodná pozice, protože to znamená, že jste se rozhodli něco tvořit. Tvoření je jedním z důvodů, proč vůbec žijeme a vy jste přijali život. Gratuluju! :) Být začátečníkem zahrnuje mít obrovskou vůli. A to vás dělá silnějšími, než ty odborníky. Být odborníkem je lehké. Stát se jím ovšem - není. Je to klikatá a trnitá cesta a vezte, že i oni si ji někde pamatují, proto na ně nezanevřete - stačí se s nimi naučit komunikovat a třeba, třeba z toho potom bude vztah, kdy se oba něco přiučíte.

Jak komunikovat s pyšným odborníkem?

  • za prvé si pamatujte proč reaguje tak, jak reaguje - vychází to z něj a nevypovídá to nic o vás
  • za druhé - místo obranné reakce, přiznejte, že se učíte a zeptejte se, jak by to třeba udělal on
  • za třetí - diskutujte, ale stůjte si za tím, co s jistotou víte - například vaše hodnoty proč danou věc vůbec děláte
  • garantuju vám, že pokud to bude opravdu odborník a nebude si na něj jen hrát, tak se z toho může nakonec vyklubat příjemná konverzace
Tipy pro to, jak se nezhroutit z toho, že jsme začátečníci
  • pamatujte si, proč to děláte - tento důvod musí být obzvlášť síla - budete si ho opakovat možná i denně
  • mějte v hlavě obraz toho, jak to bude v budoucnu, když vydržíte
  • žijte svůj život občas i tak, jakoby v něm tato nová dovednost vůbec nebyla - to zabraňuje tomu, abyste se propadli do jiného úhlu vidění a posuzovali svůj život jen dle toho, jak se vám daří; důležitý je mít pořád tu činnost pod kontrolou - míněno tak, že na ni stále dokážete nahlížet zvenčí, to vám dovolí nebrat se tak vážně a brát vše s lehkostí tak, jak to přijde, což je velice důležitá schopnost proto, abyste se zbytečně netrápili kvůli nějakým malým neúspěchům, pokud na ně dojde (což většinou dojde - od toho jsme začátečíci :) )
Není to lehký, co? Začali jste někdy v poslední době s něčím? Tak asi víte, o čem mluvím. Ale to je život. Krásnej život. Protancováváš se mezi atomy vzduchu, vlníš se, splýváš a občas měníš entropii systému. Tak to prostě je. Nauč se tu věc, co tě tak láká. Zakládej nový projekty. Najdi svoji vůli. 

Buď plujícím achymistou na barevným moři

xoxo

N.

středa 31. října 2018

Samhain! Konce a nové začátky.

Na chvíli se zastav v tom, co právě teď děláš a zhluboka se nadechni. A vydechni. Úsměv :)

Dneska je 31.10., den, kdy se běžně slaví Samhain, nověji označeno Halloween. Astrologicky tento svátek připadne v tomto roce až na 7.11., protože bude nov a tudíž opona mezi naším světem a podsvětím bude nejtenčí. Není důvod neslavit dnes. Je to důvod, abych slavila dvarát. Nebo celý týden! Jupííí! :D Od rána požírám dýňový muffiny, co jsem včera napekla. Jsou boží. Možná pro příště víc koření, ale i tak. Bo-ží. Kdyby jste si je chtěli taky upéct, mám je v receptech tady na blogu.  :)

Co je to Samhain? Pro čarodějky a uctívače přírody je to v podstatě takový druhý Silvestr. Končí kolo přírody. Sluneční bůh umírá a schází do podsvětí, odkud bude zářit slaboučce a poté se znovuzrodí na Yule - Vánoce. Nastává doba několikatiměsíčního temna, než bude Slunce opět růst a sílit. Je to také období poslední slizně, kdy ukládáme poslední dary přírody na zimu do našich komůrek.

Podobně jako je to se sklizní, je to stejně tak i s životem. Přes léto a část podzimu jsme sklidili to, co jsme si na jaře zasadili. Teď si vše uložíme do naší vnitřní komůrky a budeme si uvědomovat, co že to tam vlastně máme. Přes zimu budeme vstřebávat a zintegrovávat vše, co se nám za tento rok přihodilo a na jaře vysadíme nová semínka, která z této integrace vycházejí, či která tam byla uložena na pozdější zasazení. Nádhera tento kolotoč života, že? Tento celý proces můžeme pozorovat například na velkém arkánu v tarotu, na stromě života nebo i v runách.

Když jsme u těchto posvátných nauk, na toto období se krásně hodí divinace. Pravdou však je, že se stačí do sebe nořit a pak ani žádné pomůcky potřebovat nebudete. Mimo jiné je hodno také uctít své předky, právě v tomto čase je největší pravděpodobnost, že vaše pozdravy uslyší. Pokud byste se báli temných bytostí, vykuřte si byt šalvějí, pomáhají i krystaly nebo sůl. Nepalte sladkou trávu. Vyřezané dýně mají také symboliku ochrany.

Pijte červené víno a oslavte poslední sklizeň. Napečte si z dýní a jablek. Sejděte se s rodinou i kamarády a užijte si společně tento mysteriózní čas. Já za chvilku pádím právě na jednu takovou sešlost. Bude nás tam 11! Vlastně 12 s mimi. Kecám, 13! Ještě kámošky mimi v bříšku. Krásná třináctka. Babinec. Těším se. :D :)

A co moje konce a začátky? Přemýšlím, zdali jsem něco v této době ukončila. Tak nějak jsem skončila s tím, že budu nad věcmi moc přemýšlet a nebudu mít sebejistotu. A začínám s tím, že prostě tvořím. Zapisuju do své knihy osudu. Dneska jsem vypustila do světa moje první video nové éry v angličtině. Dlouho jsem nad tím pořád přemýšlela a přemítala, že v tom nebudu dobrá. To nevadí. Časem se to naučím lépe. Pokud nezačnu teď, nezačnu nikdy. Nesmím se bát být v něčem začátečník. Rozhodla jsem se, že nebudu videa dávat sem na blog ani na facebookovou stránku. Chci je nechat odděleně. Přecejenom je to dvojjazyčný svět. Pokud by vás tento můj nový projekt zajímal, tak jsem si založila twitter, kde budu dávat odkazy na nový videa. Zároveň se to objevuje zde v postranním panelu, nebo se můžete přihlásit rovnou k odběru na youtube. :-* (EDIT 13.11. : zjistila jsem, že twitter je zbytečnej, je blbost mít milion účtů ke spravování, proto spojuju projekt youtube s instagramem, tudíž se o nových věcech můžete dozvědět tam)

Mám dneska takovou rozjímavou náladu. Zajímalo by mě jestli to jde z těch článků cítit s jakou to píšu náladou. Necítím se ani moc vtipně ani negativně. Tak trochu jako Yoda možná. lol :D Tak jo, už se mi vrací úsměv do tváře. :D Co vy, prozradíte mi taky něco z vašeho světa? Slavíte Samhain?

Já si půjdu pomalu sbalit svých pár nedojezených muffinů a lahvinku červeného a pomalu se odkráčím na sabat ke třem kočkám.

Požehnaný samhain <3

xoxo

N.

sobota 27. října 2018

Dýně a Harry. Podzimní bucket list.

Podzim je prostě nejlepší část roku. Teda..každá má něco do sebe, ale podzim je prostě...ňuf. Nejvíc.

Zrovna se koukám jak mi po zdi leze pavouk -ček. Malilinkatej pidi pavouček. Správná Samhainová vibrace. Nazdárek! Jak si to mašíruje chichi. Zas tak moc pavouky ráda nemám, ale na podzim...jó, na podzim je možný všechno. Poslední dobou mě to táhne k hadům. Nevím, jestli je to tím, že patřím do zmijozelu, nebo že zrovna čtu Harryho a tajemnou komnatu, ale fakt prostě mě hadi nějakým způsobem fascinujou. To, jak se uměj svlíct z kůže a zregenerovat se. Chm. Akorát teda si hada pořídit nemůžu, páč by ke mě přítel už asi nikdy nevkročil. :D achjo. Zas na druhou stranu je to asi dobře. Co když by mu nechutnaly vajíčka a musela bych mu dát myšku. To bych asi nedala. Co asi. Určite. Četla jsem, že některým hadům stačí právě vajíčka (a mám dobrej tip na zroj domácích), ale nevím, zas tak moc prozkoumaný to nemám. ... co jsem to vlastně ... jó! seznam věcí, co dělat na podzim!

Proč bychom se vlastně měli vůbec řídit nějakýma blbýma seznamama. Někomu to asi určitě nedává smysl, takže se to pokusím vysvětlit. Na světě jsou různý druhy lidí. Já patřím mezi ty línější, depresivnější a unavenější část populace. Nebo alespoň do teď to tak vždycky bylo. Ale podzim děcka! Jó, podzim to všechno spraví! :D lol. No tak už stačilo, nebudu odbíhat pořád od tématu. Já jsem se totiž prosím dostala z toho nejhoršího. Praktikovala jsem to, co jsem tu psala v minulosti ve článcích a je mi líp. Hlavně jsem si všímala všech věcí a znamení, co se kolem mě dějou a nechala jsem se unášet životem. Díky tomu jsem překonala hlavní bod své celoživotní depky, což byl spasitelský komplex a nutnost mít to správné místo na tomto světě. A teď začínám žít. Nechci, aby mi život utíkal pod rukama, jako to bylo doposud. Všechno vnímám v nádherném tanci života. A právě proto, abych jen nepozorovala, ale začla taky prožívat, jsem si řekla, že si budu poznamenávat různé věci, co chci udělat. Samozřejmě je zde nutnost mít prostor na spontánnost! Neřídit se slepě seznamem a nevnímat svět kolem sebe, to né. Berme to spíš jako záchytné body činností, co nás činí šťastnými a během nich objevujme další a další poznání světa.

Tak se do toho pusťme. Vemte si papír a tužku. Společně vymyslíme naše seznamy šťastných činností. Já taky ještě nevím, co budu psát, nebojte. To tak prostě bývá. Lidská mysl je ale záhadná. V jedné vteřině se ti může změnit pohled na celej život. <3

  • Tak první věc je naprosto jasná. Harry Potter. Můj nejoblíbenější svět. Kdybych tam mohla žít, už bych tam dávno byla. Kéž by to s tou magií bylo tak jednoduchý. :D Každý podzim si dávám maraton filmů, ale tentokrát mi přítel řekl, že dokud nepřečtu ty knížky tak nic nebude. A jsem fakt ráda, že to udělal, protože ty knížky jsou ještě lepší! I když je pravděpodobně nestihnu včechny za podzim..to ale nevadí! Prolnout zimu podzimní radostí nikdy není na škodu. .))
  • Dýně. Dýňová polívka. Pečená dýně. Dýňový muffiny. Dýňovej koláč. Dýňové rizoto/kernoto. Dýňová omáčka na těstoviny. Dýňový chlebík. Dýňové noky. Dýňáky (Dýňové bramboráky). 
  • Pumpkin spice latte. Asi půjdu poprvý do starbucksu. Potřebuju zkusit tohle kořeněný kafe. A další podzimní koření <3 Měli jsme ve staré práci Pumpkin spice smoothie a bylo to nejúspěšnější "jídlo" z celýho bistra. Mít takovou kávu, je taková moje hříšná představa, ikdyž jít do starbucks na kafe s rostlinným mlíkem je tak trochu jak jít do mekáče na vegeburger. Divný prostě, divný. Ještě si to rozmyslím. 
  • Procházka podzimní krajinou.
  • Udělat si křížaly z jablek.
  • Upéct jablečný koláč.
  • Vyzdobit si byt dýněma, listím a podzimem.
  • Projít si šatník a doplnit teplý svetry a ponožky.
  • Pít teplý nápoje.
  • Pálit svíčky.
  • Udělat si hromadu z listí a skočit do ní.
  • Zavzpomínat na předky.
  • Oslavit Samhain.
  • Vnímat sama sebe a jak se pomalu obracím do nitra.
  • Dát si pleťovou masku.
  • Zahrát si deskovku.
  • Udělat si kérku.
  • Strávit čas s rodinou.
  • Vyřezat dýni.
  • Jít na táborák.
No. Není moc dlouhej teda, ale to nevadí. Je to můj první! Nápady se pohrnou :) Co vy? Máte něco speciálního, co děláte na podzim? Chci to vědět! :D 

Jdu si upíct hromadu podzimní zeleniny. .)

xoxo

N.

pátek 19. října 2018

Meal prep a nejlepší kari dip na světě

Abych Vám dokázala jak moc je ten dip dobrej, musím se vám k něčemu přiznat. Kvůli tomu, abych na něj nezapomněla recept, nechala jsem už dva dny rozbordelenou kuchyň se všema ingrediencema na pultě. A ne, nebyla jsem celý dny schopná si vzít kousek papíru a napsat to na něj. Proč? Mě se neptejte :D

Co je to meal prep a proč to sem vlastně vůbec tahám...dřív to tady býval spíš food blog, ikdyž nazývat to tímto jménem si asi nemůžu dovolit, protože moje recepty nikdy nebyly dokonalý..tak prosím, nezapomínejte, že mě pořád docela baví věci kolem jídla. Jop, i já musím jíst. Z prány to ještě neumím. :)) Meal prep je přichystání si jídla. Jde o to, že když už člověk vaří, udělá toho víc a schová si to na potom. Jde hlavně o to, nachystat si dopředu různý ingredience jako předvařit si rýži, luštěninu, udělat si dip, předloupat si mrkev a takový ty otravný věci co trvaj dlouho, ale chtěli byste je jíst ideálně ke každýmu jídlu.

Výhody tohoto postupu při vaření je hned několik. Za prvý je to ekologický, protože vaříte větší dávku. Za druhý nemusíte pořád dokola umývat spoustu nádobí a za třetí jíte zdravěji, protože už to máte předchystaný a nevezmete si z lenosti jenom rohlík s marmeládou. A přesně kvůli té třetí možnosti jsem se to rozhodla zkusit. Vlastně i kvůli té druhé. Vařit mě baví ale nebaví mě to pořád dokola, takže je fajn mít něco zdravýho v lednici, co si můžete jen tak vzít. Trošku problém mám s tím, že neprovozuju mikrovlnku, takže si to nemůžu lehce ohřát. V troubě to trvá tak 15 minut no. Ale i to je lepší, než vařit celý jídlo.

Pro tentokrát jsem se rozhodla na to jít zlehka, protože s tímto systémem vaření teprve začínám. Upekla jsem si dýni, uvařila rýži a namíchala dip. Kdybych měla víc kukuřízků než jeden, taky bych si je nachystala dopředu, ale bohužel jsem měla jeden poslední pláteček, takže to mě vyšlo tak na dvě porce (protože jsem tam dala jen kousíček na chuť). Zároveň je dobrý mít předchystanej salát. Resp. já si z lenosti kupuju ten kde jsou nakrájený lístečky namíchaný a to hned ze dvou důvodů. Za prvý se mi to nechce krájet a za druhý, když si koupím víc druhů abych si to mohla namíchat, dřív se mi to zkazí než bych to snědla. Jediná nevýhoda je, že se asi rychleji kazí, ale musím se pochlubit mojí ledničkou. Mám jakousi Gorenje A++ s jakýmsi iontovým vzduchem a regulovanou vlhkostí a jídlo se mi v ní skoro nekazí. Je fakt dobrá.

Dýni jsem upekla s česnekem a olivovými olejem, 10 minut před koncem obrátit. Rýži natural jsem uvařila v osolené vodě - jeden hrnek na litr vody, nemíchat. A teď konečně ten dip:

2 lžíce tahini
1 čajová lžička javorovýho sirupu
Asi tak deci rostlinnýho mlíka (já dala špaldový)
1 čajová lžička (možná dvě) sojovky Shoyu
1/2-1 čl umeoctu (nebo citronový šťávy)
1 čl kari koření
1/2 čl garam masaly
podle chuti sušenej zázvor, sušenej česnek, kurkuma, chilli, sůl

No a tady vedle na fotce vidíte jídlo, který jsem z toho vytvořila, rýže s pečenou dýní politý tímto dipem, k tomu na chuť kukuřízek, salátový lístečky, rajče a cizrna ze skla (dmko).

Miluju takovýto jídla, kde je od všeho trošku. A k tomu květinu a zapálenou svíčku.

K uchovávání jídla doporučuju skleněný dózy z ikei. Dá se v nich péct i zamrazovat.

xoxo

N.

čtvrtek 18. října 2018

Skrytý význam sociálních sítí

Je půl dvanáctý v noci a mě zrovna napadla taková docela zajímavá myšlenka. Jó, proč mě to nemohlo napadnout třeba zítra ve 4. Nevadí. Jak to tak u mě bývá ve zvyku, musím to hned zapsat. Zítra už by to tady třeba nemuselo být. V hlavě. Tady v hlavě.

Setkali jste se už někdy s pojmem Akáša? Je to něco jako vesmírná knihovna všeho. Obsahuje všechny informace. Velká paměť. Přemýšlím, jestli tu i rozebírat její struktury, ale to je asi zbytečně na dlouho a je strašně moc různých názorů. No, každopádně ve spojení s ní mě napadlo, že náš internet je v podstatě taková lehce dosažitelná část této velké paměti. Říkám část, protože sama netuším, co všechno velká paměť obsahuje a z toho co tuším tak většinu na internetu určitě nenajdeme. Je to spíš taková jedna rovina Akáši, která je dobře dostupná nám lidem.

Vstupovat do této knihovny můžete většinou za pomocí meditace, kdy jste dosáhly absolutního nic a z toho nic poté taháte informace. Můžete se zjednodušeně na něco zeptat a měli byste dostat v nějaké formě odpověď na jakoukoliv otázku. Avšak způsob, jakým odpoveď dostanete je různá. Může být od různých vjemů až po přeskočení do jiného vesmíru. Záleží do jakého patra knihovny (dimenze) se dokážete dostat. Upřímně si myslím, že moc lidí se nedostane dál než do šestého patra - a to už musí být človek fakt mistr. No, mimo jiné jsou zde uloženy všechny myšlenky které kdy byly myšleny a všechny časové osy životů, které byly prožity. Nejen lidské.

Internet je v podstatě taková knihovnička lidstva na planetě Zemi sbírající určitý druh informací. A sociální sítě jsou časové osy našich životů, které zachycují naše myšlenky, emoce, rozpoložení a činy. Je to velice dobře navržený sběrač informací, ke kterému se lze lehce dostat bez toho, aniž by se člověk napojil přímo na vesmírnou knihovnu. Ikdyž mám dojem, že je to tak trochu propojený, takovej mikrokosmos vs. makrokosmos. Tudíž skrze toto spojení lze dosáhnout i poznání vyššího.

Sociální sítě, pokud jsou využívány autenticky, nám dávají možnost se dostat kdykoliv kamkoliv zpět v našem životě, případně i v životě ostatních lidí. Můžeme zde posuzovat vývoj a u sebe ho můžeme i dobře zdůvodňovat a skrze toto rosteme a dostává se nám vyššího uvědomění.

Pro svoje potřeby nám vlastně postačí deník. Fotoalbum. Spis, či něco takového. Od pradávna lidé shromažďovali vzpomínky a značili si důležité události. Internet tomu dodává nový rozměr. Pokud bychom jej vědomě zkoumali, dovolím si říct, že bychom se napojily na samotnou knihovnu. Je to normální magický portál. Není to důvod proč vlastně vznikl? Máte rádi konspirační teorie? :D

Sociální sítě jsou tedy časové linky našich životů, které jsme se rozhodli sdílet. Skrz to jsme všichni více propojení a ovlivňujeme navzájem naše životy. Což je úžasné, ale zároveň pěkně děsivé. Skrze sdílení našich životů, událostí a myšlenek a jejich zpětném uvědomování můžeme nacházet různé vzorce. Například když se podíváme na to, co se nám dělo před rokem, bude lehčí si uvědomit, proč jsem tam kde jsme právě teď a poznat zákonitosti které vedly k tomuto postupu.

Proč jsou hmotné věci lepší než vzpomínky? Pokud se podíváme na fotku, příspěvek nebo video, automaticky se v této scéně pokud jsme ji zažili ocitneme a procítíme celou vzpomínku. Pokud si je necháváme jen v hlavě, lehce se vzpomínky přizpůsobují našemu aktuálnímu stavu nebo je také dobře zapomínáme.

V minulým článku jsem psala, že jeden ze smyslů života je stát se alchymistou jehož laboratoř je celý vesmír. Můžete brát sociální sítě jako jednu z knih alchymistovi knihovny. Nebo spíše jednu poličku, či jednu část knihovny - nebudeme přece troškařit, chceme knihovnu přes celou naši tajemnou komnatu že ano. :D <3

Myslím, že bychom si měli vést detailní záznamy našich životů. Nevím jestli úplně na sociálních sítích, ale i to životu dodává další rozměr. Alespoň zdokumentovat ty chvíle, na který člověk nechce zapomenout. Už úplně chápu mamku, když chtěla všechno fotit a já se tak strašně nerada fotím! Teď vidím proč. Až jednou budu stará vrásčitá dáma na houpacím křesle, tak budu mít možnost si na všechno zase vzpomenout a vidět celý příběh. Vidět celý ten smysl toho všeho. Protože právě teď v tyto okamžiky je těžké tam ten smysl vidět, ale jak jsem psala, když se podíváte zpětně - uvidíte ho tam, protože už teď vidím smysl v tom, co bylo. A pak, pak budu moct odejít z tohoto života s vědomím, že jsem ho prožila správně a plně.

Upřímně se na ten moment fakt těším. Na ten poslední moment, kdy si uvědomím jak to všechno bylo krásný, a že to stálo za to, a pak jenom vydechnu, s úsměvem zavřu oči, a budu v míru.

...

No, takže to je myšlenka, která mě napadla a už delší dobu přemýšlím, že si začnu tak nějak víc zaznamenávat svůj život, ať už na sociálních sítích nebo soukromě. Tím stylem že něco vypustíš a jedeš dál. K tomu mě inspiroval Ralph Smart v jednom z jeho videí. Mluví o tom že se nezastavuje nad tím co svými příspěvky ovlivňuje a víří. Kdyby měl brát v potaz kolik lidí to na to reaguje špatně nebo naopak až moc, nikdy by neměl čas na to tvořit dál. To byl vždycky můj strach z tvoření. Že nebude ohodnoceno dobře. Možná to máte taky? Já myslím, že to tak má asi většina lidí. A je to škoda, protože to je to, co nás brzdí. Nepodmíněné tvoření, to mám v plánu.

Vypustit svůj duhovej vír do Universa a pomalu zaplňovat svoji knihu osudu.

Ať to pak není nudný čtení.

xoxo

N.

pátek 12. října 2018

Žádný speciální úkol

Každý hledá na světě svoje místo. Co když existuje pár z nás, který žádný speciální místo nemá?

Byly jsme s naším RFI spolkem v čajovně (ano, už se nejmenujeme ženský kruh ani kruh, jak jsem nás popisovala dříve, protože toto pojmenování má teď každé druhé terapeutické ženské uskupení a to my fakt nejsme), jako každý měsíc jsme si s holkama užívaly divinační středu. Tentokrát o tarotu a kyvadlech. Shodou okolností kyvadlo bylo můj první divinační nástroj, takže jsem s ním docela dobře za těch deset let sžitá. Akorát už asi chudák půjde do důchodu, protože mi puká přímo uprostřed. :( no ale vraťme se k tématu. Přinesla jsem si na náš sedánek knihu "Kyvadlo", kde se nachází spoustu diagramů jako věštící pomůcka pro kyvadlování. Beru to spíš jako takovou srandu, pokud bych chtěla vědět něco fakt vážnýho, tak kyvadlo asi nepoužiju, nebo jen jako doplňkovou metodu.

No a tak jsme si ze srandy různě kyvadlovaly a mě napadlo, že bychom mohly zkusit diagram o tom, jaký životní úkol má naše momentální inkarnace. Je tam asi tak dvacet různých úkolů mezi nimiž je například umělecký vývoj, pomoc druhým, vyšší poslání, vývoj smyslu pro spravedlnost a podobné záležitosti. No a jeden z nich je také "žádný zvláštní úkol". Zkoušela jsem to jako první, no a samozřejmě mi vyšel právě ten. Celou dobu, co to zkoušely ostatní tak jsem přemýšlela nad tím jak někdo prostě nemůže mít od života žádný úkol. Nedalo mi to a jakmile knížka objela kolo, zkusila jsem to znovu. Opět kyvadlo zamířílo k dílku "žádný zvláštní úkol". A tentokrát ještě intenzivněji, div mi nevyskočilo z ruky. (Někdy, když pracujete s nějakými nástroji dlouho a máte spolu vztah, můžou vám tak trochu dávat sežrat, že jim nějakým způsobem prokážete nedůvěru...)

PF. Chápete co to pro mě znamená jo? Holky říkaly, tak paráda, máš dovolenou :D Já, člověk, kterej většinu života tráví depresema nad tím, že nevím co je tady na této planetě mým úkolem si vykyvadluje tuto větu. To je prostě LOL. :D Jak s tím teď naložit?

Ehm. Teď mi něco přišlo na mysl. Ta druhá věta tohoto článku. Pár z nás? Otevři oči. To není PÁR z nás. To je většina. Nebo ne? Teď mi přijde že jsem součástí většiny, nothing special. A objevujou se mi myšlenky na moje narozeniny před pár lety, kdy jsem byla na Pod Páře a hrozně jsem si přála, aby mi Crushing Caspars zahráli mou oblíbenou písničku Something Special a oni ji nezahráli ikdyž jsem ji z plných opilých plic vyřvávala na celej fesťák. :D achjo. A teď si vzpomínám, neradila jsem vám náhodou v nějakým článku, že projev sebelásky je přestat si myslet, že jste lepší nebo horší než ostatní? Tahle událost, tahle celá myšlenka je o pochopení - ale opravdu - o hlubokým pochopení toho, že každej je speciální, ale nikdo víc, nikdo míň a i to, že nezachraňujete lidem životy nebo neučíte kvantovou fyziku neznamená, že nejste důležití.

Já se přiznám, že teď momentálně nevidím tu naši důležitost - "těch obyčejných" - asi stejně jako ty, že. Dám si teď 5-15 minut pauzu na rozjímání a pochopení této myšlenky. Zkuste to taky. Pak sem napíšu, co mi přišlo, co jsem pochopila.

BUT HOW?!?!?!
Otázkou je, když nemáme žádný speciální úkol, co máme teda dělat?

Několikrát jsem si hledala videa "How to find your way" "How to find your meaning of life" a podobný věci a v každým byly hodně podobný záchytný body. Samozřejmě - dělej to, co tě baví, ale co když prostě nevíš, co tě baví? Jako já. Většinu mýho dospěláckýho života vyjadřuje slovo NUDA. Dělám spoustu věcí, ale téměř v žádný z nich nepociťuju vášeň. Už pár let. Sice se to poslední dobou trochu prolamuje, ale uf. Není to nic převratnýho. Nejčastěji se tam objevovalo ať si vzpomeneme na dětství, co nás bavilo nejvíc.
  • Strašně ráda jsem stavěla bunkry a schovávala se pod deky natažený mezi židlama. A prohlížela jsem si v nich encyklopedie. Hledala jsem v nich věci, který se mi nejvíc líbí. Veverka například.
  • Psala jsem si seznamy/rozvrhy a žila jsem podle nich. Ale nikdy mi to moc dlouho nevydrželo, ale vždycky ten třeba týden, kdy jsem tak žila tak mě děsně bavil.
  • Považovala jsem moje plyšáky za živý. 
  • Lego a stavebnice. Vždycky jsem postavila něco nečekanýho.
  • Vyšetřování zločinů, který se pravděpodobně nikdy nestaly.
  • Žití ve fantasy světě komiksu Witch a seriálu Charmed.
  • Zatahování outsiderů do centra dění - než se stal jeden ze mě. Nelíbilo se mi jak se k nim ostatní chovají a dávala jsem jim to občas pěkně sežrat. 
Moc si toho nepamatuju. Jenom vím, že moje ranný dětství bylo o zkoumání, sestavování - o nějakých pravidlech a o komunitě hraček (nope, toy story v tý době ještě snad ani neexistovala). A moje pozdní dětství o záhadách, spravedlnosti a fantazii. Pak jsem objevila Green Day, poprvý se platonicky zamilovala a můj život začínal nabírat zase trochu jiný punkový kvality.

Teď to tak trochu vypadá, že jsem se měla stát policistou v oboru záhad nebo něco podobnýho že :D Jenže to má jeden háček! Nikdy jsem nebyla dobrá na sporty. Až na volejbal a skok do výšky - ok. Ale nic jinýho. 

Tak co teda. Zapomněla jsem na to rozjímání........

o 5 minut později:

Pokud nemáš v tomto životě žádný speciální úkol, jsi naprosto svobodný. Můžeš dělat úplně všechno. Problém vidím v tom, že jelikož není v tvým vyšším já určena nějaká jedna cesta kam se máš ubírat, nepociťuješ při tvých rozhodnutích žádný extra nadšení jako člověk, kterej právě nastoupil na svoji cestu. A nebo toto nadšení bude u všeho, až si uvědomíme, že takto to má být. Až přestaneme hledat, to, co vlastně máme dělat. Opravdu objevit krásy života, tuto realitu takovou jaká je. A prožít je. Když si představíš utopii, kde jsou všichni lidé na té nejvyšší úrovní uvědomnění a už dosáhly všeho co mohli, není tato cesta "žádného zvláštního úkolu" právě ta jejich cesta štěstí? Prostě jenom žít. 

V předchozím článku jsem došla k závěru, že mojí cestou ke štěstí je poznání a myslela jsem to ale tak, jako poznání duchovního charakteru do obou polarit jak temné tak světlé. Ale to bude něco mnohem většího. Poznání tohoto světa pomocí žití v něm. Poznání jeho různých rovin. Alchymie. 

Být alchymistou, jehož laboratoř je celý Vesmír.

To je náš žádný speciální úkol.

Lehký jak facka ne?

xoxo <3

N.

pátek 5. října 2018

Oslavuj temnotu

Jak to jen dát do slov. Sedím tu teď před elektronickou stránkou a přemýšlím jak to sdělit. Improvizuj. Tak jo. Poslouchám Digital Daggers. Zvláštní interpret. Pokud budete chtít pochopit moje sdělení tak je doporučuju k tomu zapnout. Hudba přenáší nejen pěkný zvuky. 

Teď přemýšlím jak navázat, aby to dávalo smysl. Na předchozí články. A až to vymyslím, tak to začne dávat smysl i mě. Proces toto. Takže co jsme tady měli... Poznej se, dostaň se z nejhoršího, dávej si lásku. To je takovej základní recept jak být šťastnej. A protože nic není růžový, nic není jednostranný, člověk se nikdy nenudí. Aspoň ne moc dlouho.

Moje čtvrtá rada, resp. krok ke štěstí je "Důvěřuj". Důvěřuj, že všechno, co se děje se má dít. Nic neblokuj. Možná se opakuju. Ale když seš najednou na cestě za svým štěstím a všechno děláš ukázkově a pak se ti začne dít něco, co ti na první pohled tak úplně nezapadá do kontextu, nelekej se. Má to tak bejt. Dovol si to prožít, ať už je to cokoliv.

Moje největší zjištění za posledních pár dní je že bez temnoty by nebylo světla. Bez Lucifera by se lidé neobraceli k Ježíši. Bez Setha by Osiris nebyl tak milován. Bez ega by nebylo růstu ducha. Bez negativních událostí bychom se nepoučili jak to dělat správně. Temnota je odrazový můstek pro světlo. A proto i temnota je božská. V určitým smyslu. Vždycky mi těchto bytostí bylo tak trochu líto a teď chápu proč. Mají velkou roli v transformaci lidstva k vyššímu vědomí, ale tak málo lidí si to uvědomuje.

V posledních dnech jsem měla to štěstí pocítit přítomnost a moc jak temných entit tak těch světelných. Obě strany jsou úžasné. Nikdy jsem nevěřila, že je budu cítit až tak silně. Občas si připadám jak debil, když cítím věci intenzivněji než ostatní. Mate mě to. Mám pocit, že mi nikdo nevěří. Asi jsem zjistila, čím by to mohlo být. Ale to sem nepatří. Nebo jo? Tak stručně. Vždycky, když člověk dělá nějakou magickou praxi a chce aby to bylo silné, je vhodné si dát půst, resp. být na zelenině a lehkých jídlech. Člověku to zvyšuje citlivost. No a to je ono. Jelikož já takto prostě žiju, pokládám to za důvod, proč na mě vždycky, když popisuju nějaký zážitky, ostatní (ano, také nenormální lidé) civí, jak kdybych z višně vypadla.

No a co tím vším chci vlastně říct? Věříte, že vlastně nevím? Musím se zamyslet...

Asi to, že být šťastný neznamená být odproštěn od temnoty. A to, že nejsi odproštěn od temnoty neznamená, že jsi v rozporu s Bohem. Božským vědomím...Universem...To je právě chyba mnohých náboženství, tuto myšlenku neuznávají. Vše je stvořeno z jednoho božství, i ta temnota. Tak jak může být v rozporu? To, že něco přijde člověku jako "už moc", je náš problém. Nás lidí. Nedělejme Boha lidským. Ne toho původního, toho jednoho, ze kterého to všechno vzniklo. Není tam ani špetka lidskosti. "Bůh ti odpustí." No jasně, že ti odpustí! Ne počkej, vždyť on ti ani nemá co odpouštět! Chápeš? Všechno je v souladu. Tyto výmysly jsou pouze lidské. A vznikly právě proto, abychom si mohli skrze ně uvědomit, že máme na víc.

Vždycky jsem se vyžívala v poznávání struktur. Zjišťování jak to celý funguje. Část už mám za sebou, ale velkou část před sebou. Nyní vím, že mě to táhne na druhou stranu. Skrz moje osobní stíny poznávat temnotu Vesmíru. A zároveň skrz moji lásku poznávat světelnou záři Vesmíru. Jak jsem si vůbec někdy mohla myslet, že něco míň než tohle mě uspokojí? Když mojí cestou za štěstím je poznání. Hold to nemám jednoduchý, ale nenudím se.

Myslím, že jakmile zpracuju tuto část v sobě, otevře se mi opravdu moje cesta. Cesta spojení černé a bílé. Cesta jednoty. A doufám, že to budu moct dál předat. Že budu mít na to, to podat tak, aby to otevřelo další a další cesty.

Tady máte tedy příklad toho, jak se může vymknout představám cesta za štěstím. Věřím, že je to dostatečná ukázka toho, že nic není špatně.

Byla bych ráda, kdybyste si tuto myšlenku udrželi v hlavě. I přes všechny ty hlasy, co vám říkaj, něco jinýho.

Oslavujte chvilku i ty části vás, které se vám nedaří integrovat.

Ten správnej čas přijde.

xoxo

N.